. Nevtíravá nabídka erotických comicsových knih z kolekce Le Marquis nakladatelství Glénat z Grenoblu. Autoři jako Lawrence, Manara nebo Schultheiss jsou zárukou poměrně vysoké úrovně.
Barbarella vs. věční panici
Určitým mezníkem v dějinách tohoto druhu kreslených seriálů se stal rok 1962 (i když poválečné americké erotické comics - předmět šíleného sběratelského zájmu - dodnes šokují svou otevřeností), kdy vyšla první vesmírná dobrodružství Barbarelly Jean-Clauda Foresta, "duchaplné, ba provokativní a vyzývavé odpovědi na frigiditu tradičních hrdinů comics". Rozpoutala diskusi, v níž bylo konstatováno, že "výsledkem dosavadní morálky jsou comics, příběhy jejichž postav jsou historií dlouhé a bolestné frustrace, odříkání, chladu, věčně panenských snoubenců a notorické imunity". S nepatrnou nadsázkou to skutečně platí o Tarzanovi, Supermanovi, Phantomovi i Batmanovi a dalších věčných panicích, byť ideálech mužné síly.
Barbarella se na svých kosmických výpravách vzdala tradiční „comicsové" morálky a bez váhání se odevzdala svým pocitům. Francouzští cenzoři se pokusili její comics zakázat, na to podepsalo devadesát spisovatelů, režisérů, kritiků a výtvarníků protestní manifest a vynořily se desítky dalších Barbarell.
Není erotika jako…
Kdysi bylo řečeno, že všechno umění je erotické, a v širším smyslu slova to je správně, neboť umění je blízké zdrojům samotného života, a život je svou podstatou erotický. (Pohyb = život = základní comicsový stav.) Některá díla jsou přirozeně erotičtější než jiná. Samozřejmě, že tvůrce si může vybrat subjektivní námět, zabývající se tím či oním aspektem sexuality, aniž by jej vůbec pojal jako erotický; může být i anti-erotický, vyvolávající úzkost, vzbuzující odpor nebo jinak těžce přijatelný pro mnoho lidí. Takové povahy je však stále poměrně málo příkladů erotického umění; znatelně vyšší procento ale zaujímá v erotických comics. Co se týče efektu daného díla, je třeba mít stále na mysli, že různí lidé reagují velmi odlišně - jeden může shledat určitý obrázek vysoce erotickým, druhého tentýž obrázek nechá chladným, zatímco jiné rozčílí a u někoho dokonce vzbudí hnus. To je nejen nevyhnutelné, ale možná i žádoucí, neboť by účinek takového obrázku měl rozšířit divákův obzor právě o ten poznatek, že ne všichni projevují na specifický podnět stejnou odezvu. Takové zážitky by měly být aspoň chápány jako zvyšování divákovy tolerance k těm aspektům sexuality, jež pro něho nemusí být zrovna běžné, nebo jej individuálně mohou zasahovat jako odporné nebo zvrácené, a které skutečně mohou být anti-erotické i pro mnoho lidí.
(Porno)archeologie?
Každý, kdo uvažuje o důležitosti, smyslu, hodnotě nebo dosahu kreslených seriálů patřících do této oblasti, by však měl dát na první místo zřejmou skutečnost, že erotické umění bylo vždycky, už od úplných počátků civilizace, životně důležitou stránkou umělecké tvorby a všechny památky dokazují, že - ať z jakýchkoli důvodů - lidské genitálie a fyzická spojení byly odnepaměti předmětem zvláštní pozornosti a poutaly tu nejintenzivnější představivost. Velkému zájmu se ale těšily i "okrajovější formy" erotiky a vhodné náměty byly pouhými záminkami pro jejich zobrazování. Potom nepřekvapuje, že pornografické a vůbec erotické umění je jedním z nejlepších prostředků ke studiu sexuálních zvyků, postojů a názorů starých civilizací. Bezprostřední současný kreslený seriál je dokladem toho, kam až vývoj dospěl. Málokterý komunikační prostředek může i dnes comics konkurovat v míře a rozsahu jejich možné využitelné tvůrčí fantazie, a snad vůbec žádný nedosahuje té otevřené přímočarosti, adresnosti a jednoznačnosti obrázkové interpretace, využívající navíc času jako postupu a průběhu a bezděčné nekontrolované zaměřenosti. Pro tyto vlastnosti a především pro značnou anonymitu tvůrců (kteří se tak nevystavují případným následkům) se v USA, Německu a Itálii erotické a především pornografické kreslené seriály také staly jedním ze zdrojů studia sexuálního chování, fantazie, psychologie a patologie. Zkoumány jsou nápadné rozdíly mezi jednotlivými národy a kulturami, historické souvislosti, rozdíly mezi různými autory atd.
Tento text je převzat z Comics – Kreslené seriály, jejich historie a současnost z hlediska obsahu a formy a jejich didaktické využití: Bohumil Fencl, diplomová práce při PedF UK Praha, červen 1992.
Redakčně upraveno.
