. Mooreovo opus magnum má tolik stránek (papírových i obsahových), až se z toho tají dech. Jistěže jej lze číst jen prvoplánově, jako netradiční detektivku o pěti brutálních vraždách prostitutek v londýnském East Endu. Během deseti let sešitového vydávání se však komiks proměnil autorovi pod rukama a stala se z něj extravagantní úvaha o podstatě fikce, městských legend a nemožnosti poznat realitu. Kniha připomíná Dona Quijota nebo Vojnu a mír, jenž také měly být původně něčím jiným, a teprve délka vzniku přinutila autory k monumentálnímu ideovému rozklenutí.
Srovnání s epickými freskami přitom není nijak přehnané - autor, který kvůli distribuci LSD na gymplu neukončil ani střední vzdělání, podnikl rešerši, která by mu vynesla několik doktorátů. Celistvost díla však udržel a olbřímí ideu dovedl do konce. A na co tam narazil?
. Autoři v "Jackovu" vinu nevěří
Rozhodně ne na vraha. Ten je v příběhu znám od samého začátku - Moore se vnějšně přiklonil k známé a nepříliš přesvědčivé teorii z roku 1976 o zednářském spiknutí, které mělo zamaskovat vydírání královské rodiny pěticí prostitutek. Ty prý "eliminoval" osobní lékař královny Viktorie William Gull, navíc s vědomím a požehnáním samotné panovnice.
Jenomže v knize jde o něco jiného, koneckonců ani jeden z autorů v Gullovu reálnou vinu nevěří. "Šlo nám o duši masového vraha, nikoli o kriminalistickou rekonstrukci či takzvané odhalení pravdy," říká kreslíř Eddie Campbell. "Ani jeden nevěříme, že by historický Gull byl vrahem. Šlo o vzácného člověka, experta, který definoval mentální anorexii. Na jeho jméno ještě dnes narážejí medikové při studiu nemocí štítné žlázy. Nešli jsme po něm, ale po vzniku symbolu či ikony z normálního člověka," vysvětlil nedávno skotský umělec.
Jeho nervní a naškrábaná, místy ne zcela zřetelná kresba geniálně evokuje špinavý viktoriánský Londýn, svět královské rodiny, zbohatlých středních vrstev i obskurních tajných spolků. Zkratkovitost chvílemi přijde vhod - třeba při detailním popisu zohavování poslední oběti.
Jedinečnost díla ale tkví především v tom, že na naznačenou dějovou křivku autor navěsil smělou "goticko-hororovou" nadstavbu. Rozparovačovo "opus magnum" mělo spočívat v rituálním magickém úkonu, který předznamenal 20. století a vybavil jej náležitě krvavým potenciálem. Z mordů se stala projekce dobového sexuálního útlaku, kterýžto status quo Jack s pomocí černé, pardon, rudé magie brání. Chce uvěznit ženství na věky.
. Těžko se neztratit v tom bludišti idejí, předsudků a tušení, které Moore vytvořil. Termínem "architektura dějin" každopádně dosáhl kýžené jednoty formy a obsahu. Jackovo odhalování matečné půdy (angl. matrix) dějin na půdorysu Londýna možná chvílemi příběh brzdí, čtenář je ale za odměnu vtahován do nejniternějších představ vraha a vlastně si na vlastní kůži prožije okamžik, kdy Gull přestane rozlišovat skutečnost od reality. Spolu s ním podnikne i komiksové nanebevstoupení a nevyhnutelný pád.
Moore ovšem mezi realitou a fikcí balancuje s mistrnou bravurou. Mytologický podtext odívá do precizně realistického hávu, takže žádná z postav není karikaturou. Prostitutky jsou silné osobnosti, bojující o přežití v děsivých podmínkách, Gull je zase geniální mozek, typický představitel střední vrstvy a nositel jejích předsudků, jehož řádění nakopne na počátku knihy srdeční záchvat.
Urputnost líčení je natolik silná, až se jeden diví, jak moc toho Moore prožil na vlastní kůži. Každopádně udělal vše, co bylo v lidských silách, aby katalogizoval co nejširší spektrum nelidských skutků. Těch, co pochází z pekla.
Pokračování Elvesovy obšírné recense na tento magnet loňských comicsových ocenění se dočkáte v pondělí.
