. Tuším, že Neila Gaimana není třeba nijak zvlášť představovat, ale pro úplnost: Brit, scénárista comicsů jako třeba Sandman, Miracle Man nebo Black Orchid. Pro BBC byl natočen podle jeho scénáře seriál Neverwhere (ano, později přepsaný do vynikajícího románu Nikdykde), podílel se i na jednom dílu Straczynského Babylonu 5; je autorem mnoha básní, povídek a románů. A Sandman? Původní postavu ze 70. let v nakladatelství DC vyšťoural právě Gaiman a udělal z ní boha. I když… toto označení není přesné: Sandman i celá jeho povedená rodina (Smrt, Osud, Zoufalství, Touha a jiní) nejsou bohové. Jsou Věční, protože bohové umírají s posledním svým uctívačem a jen Věční zůstávají (mimochodem toto téma Gaiman oťuknul blíže i v románu Američtí bohové). Celá sandmanovská série nakonec byla velmi úspěšná a poprvé tak mohl dostat World Fantasy Award autor nikoliv knihy, ale comicsu. Prosím potlesk!
Domeček pro panenky navazuje na předcházející, před rokem vydaná Preludia a nokturna. Navazuje na ně přímo, řadou odkazů; události, které nám byly v první knize předkládány jako nedůležité, vedlejší, se náhle zde stávají událostmi stěžejními. Touha a Zoufalství (pamatujete si je z Crwe a příběhu Poslední císař Ameriky), rozehrávají další hru, kterou chtějí svého staršího bratra zničit… V Preludiích se Sandman po uvěznění vrátil do své snové říše, zde již čelí nebezpečí jako její znovuvládnoucí král. Tím nebezpečím je vír, který může jak zpřeházet všechny sny a tak ukončit celý svět. A to Sandman, Morfeus, strážce snů, nesmí dovolit.
Tím vírem je dívka Rose Walkerová, která pátrá po svém mladším bratrovi - to ona je vlastně skutečným hlavním hrdinou této knihy.
. V jednotlivých kapitolách se střídá různé prostředí a sledujeme lidi jak ve při plném vědomí, tak při snění. V prologu si necháváme vyprávět příběh spolu s mladým africkým černošským bojovníkem, který složil zkoušku mládí. A pak se divadelní představení rozjíždí, Neil Gaiman režíruje elegantně a s noblesou. Sledujeme Rose a její sny, sledujeme jejího bratra, uvězněného ve sklepení sadistického strýčka a jeho sny. Sledujeme samotného Sandmana, který pátrá po uprchlých nočních můrách, a sledujeme i je samé, především Korinťana. Ten má místo očí čelisti a specializuje se na vydlabování očí, prochází se po zemi a dělá to, co je nočním můrám vlastní: vraždí. A také sledujeme jedno městečko v Georgii, kde se jen tak mimochodem koná sjezd a kongres sběratelů… sběratelů obětí, sériových vrahů. Je proto logické, že se cesty všech zúčastněných, včetně Sandmana, musí zkřížit právě zde.
V knize naleznete dostatek odkazů i na jiné sandmanovské příběhy. Pokud si pamatujete Havraní sněm z Crew2 3, tak zde potkáte nejen Kaina a Ábela, ale především havrana Matouše. Ale to samozřejmě není zdaleka vše. Sandmanův, tedy Gaimanův, svět je dokonale propleten a vše na sebe navazuje, i když třeba v těch nejpřekvapivějších kombinacích… Gaiman je skvělý vypravěč a touto knihou to dokazuje. Studnice jeho nápadů je obdivuhodná: poetické příběhy plné kouzelné atmosféry i historky plné chladu a mrazu. Do svých vlastních vyprávěnek zařazuje i příběhy "z venčí", které již znáte. Příklad: jedna z mnohých postav, Gilbert, vypráví Rose pohádku o Červené Karkulce v původní verzi z 18. století. A ta původní červená Karkulka je brutální, násilnický a zvrácený příběh, který na vás určitě udělá dojem…
. O vizuální podobu se postaralo dokonce pět kreslířů. Většinu stráánek pokreslili Mike Dringenberg a Malcom Jones III, kteří se starali i o podstatnou část kresby v Preludiích a nokturnech. V příbězích Miláčci štěstěny a Domeček se ale dostalo i na hosty, keslíře Chrise Bachala, Steva Parhouse a především Michaela Zulliho (Alice Cooper - Poslední pokušení, další Gaimanův scénář). Poslední dva nakreslili milý příběh o muži, jenž si řekl, že nikdy nemusí zemřít. Pomocí Sandmana a Smrti se mu toto vyplní a Sandman se ho chodí ptát jednou za sto let, jak se mu vede a jestli si to konečně nerozmyslel. A k Sandmanovu překvapení dotyčného věčný život ne a ne omrzet…
Změny stylu nejsou nikterak výrazné, takže si pravděpodobně toho, že příběh nakreslil někdo jiný, nevšimnete. Český tisk je oproti originálu černobílý, což jen podtrhuje atmosféru - ostrou, náladotvornou, plnou jak zmrzačených těl, tak i podivuhodných snů. Autoři ji dokáží měnit různě s rovinami existence, ve kterých se příběh odehrává, především si vyhrají, když někdo spí a zdají se mu sny. Ale je nutno podotknout, že kresba je odsunuta na vedlejší kolej impozantním scénářem.
O obálky (najdeme je v comicsu černobílé a v galerii barevné) se nezasloužil nikdo jiný, než Dave McKean (comicsy Black Orchid či Arkham Asylum). Multitalentovaný nejen kreslíř, ale i Gaimanův přítel, který dělal většinu sandmanovských obálek. Jeho koláže, mnohdy plné brutálních motivů, si opravdu zamilujete.
V Crwi odvedli vynikající práci, co se českého vydání týká. Je paráda držet v ruce tak zmáknutý a profesionálně vydaný comics. Skvělý překlad Viktora Janiše není jediným želízkem v ohni: především je to piplačka, s jakou se v Crwi vypořádali s letteringem. Každý z Věčných potřebuje totiž své písmo, stejně jako spící a snící lidé. Počítačový lettering, pro který musel udělat i vlastní fonty, má na svědomí Ondřej Jireš, obdivuhodná ale je především práce na ručním letteringu a SFX Davida Horáka. Za jeho práci mu směle tleskám - všechna SFXka jsou v češtině, což je sice ze začátku trochu nezvyklé, ale během čtení velmi příjemné. Kniha se navíc pohybuje ve velmi příjemné cenové relaci, takže si myslím, že ti, kteří snad ještě váhají, by měli přestat. Tahle kniha je důvod, proč číst comicsy.
Sandman v sobě skrývá prvky hororu a fantasy i příběhy obyčejných lidí. Sandman je vládce říše snů a ve většině událostí jen vystupuje na chvilku a pozvolna ovlivňuje příběhy. Příběhy, u kterých musíte přemýšlet, příběhy, které vás budou mrazit, které vás oslní svou poetičností, i příběhy plné krve, utrpení a bolesti. Takový je život a taková je smrt. A zatím Sandman dává ruku do váčku s pískem a hází vám písek do očí. Spěte. A sněte…
