. Nejde přitom o žádnou pózu - umělcova dnes šestnáctiletá dcera Nadja mířila v inkriminovaný den do školy, stojící těsně pod jižní věží Světového obchodního střediska. Zatímco lidé prchali pryč, Spiegelman s ženou Françoise Moulyovou v hrůze běželi k místu neštěstí, vzdálenému od jejich bytu jen několik bloků. "Není pravda, že ironie ten den zemřela. Jednu chvíli mi výhled na hořící Dvojčata zakrýval obří billboard s Schwarzeneggerovým filmem Vedlejší škody (o požárníkovi, jehož žena a dítě zahynuli v mrakodrapu při teroristickém útoku, pozn. red.)," říká Spiegelman.
Hrůza oněch chvil ovšem žádnou tvůrčí explozi nevyvolala, naopak, uvrhla autora, trpícího schizofrenií po obou rodičích, do šestiměsíční deprese. "Cítil jsem že je to trhlina v dějinách, musel jsem udělat inventuru všeho, co mi zbylo v hlavě. ... Až do teď jsem se například považoval za nezakořeněného kosmopolitu - teď vím, že jsem doma v New Yorku," přiznává.
. Po půl roce začal prošedivělý pětapadesátník znovu kreslit v myší masce, kterou si nasazuje jen ve velkém duševním vypětí. Pod rukama mu ovšem vzniká dílo, jenž obecné vnímání událostí "9-11" převrací tak, že mu je odmítl i zaměstnavatel z The New Yorkeru David Remnick. "Soukromě jsem se vsadil, že to nevezme, a jen jsem se utvrdil, že mám dobrý instinkt," tvrdí autor, který z magazínu odešel v únoru 2003. "Psychologicky jsem byl na odchodné od okamžiku nástupu. Ale dorazil mě teprve konformismus médií v Bushově éře. Republikáni tragédii využili natolik, že by na Ground Zero měli konat mítinky před příštími prezidentskými volbami," vysvětluje.
. Jiného názoru jsou ovšem vydavatelé v Itálii, Německu, Francii a v Británii, kde komiksy s brutální pitvou Ameriky po 11. září pravidelně tisknou. Specialitou stripů je, že pokrývají celé stránky. "Věže byly obrovské, a tak jsem potřeboval hodně místa. Úspěch Mausu mě málem zastavil. Maloval jsem obálky New Yorkeru, ale k tomu stačilo zapojit jenom půl mozku. Teď jedu zase naplno."
Spiegelman dnes nosí naruby mírové logo hippies, dvanáctiletému synovi Dashiellovi do ruky Mause nedává, protože "jej má stejně celý v sobě", kouří 50 cigaret denně a setrvává v přesvědčení, že komiks je nejlepším způsobem, jak vyjádřit city, zejména co se týče hrozného, bolestného a komplikovaného neštěstí.
