Temnotu překonáš jen tak, že jí projdeš.
Vlastně bych celou recensi mohl odbýt jednou větou – něčím jako „je to perverzní, mizerně nakreslený blábol“. Natolik ovšem vím, že odsuzovat z neznalosti je příliš snadné, než abych se s podobným soudem spokojil. Avšak německou (a konec konců ani českou) okultní scénu nesleduji, archetypy znám spíš z přednášek než z vlastních psychoanalytických seancí a „hledání stínu“ pro mne představuje popis dovolenkového trápení, spíš než existenciální trýzeň. Následující řádky je tedy třeba číst s vědomím, že nejsou než nejpovrchnějším průhledem skrze Voenixovy obrázky…
.
Mágovým snem splnilo nakladatelství Spiral Energy volání po chybějícím prequelu již dříve vydanému Beranu – v tomto „iniciačním“ Prologu se dovídáme, jak Akronova cesta do sebe sama (se sebou samým v roli průvodce i pokušitele) vlastně začala… Danteho Božskou komedii a hrdinovo procházení jednotlivými sférami si Akron vzal coby grunt svého vlastního, na Peklo omezeného putování – kde Peklo a jeho jednotlivé úrovně symbolizují sestup do vlastního nevědomí, boj se stereotypy i archetypy, vymanění se ze šablon vlastního uvažování a představ.
Místy poměrně trefné ataky na schematičnost našeho poznání, sebe-uvědomování a myšlení jsou naneštěstí zaobaleny do sledu patetických sentencí, připomínající horečnatý průjem vysloužilého spisovatele béčkových horrorů. Slova jako božské a pekelné, světlo a temnota, obraz a stín poletují po stránkách v tu více, tu méně srozumitelném ping-pongu; možná ale najít cestu k sobě znamená právě prolomit paradoxy…
. Mágův sen byl jedním z Voenixových začátků, a z jeho stránek je to dostatečně patrné. Výtvarně zaujme ne snad stránkovými komposicemi (jejichž odvaha leckdy hraničí s (ne)čitelností) ani figurální dokonalostí (jeho postavy vypadají spíše jako polámané loutky, než jako bytosti s funkční anatomií), ale spíš vzájemnými vztahy zobrazovaných symbolů a jednajících postav – jejich vzájemná prostupnost dosahuje kvalit až surrealistických…
A v tom bude možná klíč – jelikož je celá série přepisem iracionálního, mystického prožitku, vymyká se nějakému logickému narovnávání či snad škatulkování. Lidem, kteří mají k podobné tematice blízko, může přijít srozumitelná i bez definic a poznámkového aparátu; ostatní nejspíš skončí u onoho „perverzního blábolu“.
Oproti předchozímu dílu nakladatelství čtenářům přilepšilo profily autorů, rozhovorem s Voenixem a jeho autorskou výpovědí, a také ukázkou jednoho z jeho comicsů v originále; poněkud teleshoppingový duch těchto textů spolu s nedotaženou redakční prací ovšem vyvolávají spíše dojem nafukování jinak útlého svazku s toliko šestatřicetistránkovým příběhem.
Tiráž uvádí náklad jednoho tisíce kusů, což je v porovnání s jinými comicsy dvojnásobek; nakladatel zřejmě doufá v početnou a zaujatou okultistickou komunitu, protože, ruku na srdce, comicsářům ho rozprodá jen stěží…
P.S. … a za jakou cenu? Za cenu 159,- korun.
Vlastně bych celou recensi mohl odbýt jednou větou – něčím jako „je to perverzní, mizerně nakreslený blábol“. Natolik ovšem vím, že odsuzovat z neznalosti je příliš snadné, než abych se s podobným soudem spokojil. Avšak německou (a konec konců ani českou) okultní scénu nesleduji, archetypy znám spíš z přednášek než z vlastních psychoanalytických seancí a „hledání stínu“ pro mne představuje popis dovolenkového trápení, spíš než existenciální trýzeň. Následující řádky je tedy třeba číst s vědomím, že nejsou než nejpovrchnějším průhledem skrze Voenixovy obrázky…
.
Mágovým snem splnilo nakladatelství Spiral Energy volání po chybějícím prequelu již dříve vydanému Beranu – v tomto „iniciačním“ Prologu se dovídáme, jak Akronova cesta do sebe sama (se sebou samým v roli průvodce i pokušitele) vlastně začala… Danteho Božskou komedii a hrdinovo procházení jednotlivými sférami si Akron vzal coby grunt svého vlastního, na Peklo omezeného putování – kde Peklo a jeho jednotlivé úrovně symbolizují sestup do vlastního nevědomí, boj se stereotypy i archetypy, vymanění se ze šablon vlastního uvažování a představ.
Místy poměrně trefné ataky na schematičnost našeho poznání, sebe-uvědomování a myšlení jsou naneštěstí zaobaleny do sledu patetických sentencí, připomínající horečnatý průjem vysloužilého spisovatele béčkových horrorů. Slova jako božské a pekelné, světlo a temnota, obraz a stín poletují po stránkách v tu více, tu méně srozumitelném ping-pongu; možná ale najít cestu k sobě znamená právě prolomit paradoxy…
. Mágův sen byl jedním z Voenixových začátků, a z jeho stránek je to dostatečně patrné. Výtvarně zaujme ne snad stránkovými komposicemi (jejichž odvaha leckdy hraničí s (ne)čitelností) ani figurální dokonalostí (jeho postavy vypadají spíše jako polámané loutky, než jako bytosti s funkční anatomií), ale spíš vzájemnými vztahy zobrazovaných symbolů a jednajících postav – jejich vzájemná prostupnost dosahuje kvalit až surrealistických…
A v tom bude možná klíč – jelikož je celá série přepisem iracionálního, mystického prožitku, vymyká se nějakému logickému narovnávání či snad škatulkování. Lidem, kteří mají k podobné tematice blízko, může přijít srozumitelná i bez definic a poznámkového aparátu; ostatní nejspíš skončí u onoho „perverzního blábolu“.
Oproti předchozímu dílu nakladatelství čtenářům přilepšilo profily autorů, rozhovorem s Voenixem a jeho autorskou výpovědí, a také ukázkou jednoho z jeho comicsů v originále; poněkud teleshoppingový duch těchto textů spolu s nedotaženou redakční prací ovšem vyvolávají spíše dojem nafukování jinak útlého svazku s toliko šestatřicetistránkovým příběhem.
Tiráž uvádí náklad jednoho tisíce kusů, což je v porovnání s jinými comicsy dvojnásobek; nakladatel zřejmě doufá v početnou a zaujatou okultistickou komunitu, protože, ruku na srdce, comicsářům ho rozprodá jen stěží…
P.S. … a za jakou cenu? Za cenu 159,- korun.
