. (Vzhledem k tomu, že kniha nemá paginaci, stanovme "stranou jedna" intro začínající textem "Lidé sem většinou...")
Bílý Potok, dějiště valné většiny příběhu, je fiktivní. Reálným předobrazem nádraží je to v Horní Lipové, malé staničce na horské trati mezi Hanušovicemi a Jeseníkem, kde je také železniční muzeum. Jméno Bílý Potok (Weisbach) má malá vesnička kousek od Javorníku (na česko-polské hranici je přechod Bílý Potok/Paczków) a odkazuje nás také k malé vesničce u polských hranic, jménem Bílá Voda, nejsevernější to obci Jesenicka, na rozhraní Rychlebských hor a polské nížiny, 9 km severozápadně od Javorníku. V Bílé Vodě najdeme skutečně také psychiatrickou léčebnu, která hraje v knize zásadní roli.
. Vincenc Priessnitz (str. 37, 38, 42...), lékař, jenž se proslavil svými léčebnými metodami (Priessnitzův zábal) a založením prvního vodoléčebného ústavu na světě ve zcela neznámém Gräfenbergu (lázně u Jeseníku).
Alois Nebel, nomen omen, v sobě zračí především onu mlhu, která je předehrou k jeho vizím. Jméno Nebel má také jedna deska kapely Priessnitz, jíž je Jaromír 99 textařem a zpěvákem. Na albu z roku 1992 najdeme i píseň Nacht und Nebel, jejíž text si můžete přečíst na neoficiálních stránkách kapely. Ty oficiální pak naleznete na priessnitz.com.
Motiv železnice: Každou noc jezdí kolem domů vlak, okna vagónů svítí do tmy, každou noc hořím touhou jet s ním taky, jet s ním taky... (Kam se podějem, album Freiwaldau, 1991)
Motiv blázince: Na erární pohovce, státního blázince, na uzavřeném oddělení, dávaj prášky k zapomnění... (Království, album Seance, 1996)
Foto v bookletu skupiny Priessnitz na albu Freiwaldau dělal David Ondříček. Že by začátek přátelství, které zplodilo "storyboardy" pro Samotáře a Jednu ruku?
Str. 1:
"Němý" se v dávných dobách říkalo každému, kdo přišel z druhé strany hranice do pohraničí, většinou, aby ho osídlil. Od tohoto základu ostatně pochází slovo Němec, neboť těch bylo mezi osídlovateli pohraničních oblastí našeho území od středověku nejvíce. Náš "Němý" řekne v knize jediné slovo, polské "Tak", tedy Němcem zdá se není.
Ovšem, kdo ví - čekají nás ještě dva díly.
Str. 5:
Nádraží, jehož předobrazem je zmíněná stanice v Horní Lipové.
"Rumburak" a "Jůheláci" - snda krom nejmladších nemusíme vysvětlovat ;-)
"Do Bulharska vám už všechny vlaky ujely..." - Pleteš se mi pod nohama, jako malé kotě, rodiče odjeli do Bulharska, pozvu si tě do domu... (Kotě, album Seance, 1996) (Bulharsko - jedna z mála zemí, kde občan ČSSR mohl v 80. letech absolvovat dovolenou u moře ;-)
. Str. 6:
"Psychiatrická léčebna Bílý Potok" je sice fiktivní, ale na Jesenicku skutečně najdeme Psychiatrickou léčebnu Bílá Voda, v níž se Jaromír 99 ukrýval před vojnou.
Str. 9:
Nedokončené "ulovice" v jízdním řádu jsou nejspíše Mikulovice, kam skutečně jezdí vlak z Horní Lipové a množství spojů přes Jeseník. "ouc" bude asi Olomouc, kam z Horní Lipové jezdí také vlak, dokonce rychlík. Jen ten čas už letos nesedí...
. Str. 14:
Nebelovi se v očích prvně objevuje mlha a vidí německý vlak. (Proč nomen omen? - Nebel je německy mlha.) Esesák se ptá na Nebelovu "Grossmutter", o níž bude řeč později (na str. 40 se dozvíme, že byla komunistka, čím se nám objasní německé dialogy).
Str. 15:
"Vidnava" je obec, která skutečně existuje. Mají tu i koupaliště.
Str. 18:
Psychiatři-dvojčata hrají oblíbenou policejní hru "na dobrého a zlého".
Str. 20:
"Tatínek", který by z psychiatrů neměl radost, na ně shlíží z obrazu na zdi a ne náhodou jako by z oka vypadl Sigmundu Freudovi, mj. také rodáku ze Sudet. Četba Freuda objasní přinejmenší "zvláštní" vztah psychiatrických dvojčat i jejich matku.
. Str. 29:
"Sprostý časopis z Polska" vypadá přesně jako třetí číslo tuzemského časopisu Divus, později změněného v Umělce.
Str. 33:
Přikládání elektrod připomíná podobnou scénu ze série XIII kreslíře Williama Vanceho a scénáristy Jeana Van Hammeho, konkrétně z alba č. 3 (Všechny slzy pekla), a to ze str. 6 (počítáno podle tuzemského vydání). V originále je mužem na obrázku sám Třináctka, v Potoku pak Němý.
. .
Str. 44:
"Slovenská strela" - než plýtvat slovy, raději rovnou mrkněte na patřičné stránky železničního odborníka.
Str. 55:
"Riders on the Storm" je notoricky známká písnička od Jima Morrisona a The Doors.
Str. 56:
"Muchomůrky bílé" je notoricky známá píseň od Mejly Hlavsy z Plastiků
Str. 57:
Tato strana kombinuje hned dvě podobně komponované scény (obě opět z třetího alba série XIII). První je zvláště nápadná, protože v původní scéně (na str. 5) je hlava holena břitvou, při čemž je nutno kůži natáhnout prsty; v Bílém Potoku je ale hlava holena strojkem, který toto nepotřebuje - a přesto zde prsty kůži stále natahují.
Druhá scéna je opět z alba č. 3 a to ze str. 6 - na obou je záběr na ruku pouštějící elektrický proud do hrdiny.
. .
Scénu s komínem najdeme ve filmu Zdeňka Tyce Žiletky (1994). O "modrou", jak již řečeno, usiloval v Bílé Vodě i Jaromír 99.
Str. 58:
Téměř "jednovaječná" izolace - opět ze třetího alba XIII, přesněji ze strany 25.
. .
Str. 68:
V této scéně se zřetelně projevuje Jaromírův vztah k Millerovi: Sin City č. 2 (Dáma, pro kterou se zabíjí), souboj Dwighta (s Avou v závěsu) a černocha Manuta.
.
Str. 80:
. . Opět XIII. (album č. 1 - Den černého slunce; u nás Ztráta paměti), strana č. 3. Na této straně zachycený pes o okamžik později najde Třináctku, v Bílém Potoku pak mrtvolu mladé ženy.
. Str. 81:
Tato lebka ze druhé strany hellboyovské povídky Železné boty (vyšla v Modré CRWI č. 5 jako Hellboy - Povídky z temnot) - jak moc se shoda i velmi malých detailů dá považovat za "pouhou" podobnost stylu, posuďte sami.
Z ohlasů:
Jde tedy o odvážný krok ze strany všech zúčastněných. Jaroslav Rudiš riskuje námluvami s "úpadkovým" žánrem čerstvě nabytou pověst nadějného mladého prozaika, nakladatel Joachim Dvořák z Labyrintu vedle pověsti i nějaké ty peníze. Komiks je v české čtenářské obci přece jen stále zafixován především jako žánr dětský a - co si budeme povídat - spíše nízký. Chtít v tomto prostředí vyprávět komiksem vážný příběh je (i po všeobecně oceněném překladu světoznámé knihy Maus Arta Spiegelmana) stále veliký risk.
Martin Foret, Lidové noviny, 13. října 2003
Víte, co mi na tom přijde nejlepší? Že díky Bílýmu potoku spousta intoušů bude obdivovat věci, který by nikdy nedostali do ruky (cin city, miňola a cák...).
Filip Konečný
Možná si někteří z vás vzpomenete na skandál, který před více než 10 lety hýbal vodami naší comicsové scény a to konkrétně problém kreslíře Štěpánka (např. Bezhlavý jezdec v Kometě), který takto vykrádal comicsy z Pifa. Můj osobní názor na to není až zas tak kritický, protože jak Štěpánek sám tehdy napsal, tak se na tom sám učil, a ty comicsy prý nikdy neměly původně být zveřejněny. Jiný případ, ale je, když jako u Bílého potoka jde o comics záměrně kreslený pro vydání. Problém spočívá v tom, že comicsáři by to mohli brát jako pokus je ošálit, snahu autora o to je nějak přečůrat, když oni na to přece nenaletí.
Vojta Čepelák
A pokud jde o celkové "millerovsko-mignolovské" ladění, myslím, že je v pořádku. Bývá jen málo tvůrců, kteří začínají od nuly, tj. nemá na ně vliv nikdo z předchůdců (pochybuju, že byste si troufli zavrhnout třeba Bilala, který docela dlouho, než našel svůj vlastní styl, kreslil jako Moebius). Za positivní považuju to, že Mistrem tohoto debutu není už Saudek. A že jsou to především oba zmínění tvůrci, je ostatně symptomatické (aktuálně můžu doplnit, že současná mladá polská tvůrčí generace má stejné vzory).
Mluvit o vykrádání namísto bohatých aluzí, mi připadá nejen jako hrubé neporozumění Bílému Potoku, ale i současnému umění vůbec.
Martin Foret
