Znáte Včelí medvídky? Tak tady je máte.
Cossiga
. Shodou náhod či snad vůlí nevyzpytatelných comicsových bohů (výjimečně tím nemyslím Franka Millera) se nám ve středu 15. října srazily v Praze comicsové autogramiády hned dvě. První byl komercí ošoupaný veterán "připomínka-starých-dětských-časů" Čtyřlístek a druhý intošská umělecká avantgarda - tedy naprosté protiklady...
Poté, co jsem si odpoledne vybudoval zasněnou retro pohodu na čtyřlístkovské šou, nahrabal si zde recenzní výtisky a nacpal se chlebíčků, zcela tak opomíjejíc klesající kvalitu tohoto produktu (jenže pan Němeček byl tak vstřícně profesionální a nakreslená Fifinka ve stylu Kill Bill má opravdu něco do sebe), odskotačil jsem do Karlovy ulice 25 na Starém Městě. Čekal jsem nějakou mainstreamově naleštěnou pompu jako při posledním Saudkově křtu v Luxoru - čímž jsem se dopustil toho čemu v URNĚ říkají "špatný odhad situace". Co byste ale čekali, o české literární scéně koluje minimálně stejně předsudků jako o té comicsové.
Místo upjatě se usmívajících kravatářů a nasvícených stolků mě čekal silně undergroundový (tedy pod-zemní, právě otevřený) klub Alternatiff vonící čerstvou barvou a čoudem z cigaret, a plný týpků a týpkyň, jejichž jediným společným poznávacím znamením bylo právě to, že žádné neměli. Prostory stylově ladily s "železničním" obsahem Bílého Potoku, a tak mi chvilku trvalo, než jsem si prorazil cestu přes navzájem pospojované úzké "vagóny", vyslechl si pár zmínek o cracku a konečně dorazil do poslední místnosti, polepené originálními stránkami z comicsu, ale téměř neobyvatelné pro několik maníků zkoušejících si hudební nástroje na poněkud předimenzované aparatuře. (Byla to hlukorobná formace U-Bahn scénáristy Jaroslava Rudiše, která vystupuje i v jeho knize Nebe pod Berlínem). Vystavené stránky Bílého Potoku budou v Karlově ulici ke shlédnutí ještě po celý měsíc (Alternatiff má být kromě baru i galerií a filmovým klubem, nehledě na občasná autorská čtení).
. Několikrát jsem probloumal celým "vlakem" spojených místností tam a zpátky, zvýšil svojí teplotu (když se schnoucí barva odpařuje, zahřívá se) a pokusil se vyzískat nějaké informace z muže v železničářském oděvu - šlo o Hugo Nebela, vnuka hlavní comicsové postavy (nekecám!). Potom už dorazil můj ctěný vydavatel Sakyk a náš velmi občasný přispěvatel Filip Konečný. Abychom zapadli, taky jsme stylově hodili řeč o cracku…
Samotný křest začal v nejzadnějším "vagónu" o 33 minut později (měl v 19.00), ale všechno ostatní už bylo v těžký pohodě. Joachim Dvořák, šéf vydavatelství Labyrint, se chopil slova a nastínil nám průběh večera, přitom nešetřil prapodivnými výrazy jako hip hop, freestyle a podobně (nevím, proč se každej musí vytahovat cizíma slovama, já třeba taky vím, co je to ovulace, ale před dámama to stejně neříkám).
. Vzápětí byli doneseni oba autoři, z jejichž křížové představovačky vybírám: scénárista Jaroslav Rudiš, který za svou rockově-undergroundovopu prvotinu Nebe pod Berlínem schytal prestižní Literární cenu Jiřího Ortena, trpí zálibou v nealkoholickém pivu, již dovedl až k touze po zakoupení pivovaru ve Vidnavě; kreslíř Jaromír 99 (vlastním jménem Jaromír Švejdík) je zase mužem, který chce zůstat ve 20. století, pročež vychází z Franka Millera a Mika Mignoly. Potom už byla vyhlášena soutěž o ceny (otázka zněla, jak daleko je po kolejích z Prahy do Jeseníku) a vlak se mohl dát do pohybu.
Start odpálil onen mladík v železničářské uniformě - Hugo Nebel - se svým vychytaným textem o dráze, zprůměrovanosti všeho a lidské blbosti obzvláště. Hezký, chytrý a stylisticky vypilovaný adrenalinový otvírák.
Na následující "cestě" pěkně roztopený vlakový kotel dál přismahl Cossiga, finalista 1. ročníku Slam Poetry 2003 v beatboxu. A kdo neviděl, jak jenom za pomoci hlasivek a mluvidel může někdo zastat celou hudební skupinu, tak ještě neviděl tohohle týpka. Za sebe můžu říct, že to mělo švih, pohoda stoupala, lidem se to líbilo, mně se to líbilo, ovšem co by tomu řekli konzervativnější spoluobčané, nádavkem někteří comicsáři, si netroufnu říct. Jisté je jenom to, že Sakyk, vymlouvajíc se na nutnost zpracování křtu čtyřlístkovského, zmizel zrovna v tuhle chvíli.
. Po několika přídavkách (dostalo se i na ty Včelí medvídky), byla chvilku pauza, takže povzbuzen úspěchem z dopoledne jsem si s frajerským hvízdáním ukradl jeden recenzní výtisk, vymohl nějaká data z vydavatele a nechal se představit autorskému duu. Když pak musel J. Rudiš zaujmout svoje místo v kapele U-Bahn, rozhodl jsem se raději rychle odklidit, protože přeboostrované reproduktory možná ostatním návštěvníkům nevadily, ale mně už Cossiga stihl v předchozí půlhodině vyrazit z hlavy minimálně půlku mozku, a tak jsem nechtěl svojí těžce zkušenou šedou hmotu podrobovat dalším zatěžkávacím zkouškám.
Naprostý nedostatek kohokoliv, kdo by někdy z comicsu přečetl víc než Rychlé šípy, jsem kompenzoval rozhovorem s Filipem Konečným a definitivně se hodil do pohody, když poukázal na fakt, jakým tempem mizí výtisky "Potoku" z prodejního labyrintího minipultu - možná místní návštěvníci nebyli comicsáři, ale dílo svých "bratrů ve zbrani" si určitě koupí celá "hochumělecká" komunita v Čechách. Další způsob propagace "bublin", a díky za ni!
Tou dobou, pobídnut předchozími úspěchy, jsem si suverénně napochodoval i pro podpis obou autorů. Pak už jsem jenom v němé hrůze poulil oči na proces, při němž mi J. 99 otevřel přední obálku comicsu o 180 stupňů tak, až se prolomil papír, a našvihl na ní kresbou Aloise Nebela. Tady jsem jen nostalgicky zavzpomínal na přístup Jaroslava Němečka, který ví, že i s comicsem je nutno zacházet jako s artefaktem... A navíc ten mrňous, co stál přede mnou, dostal hezčí kresbu! Bůůů… já chci Fifinku!!
. Když jsem se sebral z otřesu svojí křehké psychiky, šel jsem se podívat na Priessnitz, kultovní kapelu (minimálně Filipa Konečného), jejímž členem je pro změnu Jaromír 99. Nehráli věru špatně, ale prý tentokrát jenom samý vyměklý fláky. Nejvíc času jsem ovšem strávil přemýšlením, jak se ta spousta lidí dokáže napěchovat do místnosti s kapelou a nepadnout přitom udušením - na větší koncerty tady přeci jen tolik zařízení nejsou.
. I tak ale byla atmosféra natolik OK, že než jsme se vymotali ven, bylo už něco po desáté. Když mě pak adrenalin, hudba a vzpomínky na příjemnou společnost hnaly podzimní nocí domů, měl jsem už v hlavě jasný obrázek o celé akci. Shrnu to takhle: bylo rozhodně škoda, že mezi comicsáři prošla natolik bez povšimnutí, protože si myslím, že už je čas začít vylézat ze svých ulit v netovém metaversu a porozhlížet se občas i po jiných skupinách, kde se o comics - alespoň někdy - zajímají. Třeba by nás za tuhle pozornost navštívili na našich akcích zase oni.
Samotný křest i doprovodný program na mě zapůsobily velmi pozitivně, třeba jen pro ten důkaz, že skutečně lze zajistit zábavnou show se spoustou výstupů v duchu křtěného comicsu (U-Bahn je přeci nejoblíbenější kapelou Aloise Nebela atd.) Uvidíme, zda si u případného křtu druhého dílu Bílého Potoku nápaditost "nébeláků" nezadá sama se sebou. Ale já jim věřím. Nasedat, dámy a pánové, tenhle vlak měl sakra pěknej start…
www.aloisnebel.com - oficiální stránky "nebelovské" trilogie, zatím ještě ve vývinu
www.labyrint.net - stránky vydavatelství včetně krátkého infa o autorech a jejich tvorbě
