Opak je naštěstí pravdou a proto se celý říjen mohli namačkaní pasažéři setkávat s šesti kreslenými vtipy na současnou politicko – společenskou scénu z autorské dílny Hruteba – Mareš (a pochopitelně režisér Rusakov), která stojí za známým nekonečným příběhem České republiky očima ufona Zelený Raoul. Sponzorem akce byl samozřejmě týdeník Reflex, kde Raoul pravidelně vychází. Potud tedy vše v pořádku.
Prvním otazníkem totiž zůstává podtitul celé akce. Ten zní "Veřejná výstava tvůrců původního českého comicsu". A od nich bych očekával spíše kolekci například nejlepších obrázkových příběhů z dlouhého Raoulova života, jakési best of, nebo naopak bonus v podobě premiérově zveřejněných dílů. Takto se setkáváme pouze s kreslenými vtipy, které - a s tím souvisí druhý otazník - jsou možná nejdelší, nejtvrdší a zelené, ale rozhodně ne příliš humorné. Většina lidí v metru se asi moc nepobaví, spíše ohrne nos nebo mávne rukou nad dalším paskvilem, který se objevil. Vlastní výběr zveřejněných vtipů se zkrátka moc nepovedl - co říci například k obrázku obřice Dagmar Veškrnové - Havlové, zvracející přes střechu do Vinohradského divadla? Drsnost, syrovost, otevřenost a nekompromisnost k Zelenému Raoulovi určitě patří, ale v tomto případě možná přeci jenom stálo za to zapřemýšlet a lépe si promyslet výběr vystavených prací. Zvláště, když se dostanou před zrak nejširší veřejnosti, která si pak podle nich vytváří svůj výsledný dojem o kvalitě českého komiksu.
Je pravdou, že v nedávné minulosti se mohli s českým komiksem nepřímo seznámit nejenom pravověrní fanoušci, nýbrž i lidové masy díky jeho různým alternativním formám či speciálním akcím. Nutno si však uvědomit, že si nikdy nekladly za cíl jej popularizovat, pouze využívaly kvalitního námětu či všeobecného povědomí o díle k přitáhnutí návštěvníků. Výjimku zde tvoří výstava Pohádkový svět komiksu, která se toto jaro uskutečnila v několika olomouckých galeriích, kde své práce na téma Pohádka jako komiks prezentovalo na osm desítek autorů z celé republiky. Jinak však jsou v tomto směru asi nejznámější adaptace Foglarových námětů, především Rychlých šípů. I mladší mají v živé paměti celovečerní film Záhada hlavolamu (AB Barrandov 1993), devítidílný televizní seriál (ČT 1969), pamětníci vzpomenou divadelní představení Tajemství jezerní kotliny (1970). V poslední době se na módní vlně svezl dokonce i muzikál (Rychlé šípy, Divadlo na Vinohradech, 1999 - ejhle, že by shoda náhod?). Využití komiksu lze pozorovat v reklamě (Gambrinus). Také nejrůznější politicko – satirické stripy (právě Zelený Raoul v Reflexu, Pan Spy ve špehounovi Spy či Dlouhý nos v Lidových novinách) slouží především ke zpestření či určitému osvěžení než k reálnému pokusu popularizovat vlastní komiksovou tvorbu.
V každém případě - komiks u nás si ještě na objektivní zhodnocení a pohled nejširší veřejnosti chvilku počká. A těžko říci, jestli mu v tom akce typu „Zelený Raoul v tom jede s Vámi“ pomohou či spíše uškodí.
Prvním otazníkem totiž zůstává podtitul celé akce. Ten zní "Veřejná výstava tvůrců původního českého comicsu". A od nich bych očekával spíše kolekci například nejlepších obrázkových příběhů z dlouhého Raoulova života, jakési best of, nebo naopak bonus v podobě premiérově zveřejněných dílů. Takto se setkáváme pouze s kreslenými vtipy, které - a s tím souvisí druhý otazník - jsou možná nejdelší, nejtvrdší a zelené, ale rozhodně ne příliš humorné. Většina lidí v metru se asi moc nepobaví, spíše ohrne nos nebo mávne rukou nad dalším paskvilem, který se objevil. Vlastní výběr zveřejněných vtipů se zkrátka moc nepovedl - co říci například k obrázku obřice Dagmar Veškrnové - Havlové, zvracející přes střechu do Vinohradského divadla? Drsnost, syrovost, otevřenost a nekompromisnost k Zelenému Raoulovi určitě patří, ale v tomto případě možná přeci jenom stálo za to zapřemýšlet a lépe si promyslet výběr vystavených prací. Zvláště, když se dostanou před zrak nejširší veřejnosti, která si pak podle nich vytváří svůj výsledný dojem o kvalitě českého komiksu.
Je pravdou, že v nedávné minulosti se mohli s českým komiksem nepřímo seznámit nejenom pravověrní fanoušci, nýbrž i lidové masy díky jeho různým alternativním formám či speciálním akcím. Nutno si však uvědomit, že si nikdy nekladly za cíl jej popularizovat, pouze využívaly kvalitního námětu či všeobecného povědomí o díle k přitáhnutí návštěvníků. Výjimku zde tvoří výstava Pohádkový svět komiksu, která se toto jaro uskutečnila v několika olomouckých galeriích, kde své práce na téma Pohádka jako komiks prezentovalo na osm desítek autorů z celé republiky. Jinak však jsou v tomto směru asi nejznámější adaptace Foglarových námětů, především Rychlých šípů. I mladší mají v živé paměti celovečerní film Záhada hlavolamu (AB Barrandov 1993), devítidílný televizní seriál (ČT 1969), pamětníci vzpomenou divadelní představení Tajemství jezerní kotliny (1970). V poslední době se na módní vlně svezl dokonce i muzikál (Rychlé šípy, Divadlo na Vinohradech, 1999 - ejhle, že by shoda náhod?). Využití komiksu lze pozorovat v reklamě (Gambrinus). Také nejrůznější politicko – satirické stripy (právě Zelený Raoul v Reflexu, Pan Spy ve špehounovi Spy či Dlouhý nos v Lidových novinách) slouží především ke zpestření či určitému osvěžení než k reálnému pokusu popularizovat vlastní komiksovou tvorbu.
V každém případě - komiks u nás si ještě na objektivní zhodnocení a pohled nejširší veřejnosti chvilku počká. A těžko říci, jestli mu v tom akce typu „Zelený Raoul v tom jede s Vámi“ pomohou či spíše uškodí.
