. Leč začněme od začátku. O nepříznivé ekonomické situaci magazínu jsem se rozepisoval v recenzi na Crew 9, řekněme si tedy holá fakta. Po "tlustém období" (měřeno počtem stran), přišlo období "hubené", přesněji řečeno období "vyzáblé somálské". Crew 10 měla oproti sedmičce a osmičce pouze polovinu stran, což je opravdu děs a bída. Naštěstí se snížila i cena na celkem rozumnou hranici - přičemž rozhodně nezapomínejme na nepovedený vtip od Calibre zvaný Comics: 36 stránek za stovku.
Obsahově jubilejní desáté číslo určitě nebylo špatné. Redakce se snažila tenounké číslo nadopovat opravdu extrémně a celkem obstojně se jí to podařilo.
Podívejme se na pravidelné rubriky: V úvodníku Petr Litoš trochu bilancuje (a stále ještě balancuje) a je rád, že už je přece jenom comics brán jako souputník filmu a literatury. Exhumaci, tedy historii comics, zaplnil svým Kterak comics prznil nevinné V. Veverka: stať o Comics Code Autority a amerických mravokárcích je opravdu zábavné čtení. Z pravidelných rubrik dále objevíme i dopisy, profil postavy (Spawn) a náhled do obsahu dalšího čísla (ale i Comicsových legend - Loba a Modré Crwe). Poprvé se objevila později tolik populární Mučírna Martina Němce, neboli rady začátečním autorům. S Martinem Němcem najdeme i rozhovor, do vosího hnízda rejpají Šťepán Kopřiva a Petr Litoš. Na víc publicistiky bohužel místo nezbylo, zabraly ho nějaké ty... no... kreslené obrázky s bublinama. Ty vás ale nezajímají, tudíž: konec.
. Ale pro rejpaly přeci jen doplním, že se v Crew 10 objevily tři comicsy:
Dobrý člověk ještě žije od Brina Bollanda (scénář i kresba) je krátký, černobílý, atmosférický, zcela netypický příběh ze života Batmana, ve kterém se Batman ani nějak moc nevyskytuje. Velmi kvalitní dílko; autora jsme si mohli proklepnout coby kreslíře vynikajícího Kameňáku z Crwí 3, 4 a 5.
V druhém comicsu zavítal do českých lovišť jeden trochu osmahlej týpek, kterého žralo (a stále žere) tisíce nenažraných čtenářů. Nějakej pan Spawn. McFarlaneův výtvor přilákal mnoho pozornosti, navíc k příběhu Můj dům, můj smrad nenapsal velký Todd scénář, ale pozval si na to odborníka - kámoše Franka Millera. I přesto příběh poněkud zklamal; scénář se Frankovi tolik nepovedl a v jedné chvíli sklouzne doslova k patosu, snažíc se z tak populární postavy vyždímat co nejvíc - leč ona "populární postava" je tou dobou už celkem vyždímaná.
. Spawn spolu se smrdícími santus-kámoši brání svojí ulici během války gangů a kyborgů. Abyste měli klidné spaní, můžu vám říct že se mu to povede a život půjde dál.
Naštěstí dostal od redakce Frank ještě jednu šanci. Tentokráte navíc i jako výtvarník - scénáře i resbu pro svoji "domovskou" sérii Sin City zvládá s přehledem a příběh Tátova holčička jest toho dokladem. Další ponurý příběh z Města hříchu nakonec zachrání pošramocený dojem ze Spawna. Úžasná atmosféra, vykreslená *Millerovou hrou s černou a bílou, geniální obrázky plné stínů - stínů za oknem i stínů v duši obyvatelů Sin City.
Sin City má na ženský opravdu špatný vliv - ve většině příběhů si s nimi není radno zahrávat ani špásovat. A přesně takovou holkou je Amy, ale to Johny netuší; jediné, na co se soustředí, je zbavit se jejího tyranského otce. Situace je ale nakonec "poněkud" jiná...
.
Crew 10 aspoň všem ukázala, že stále žije. Postupně stroj opět začal nabírat na obrátkách; někdy sice s mírným polevením, nakonec ale dojel tam, kde je teď - rozjetá mašina, drtící vše před sebou. Na Crew čekala ještě zdlouhavá cesta, ale o tom až někdy jindy...
