Vůdce kultu uctívačů velkého Medvěda, Naidži Kumaga, má vskutku ďábelský plán. S pomocí 1000 samopalů se stát nejmocnějším syndikátem v zemi a rovnou ovládnout Japonsko. No jo, 1000 samopalů není nic moc, řeknete si, ale v zemi (a době) kde není moc palných zbraní a všechno se řeší po staru mečem, je to poměrně značná palebná síla. Jediné co Kumagovi chybí, jsou lidi. Klan 108 draků má pro změnu lidí dost, ale zase má svého vůdce. Naidži Kumaga se rozhodne zajmout Plačícího draka a nahradit ho dvojníkem. Dvojníkem tak dokonalým, že nikdo nepozná záměnu a on bude moci pěkně z povzdálí tahat za nitky. Jenže Plačící drak není nadarmo jedním z nejnebezpečnějčích zabijáků na světě. Na straně mistra Kumagy je také Tógoku Ošu, bývalý nejlepší profesionální zápasník světa. Zdá se, že síly jsou vyrovnány.
Aby toho nebylo málo, rozjíždí se v této knize i další příběh, v němž přijme Freeman úkol od jednoho z členů vážené rodiny vůdců Chinatownu v Los Angeles. Tomu skupina zvaná K.O., což znamená Kidnappers Organization (celosvětově působící skupina únosců), unesla rodinu. Freeman je najat, aby rodinu našel a zachránil. Nic ale není tak jednoduché, jak se zdá a vůdce 108 draků čeká možná nejtěžší úkol....
Dalo by se očekávat, že čtvrtá Freemanova kniha se ponese v podobném duchu jako ty předchozí. Podle mě je to tak 50 na 50. Čekáte-li nějaké to překvapení, intriky a podobné laskominy, budete spokojeni. Čekáte-li úchylnosti, sex, budete nadmíru spokojeni. Čekáte-li ale nějakou tu starou dobrou ruční práci, mám na mysli nějaké ty bitky, budete celkem zklamáni. Na prvních cca 50ti stranách se neodehrává nic jiného než sex.Myslíte, že nejdřív uvidíme trochu romantiky, pak trochu akce a krve? Ne, nejdřív sex, pak zase sex a ještě jeden, pak nějaký ty zákulisní kecy a další sex, trocha akce a tak dokola. Já musím říct, že co mi u první knihy přišlo zábavné, mi tady už přijde docela otravné.
Před každým soubojem si všichni, ať už chlapi nebo ženský, zásadně odkládají oděv. Freeman všude vystupuje jako nadsamec, všechny ženy v jeho okolí vlhnou blahem a jejich jediným snem je uspokojit Plačícího draka. Naopak chlapi ho jen v němém úžasu sledují a přemítají, jak je možné, že dokáže tak dlouho vydržet. Prostě východoněmecký porno z 80. tých let jak vyšitý. 
Kazuo Koike zase jen přiživil zažitou představu, že Japonci jsou úchylní, a já po přečtení čtvrtého Freemana musím souhlasit. Je trochu škoda, že sex převzal otěže posledních Freemanových knih. Rjóči Ikegami se tentokrát nejvíc vyřádil na nejrůznějších sexuálních pozicích. Minimálně třetina jeho práce ale přišla na zmar, protože Japonci ty nejintimější detaily nezobrazují. Díky ďáblu za to, protože vidět doširoka roztaženou, minimálně 250kg vážící Paj Ja Šan, by bylo už na šavli. Chybí mi Ikegamiho dokonalé exteriéry a ladnost bojových scén, jako tomu bylo ve třetí knize. Nicméně já si počkám na poslední díl série, který by se měl objevit na jaře 2013. A věřím, že se vše zase vrátí do starých kolejí, a dočkám se nějaké pořádně krvavé akce...
A nějakej ten sex tam může být taky, no.
