. Byla to tvrdá práce než jsem stokilového sociopata vynesl na vrchol Gothamských dvojčat a zavěsil ho tam hlavou dolů. Už jen za ten jeho jediný výkřik mi to stálo.
Batman
Zázraky nejsou, to bych vám kecal. Batman: The Dark Knight Returns (dále jen TDKR) taky zázrakem nebyl. Naopak, byl prozíravou volbou. Volbou v osobě Franka Millera (dále jen FM). Tenhle bůh comicsu (Sin City, že) zde po marvelovském Daredevilovi a DCčkovském Roninovi konečně dostal možnost uskutečnit svůj sen - ukázat, jak by měl americký comics vypadat v příštích desetiletích. Jeho hrdina z dětství, Batman, se k tomu hodil ideálně a rok 1985 taktéž. A dál už je to historie.
Miller nejdřív zapracoval na příběhu, a Batmana, kterému v normálních měsíčních řadách nikdy nebylo víc než devětadvacet, nakopal do jeho vlastní budoucnosti. Do budoucnosti připomínající Frankovy obvyklé noční můry: komercí a masovými médii vymytý dav, politika jako šoubyznys, intelektuální pseudohumanitou podpořená megavlna zločinnosti, lidská hloupost a touha po moci jako katalyzátor blížící se jaderné války se Sovětským svazem. Tady už veškerá lidskost dávno spáchala sebevraždu. Přesto zbývá poslední slabá naděje. Batman.
. Už deset let nevytáhl do války proti zločinu, ale znáte to, všichni nakonec zemřou - záleží jenom na tom jak dobrá ta smrt bude. A co je lepší, než zemřít pro svoje ideály? Pětapadesát je pro smrt hrdiny věk tak akorát… Pokud ho ovšem ještě někdo bude za hrdinu považovat. Batman sice kope do těch správných prdelí, ale když jsou mutanti s tesáky plnými lidského masa považováni za mediální hvězdy a Joker, Two Face a další šílenci za zcela neškodné citlivky, pak si buďte jisti, že on sám nemůže být ničím jiným než Hrozbou Společnosti. A tak má tentokrát proti sobě (krom starých známých z Arkhamu a gangu Mutantů) i veřejné mínění, média, poldy, vojáky a dokonce i starého kámoše Supermana. A je jedno, jaké k tomu mají jeho protivníci důvody a jestli mu třeba v skrytu duše nefandí - z hrdiny je psanec, kterého čeká dlouhá bitva. Bitva, která bude možná moc i na takového tvrďáka. Poslední bitva.
Příběh samotný je natlakovaným hrncem invenčních nápadů, témat, postupů, námětů k zamyšlení a silných propracovaných postav.
Ingredience č. 1: Zcela invenční přepracování Batmanova charakteru. Nejen, že je mu najednou víc než devadesáti devíti procentům našich čtenářů, nejen, že se musí potýkat s problémy stáří, ale proměnila se i jeho mysl. Nezestárl jen fyzicky, ale hlavně ve vlastní duši. "Nový" starý Batman je dalším z Millerových nemilosrdných bojovníků za čest a svoje vlastní morální hodnoty, dalším tvrďákem až na (za) hranici(í) šílenství a humanity. Millerovi se podařilo to hlavní: zhodnověrnit samotnou Batmanovu psychiku, udělat ho uvěřitelným. Přirozeně za "cenu" duševní normálnosti - Batman je tu vykreslen jako takřka schizofrenně rozdvojená osobnost, v níž Bruce Wayne už dávno není tou silnější polovičkou. Naopak, vede ta druhá, neovladatelná, víc zvířecí než lidská, neustále balancující na hraně psychopatie - ta batmanovská. Takhle si kladného hrdinu vašeho dětství asi nepředstavujete. Jak smutné, jak zajímavé, jak zábavné.
. Ingredience č. 2: Propracovanost postav a světa. TDKR nejen položil důraz na propracovanost charakteru hlavního hrdiny, ale to samé udělal pro většinu vedlejších postav - navíc když Miller zvládá velmi přesnou charakterizaci v pouhých pár větách. Ani prostředí ale neodchází s prázdnou, a v tom tkví největší odlišnost od většiny ostatních comicsbooků, které jste kdy četli - Miller klade velký důraz na text a informační nahuštěnost. I když má k dispozici "jen" 184 stran, za pomoci velké úspory místa (zmenšení velikosti comicsových rámečků) do nich nacpal textu a děje na menší román. Díky tomu se TDKR nejen příjemně dlouho čte, ale ještě má spoustu prostoru na promakání celého světa - s jediným účelem: vnutit vám reálnost toho všeho a vybudovat všeprostupující atmosféru, která vás pomalu obkrouží a vezme sebou na jednu temnou, zběsilou jízdu… Zjistíte, že děj, ač propracovaný, je vlastně nedůležitý, že FM mohl zvolit jakýkoliv jiný a přesto by vám přivodil stejný výsledný efekt. Efekt dokonalého splynutí s příběhem a hrdinou, efekt stavějící na neočekávaném využití všech těch známých a povědomých rekvizit a archetypálních figur. Tady mohou Batmanovi staří protivníci zemřít, tady může zemřít i on sám, tady vám i Superman - který je najednou tak živý a skutečný - může chladnokrevně ublížit.
. Ingredience č. 3: Něco k zamyšlení. Už jsme si to řekli, tohle je další Millerův příběh o boji za "tu správnou věc". A jako takový je silný. Jen má tentokrát dvě "ale": nestrhává všechnu pozornost na kontrast hrdina versus společnost jako jindy, a hlavně, není v tom zcela jednoznačný - čtenář sám se může rozhodnout, na čí stranu se přikloní. A konečně, je zajímavou polemikou s jinými dvěma invenčními superhrdinskými peckami: Marvels (Zázraky) a Kingdom Come. Řekněme, že vztah obyčejní lidé vs. superhrdinové je v jeho podání o dost pesimističtější - a možná víc reálný.
Ingredience č. 4: Modernizované formální prostředky. FM si skutečně vyhrál s vyprávěcími postupy. V každý okamžik čtenář sleduje několik proplétajících se příběhových linií, respektive je mu umožněno nahlížet na celou situaci z několika úhlů - příležitost projevit svůj názor tu má každá postava. Formálně je vše umožněno jistou příběhovou modernizací - příběh není vyprávěn lineárně, ale neustále se překrývá: akce je přerušována množstvím televizních vstupů, jedna linka bleskurychle nahrazuje druhou; a to třeba i několikrát za stránku. Celému příběhu je tak dodána další pořádná porce komplexnosti a reálnosti.
Ingredience č. 5: No comment. Vskutku, mohl bych tady strávit ještě hodně času a plivat na vás jednu úvahu za druhou, jeden rozbor za dalším, mohl bych pitvat a pitvat a pitvat a pořád bych měl co, ale na to opravdu není místo a čas. Můžete mi jen věřit, že TDKR je tak komplexním, mnohovrstevnatým, provázaným a chytrým dílem, že se v něm můžete hrabat až do skonání věků. Jenže tohle je recenze, ne vědecká práce; pokud máte zájem o něco hlubšího, obraťte se na zahraničí - o TDKR už byly popsány hory papíru.
Kresba pochází ještě z doby, kdy Frank Miller rozhodně nebyl tak suverénním kreslířem jako dnes. Pokud tedy čekáte něco stylizovaného jako Sin City (kde je FM už podstatně víc vykreslený) nebo hledáte monumentálnost ve stylu 300, tak bohužel… Hledíme na věc svázanou formálními pravidly mainstreamu 80. let. Kvůli nacpání příběhu na omezený počet stran jsou obrázky dost titěrné a Miller si proto (kromě pár "avantgardních" jednostránkových momentek) nemohl dovolit plýtvat místem - nečekejte proto žádné freneticky fázované akční scény. Žádné experimenty nebyly povoleny, kresba musela být přístupná všem; za úkol měla odvyprávět příběh a zbytečně neohromovat. Navíc FM není žádný zázračný kreslíř a ještě je vidět, že občas má problémy s anatomií postav; a jeho stroje vypadají spíš jako dětské hračky. A ani coloring - i když Lynn Varley byla na svou dobu dost progresivní - už neohromí; je utlumený a celkem klasický.
To, že je TDKR comics, který si nekoupíte kvůli kresbě, ale scénáři, má pro vás ovšem paradoxně jednu výhodu. Vaše nutkání atakovat Netopejra a CREW za zprasení tuzemské verze není pak tak velké. I když skenování tiskových podkladů byla věnována náležitá péče (za technický přehmat v původní verzi této recenze - způsobený snahou o přiblížení celého problému - se tímto omlouvám), došlo k celkovému selhání při následných předtiskových úpravách, při nichž se ze skenů odstranuje původní rastr; to se naprosto nepodařilo, a tak bylo nutno sáhnout k rozostření tiskových filmů - linie jsou díky tomu vytištěny rozmazaně a barvy zase mají posunuté spektrum. Papír navíc trpí nedostatečnou povrchovou úpravou, což je pro barevnost další kopanec. A v celkovém výsledku i pro čtenáře: originál není graficky nijak virtuózní dílo a coloring je i v něm nevýrazný, ale v české mutaci získáte pocit něčeho oblitého v šedých nevýrazných tóninách, co se vám rozplývá před očima. Není to taková hrůza jako Rohatý bůh 1, ale rozhodně to nas…štve. Ostatně, není se co divit, "viník" je stejný. Netopejr není žádný grafický lumen a chlapci z CRWE to přirozeně vědí, ohlídat ho mělo být jejich primárním úkolem; toto dílo bylo slibováno spoustu let, a tak je toto klopýtnutí o to víc zarážející - a depresivní. Lze jen doufat, že se nic podobného nebude již nikdy opakovat a že snad nedejbože nejde o nějaký nemilý náznak do budoucna.
. .
srovnání českého (nahoře) a amerického vydání
. .
Výsledek: Pokud můžete a zvládáte anglicky, pořiďte si (za stejný peníz) originál. Pokud anglicky nezvládáte, snad vás alespoň potěší překlad Viktora Janiše, který si s množstvím a náročností textu opět poradil na výbornou. Ani on však neunikl jednomu drobnému klopýtnutí, a tak je nutno poopravit reklamní citát Stephena Kinga na zadní straně obálky: TDKR je nikoliv "nejlépe nakreslený comics", ale "tou nejlepší ukázkou comicsového umění jaká kdy byla vydána v masovém nákladu".
A lettering taky ujde, i když je použit zcela jiný, původnímu neodpovídající font...
Ač zmrzačen českým vydáním, pořád by tento comics neměl chybět v knihovničce žádného fandy. Dokonce i pokud máte rádi pouze přímočaré, kresebně pěkně opracované comicsy, je vhodné zauvažovat nad koupí. TDKR je spolu s Moorovými Watchmen a V for Vendetta (doufejme, že někdy vyjdou i u nás) a Spiegelmanovým Mausem jedním ze "svaté čtveřice" comicsových děl 80. let., která zcela proměnila vývoj zámořského comicsu a přivedla ho do dospělosti let devadesátých. A pokud chcete pochopit tuto změnu a moci nahlížet na americký comics skutečně otevřenýma očima, pak nezbývá než si TDKR přečíst. Kromě toho, něco tak silného a reálného potkáte jen párkrát za život. A s tím vážně nic nenaděláte.
