Na svědomí ho má zpočátku téměř výhradní dodavatelská dvojice časopisu Chmelař (který v něm navíc působil i jako "odpovědný redaktor") – LUPO. Rozehrává kriminálně – historicko – eroticko – dobrodružný thriller s fantastickým podtextem v mimořádně interesantních reáliích: Ostravě 21. století. Pro našince, zvyklého na akční krváky filmové, literární a nyní snad již i komiksové situované pouze do prostředí amerického (rozuměj nečeského), je vždy zajímavé setkat se s dílem, umisťujícím děj do našich zeměpisných šířek (viz Svěrákův trikový Akumulátor či Kulhánkův román Vládci strachu). Zde bych viděl první plus.
Druhým je samotný děj, svižný, nápaditý (i když někdo by mohl napadnout míchání zbytečně mnoha žánrů) a překvapivě končící (zde mám na mysli hrdinův skon, nikoliv neoriginální konec hry na další stránce).
Třetím pak je LUPOva kresba. Pod jeho štětcem ožívá boj taxikáře a prohnané novinářky . o samurajský meč s fascinujícími vlastnostmi, které majiteli mohou přinést pohádkové bohatství. A za vzor si bere rovnou komiskového krále Káju Saudka (jemu je dílo hned v úvodu věnováno), jehož vliv odhalíte na první pohled. Avšak rozhodně není na škodu, byť ten vliv je silný a LUPO se snaží Saudkovi přiblížit seč mu síly stačí (občas se mu sice obrázek nevydaří tak jak si přál, ale to se časem poddá), leč není to zase takové to krkolomné, křečovité, natvrdlé kopírování, kterého jsme občas svědky. Příjemná je nejen inspirace ve stylu kresby, ale i v letteringu, kompozici (a to i samotných stránek) a v použití nejrůznějších vsuvek, hříček a narážek (zde bych ovšem viděl i práci Chmelařovu) – jako například vychytralý odkaz na Origamácké internetové stránky (http://ova.comp.cz/sci-fi), reklama na Radegast, zmínky o česko – vietnamské válce atd.
Origami je poměrně zdařilý komiks, kombinující americké postupy s tuzemskými a mixující Saudka s mladým (začínajícím autorem). Možná to ledaskomu může připadat zvrácené, ale myslím si, že podobných pozitivních experimentů v českém komiksu mnoho neexistuje. To už mne více bolí ten penis přiškrcený drátem z pravé samurajské ocele…
Druhým je samotný děj, svižný, nápaditý (i když někdo by mohl napadnout míchání zbytečně mnoha žánrů) a překvapivě končící (zde mám na mysli hrdinův skon, nikoliv neoriginální konec hry na další stránce).
Třetím pak je LUPOva kresba. Pod jeho štětcem ožívá boj taxikáře a prohnané novinářky . o samurajský meč s fascinujícími vlastnostmi, které majiteli mohou přinést pohádkové bohatství. A za vzor si bere rovnou komiskového krále Káju Saudka (jemu je dílo hned v úvodu věnováno), jehož vliv odhalíte na první pohled. Avšak rozhodně není na škodu, byť ten vliv je silný a LUPO se snaží Saudkovi přiblížit seč mu síly stačí (občas se mu sice obrázek nevydaří tak jak si přál, ale to se časem poddá), leč není to zase takové to krkolomné, křečovité, natvrdlé kopírování, kterého jsme občas svědky. Příjemná je nejen inspirace ve stylu kresby, ale i v letteringu, kompozici (a to i samotných stránek) a v použití nejrůznějších vsuvek, hříček a narážek (zde bych ovšem viděl i práci Chmelařovu) – jako například vychytralý odkaz na Origamácké internetové stránky (http://ova.comp.cz/sci-fi), reklama na Radegast, zmínky o česko – vietnamské válce atd.
Origami je poměrně zdařilý komiks, kombinující americké postupy s tuzemskými a mixující Saudka s mladým (začínajícím autorem). Možná to ledaskomu může připadat zvrácené, ale myslím si, že podobných pozitivních experimentů v českém komiksu mnoho neexistuje. To už mne více bolí ten penis přiškrcený drátem z pravé samurajské ocele…
