… upozornil na to, že dešifrování potlačovaných představ, jejichž fragmenty jsou "vynášeny na povrch ve vřícím kotli lidského vědomí", je životně důležité pro mentální i tělesné zdraví člověka. Tak je dosaženo dvojího psychologického prospěchu, pro tvůrce i pro konzumenta. (Problémem je vysoce škodlivé působení na nemocné, neurotické a destruktivní části společnosti.)
.
Za druhé světové války kreslil Milton Carniff, kromě seriálu Terry a piráti, také erotické comics pro americké vojáky Male Call.
Svéráznou boto-úchylku projevila komtesa de Pazzinotte, když chvilku osaměla s Phoebe Zeit-Geist, další z hrdinek, které prožijí převážnou většinu svých dobrodružství zcela nebo částečně svlečené, jak dokazují i jiné příhody z jejího života.
Je také známo, že někteří umělci upřímně přiznávají, že vytvořili řadu takových děl ne "na trh", nýbrž z hlubokého vnitřního pocitu a pouze pro sebe. Jsou to seriály, jichž si cení nejvíce a nejsou ochotni je prodat, dokonce ani jen ukázat ostatním, ne snad kvůli falešnému studu, ale prostě proto, že představují jejich nejdůvěrnější svět, nejintimnější myšlenky a city, o něž se odmítají s kýmkoli dělit. Tvorba těch, kteří sdílejí tuto normálně skrytou stránku života s celým zbytkem světa, někdy reprezentuje ten nejpřímější výraz osobní filosofie a nese s sebou určitá vědomá poslání, společenskou kritiku, postoj ke skutečnosti; zkrátka díla těchto umělců vyjadřují základní zřetele větší důležité výpovědi, kterou chtějí učinit. Kvalitní práce tohoto druhu se pak logicky včlení mezi nejlepší světovou tvorbu - zpracování takových námětů je tak náročné, že jen skutečný mistr může doufat v povznesení nad ty nejelementárnější oblasti erotické působnosti. Z některých současných aktivních proudů comics se mohou brzy vyvinout v pravém slova smyslu moderní techniky, v nichž i erotické náměty naleznou zcela nové a vzrušující formy vyjádření.
Cenzura a sadismus
S touto oblastí (nejen comics) bezprostředně souvisí i cenzurování. I když principiálně nelze přijmout žádnou podobu cenzury, o stavu společnosti dosud vypovídá nejen množství zásahů v různých zemích, ale hlavně přinejmenším podivný metr, který si cenzoři berou na různá témata. Někdy jde o přímo ukázkové paradoxy - zatímco pouhé odhalené ňadro často pečlivě zakrývají, nechávají na jiném místě bez povšimnutí scény daleko horšího obsahu, především sadistického.
. Stejné obrázky ze dvou různých vydání Barbarelly dosvědčují, jak zoufale marným směrem se ubírala pozorná snaha cenzorů.
Sadismus v kreslených seriálech byl jedním z hlavních témat diskuse už na první mezinárodní konferenci o comics (jako prostředku masové komunikace s obrovskou publicitou), která se konala v roce 1965 v italské Bordigheře. Tehdy byly sadistické a sadomasochistické comics rozebírány z filosofických, pedagogických i sociálních aspektů, a bylo řečeno, že ze sadismu, dokonce suverénního a dokonalého, comics přímo žijí. Je však na něm přece vystavěno také nespočetně románů a hlavně filmů, a zvláště je-li pojímán ještě obecněji, mnohem méně jako zvrácenost související se sexualitou, spíše jako vyhraněná dominance, týrání a usmrcování druhých, rozšiřuje se oblast jeho využívání na ohromné množství kulturní produkce, kterému označení jakési závadnosti, úchylnosti, ba ani pouhé společenské nevhodnosti přisuzováno zdaleka nebývá. I tady, jako v mnoha dalších případech především nezáleží na tom, co je to, nýbrž jakým způsobem to je prezentováno.
. Styl erotického kresleného seriálu Talk Dirty jednoho z nejuznávanějších současných německých comicsových výtvarníků Matthiase Schultheisse prozrazuje vliv secesních umělců, především snad Egona Schieleho.
Navíc dnes, kdy se na poněkud plošších, ale zato barevnějších a ostřejších obrazovkách, než byly ty v 60. letech, v milionech domácností dějí děsivé věci (nejen ve hraných filmech, ale často v dokumentárním přímém přenosu), dostávají se vytištěné dvojrozměrné obrázky v podobných comics stále zřetelněji do pozice symbolů, záznamu, sdělení, rezignujících na svou někdejší šokující účinnost, vědomých si svých omezených možností v tomto směru (dávno již výše zmíněnými médii, televizí a videem, co do vizuální přitažlivosti překonaných). Ideový obsah těchto seriálů proto už bývá většinou posunut trochu nad prvoplánovitě excitativní bázi jejich audiovizuálních konkurentů, a je v nich proto více prostoru, využitelného pro expozici filosofických, psychologických, sociologických otázek a souvislostí. Další vývoj tímto směrem a teoreticky možné hlubší experimentální využití se dá očekávat…
Tento text je převzat z Comics – Kreslené seriály, jejich historie a současnost z hlediska obsahu a formy a jejich didaktické využití: Bohumil Fencl, diplomová práce při PedF UK Praha, červen 1992.
Redakčně upraveno.
