. . Hlavním hrdinou příběhu Bílý Potok je výpravčí Alois Nebel. Můžete ho čtenářům trochu představit?
JR: Alois Nebel není fiktivní postava. Skutečně žije mezi námi. Je to člověk zválcovaný dějinami. I když náš komiks je černobílý, snažili jsem se v něm na jeho příběhu dějiny vylíčit takové, jaké jsou - nečernobílé. Nebel je zároveň katolík, komunista a ještě navíc docela hodný člověk, který se ale trochu bojí.
J99: Můj hrdina je ovšem Němý - se svým mlčenlivým snášením útrap je mi velmi sympatický. Nebel mu vypráví své příběhy z nádraží.
. Znáte Nebela osobně, nebo to je "supernádražák", vyrostlý z Vašich cest?
JR: V té naší postavě se splétá skutečný Alois Nebel, kterého jsem potkal, s příběhem mého dědečka, který také podlehl kouzlu i nebezpečí železnic.
Proč se příběh odehrává na železnici?
JR: Máloco změnilo v 19. století tvář kraje jako železnice. Pro Jeseník a okolí to byla skutečná revoluce, která tuto oblast nesmírně oživila. Po kolejích se vozilo dříví do Čech nebo Rakouska, odkud po těch kolejích jezdili pacienti do vodoléčebných lázní, které založil Vincenc Priessnitz a po němž Jaromír o pár let později pojmenoval svoji kapelu. Po kolejích prchali na podzim 1938 Češi z Frývaldova, jak se tenkrát Jeseníku říkalo, před henleinovci. Po kolejích přijely oddíly wehrmachtu. Po kolejích byli po válce odsunuti, nebo jako říká Alois Nebel "odšibováni" sudetští Němci. Vlakem sem přijeli z Československa noví obyvatelé, aby tu náhle pustou krajinu osídlili. A v roce 1968 také po kolejích přijela Rudá armáda, aby tu sjednala po svém pořádek. Železnice je bod, kde se taví dějiny. Navíc ta nádraží se za 115 let takřka nezměnila - i to nás přitáhlo.
. A změnila ta železnice - nebo Bílý Potok - Vás?
J99: Ano, vracím se od auta zpět na železnici, doufám že nás bude víc.
JR: Já se díky komiksu vrátil trochu do dětství. Vlaky mi do něj totiž vjely už ve čtyřech letech. Moje první vzpomínky jsou spojený s železnicí.
Jak se příběh rodil?
JR: Známe se dlouho. Mně se líbí Jaromírovy syrové písničky i kresby, jemu se líbila moje knížka Nebe pod Berlínem. Chodili jsme po hospodách, já mu vyprávěl o Alois Nebelovi a mém dědečkovi a on mě o Jesenicku. A dali jsme to dohromady.
J99: Járu jsem poznal jako hudebního kritika, přes něj jsem se dostal ke stripům do časopisu Big Bang!, potom jsme vedle sebe žili na Žižkově a po hospodách diskutovali o hudbě, literatuře, komiksu - máme myslím dost podobný vkus. Po přečtení jeho knihy Nebe pod Berlínem jsem byl upřímně příjemně šokován jeho stylem, pojetím, magičnem. V té době mě napadlo, že to je on - scénárista, kterého jsem tak dlouho hledal. Měl ten skvělej nápad s železnicí a supernádražákem. No a pak už to šlo samo.
J99: Járu jsem poznal jako hudebního kritika, přes něj jsem se dostal ke stripům do časopisu Big Bang!, potom jsme vedle sebe žili na Žižkově a po hospodách diskutovali o hudbě, literatuře, komiksu - máme myslím dost podobný vkus. Po přečtení jeho knihy Nebe pod Berlínem jsem byl upřímně příjemně šokován jeho stylem, pojetím, magičnem. V té době mě napadlo, že to je on - scénárista, kterého jsem tak dlouho hledal. Měl ten skvělej nápad s železnicí a supernádražákem. No a pak už to šlo samo.
Vnímáte komiks jako umělecké médium rovnocenné literatuře?
JR: Určitě, protože základem literatury není nic menšího než dobrý příběh. Ten je přece také základem jak dobré písničky, tak novely nebo komiksu.
J99: Moc to nerozlišuji, pro mne je komiks forma vizualního díla, na které tvůrci nepotřebují miliony jako třeba u filmu - stačí chuť a papír.
Jaké komiksy máte rád?
JR: Moc se mi líbila třeba Padoucnice Davida B. Právě pro svůj opravdový, silný příběh. A dobrý jazyk. A skvělou kresbu. Ty snivé obrázky mě párkrát strašily. Vyrostl jsem ale na Rychlých šípech, Čtyřlístku a storkách z poslední strany ABC.
. J99: Já miloval Rychlé šípy, hlavně černobílá Stínadla, komiksy z ábíček, různé Pify, ilustrace Buriana, Kruma, Alše, tedy asi spíš tu realistickou podobu výtvarna. Později jsem objevil Alfréda Kubína, který mě uhranul svým magičnem a tajemstvím. Ze současných autorů mám rád Mignolu, Franka Millera, Sampayu, Davida B., Tanaku, Thomase Otta, Arta Spigelmana atd. atd.
Víte už, jak bude příběh Aloise Nebela pokračovat?
JR: Na pokračování už pracujeme. Celkem plánujeme tři díly. Příští díl dovede Aloise Nebela na pražské Hlavní nádraží. Rozvíjet se ale bude i příběh druhé důležité postavy: mlčenlivého a tajuplného Poláka Němého. Po tom, co provedl v prvním díle, ho čekají pěkná muka…
J99: Dvojka by se měla odehrávat na nádražích, veřejných záchodcích, v blázinci, ve vězení. A vyjde na jaře 2004.
Budeme se těšit.
