. Ano, a vzhledem k tomu, že Bessiin zadek visí nad horizontem události, kde se zastavuje čas, budeme na ni mít věčnou památku!
Jack B. Quick
Nick Fury. Pojď se mnou, splň úkol a jsi volný. Zůstaň a shniješ tady.
Grifter: To nemám zrovna moc na výběr.
Nick Fury: Sakra. Všim sis.
Obsah této CRWE se dá "směstnat" mezi předchozí dva citáty a pne se mezi žánry, které ztělesňují. V praxi to značí jeden rozsáhlý příběh zaměřený na mainstreamovější zábavu a kolem vychytanější záležitosti jako intošské vychytávky, noir, horror... S tímto uspořádáním už jsme měli co do činění v jedničce a pětce (Lobo, Lobo-Hitman), ale tehdy šlo o daň lobofanouškům; tentokrát jde poprvé o "programové" zařazení, jež má značit onen příklon ke kresbě a akci. S čím na nás tedy CREW vyrukovala?
. X-Men vs. WILDC.A.T.S je krystalickým ztělesněním těchto dvou nových požadavků - nakreslený mainstreamovým guruem Jimem Lee, jedním ze zakladatelů dnes nejvlivnějšího amerického stylu kresby nazývaného image-like (např. Spawn, Darkness), a odehrávající se ve stříbrném věku amerických comicsů (X-Meni v Comicsových Legendách). Příběh je kresebně virtuózní, dobře odsýpající a plný akce a hlášek (i když zrovna ty v druhé půlce poněkud vymizí). Samozřejmě, musíte mít tento vyprecizovaný, rozevlátý a v počítači došlechtěný styl kresby rádi a vědět, že kromě přímé dějové linky a bitek tu nemůžete čekat nic jiného. V CRWI vyjde na dvě části, tj. dokončení příště.
Ostatní příběhy spadají do druhé vyjmenované kategorie. Thorgal v krátkém příběhu ze svého vůbec prvního alba ukazuje, že už tehdy měl van Hamme smysl pro drsně poetické, nápadité příběhy se špatnými konci. Jack B. Quick se tentokrát opravdu vytáhne a stvoří Vesnickou galaxii - další ad absurdum dotažený příběh, stavící na Moorově schopnosti využít znalostí fyziky a narvat ji do reálií "buranského venkova". Řečeno jinak, JBQ opět přesvědčil o svých kvalitách.
. To samé je možno říci o krátké storce ze světa Top 10 - Mrtviáni nám názorně předvedou, co může vylézt z takové obyčejné obchodní fúze, když se do toho zaplete pan Goebbels, jeho sekretářka s dokonalou pamětí a upíři ovládající zábavní průmysl. Nápaditá, vtipná hříčka pro každého intelektuála. Nebo tak nějak… A nemluví se v ní vůbec sprostě! Nebo tak nějak… Doplněno třístránkovým pohledem do zákulisí comicsového byznysu od autorů Meteoru (Morvan/Buchet) Proč hrdinové nikdy neumírají?, který si vtipně hraje s akčními klišé. A nakonec špetka Red Meatu.
Další změnou (jestli jen dočasnou, to teprve uvidíme) je nárůst publicistické části takřka na dvojnásobek. Toho se podařilo dosáhnout, při zachování stránkového rozsahu publikovaných comicsů, díky výraznému omezení reklamy.
Publicistika, z větší části z klávesnice Jirky Pavlovského, si udržuje svou standardně vysokou úroveň, zvláště co se zábavnosti týče. Z comicsového conu v Lodži (Polsko) se kromě reportáže (zvláště závěrečný odstavec byl opravdu vtipný) dovezl i zajímavý rozhovor s Patem Millsem (Sláine) nejen o názorech tohoto zajímavého člověka a scénáristy a Matce Tereze.
. Již zmiňovaný úbytek reklamy je nahrazen pro některé poněkud kontroverzní skutečností, že všechny ostatní články se tak či onak dotýkají produktů vydávaných či nějak svázaných s vydavatelstvím CREW nebo spolupracujícími nakladateli. Od profilu WILDC.A.T.S a Pata Millse přes rozhovor s překladatelem Viktorem Janišem zčásti se dotýkající chystaného Jimmy Corrigana (jinak zajímavý vhled do mravenčí a náročné překladatelské praxe i toho, co všechno musí padnout na oltář české mutace) až po aktuality z USA, Evropy i ČR a novou vědomostní soutěž. Po profilu kreslíře Alexe Maleeva člověk rovnou čeká, kdy CREW oznámí, že chystá vydat jeho Daredevila. Stranou tohoto tak zůstává pouze manga sekce (tentokrát první část o ženské kreslířské a scénáristické skupině CLAMP) a Mučírna Jirky Gruse (od příště i s Martinem Němcem!).
Grafická stránka za uplynulý rok učinila skutečný pokrok, lettering zůstává stále na mírně nadprůměrné příčce a korekturám uteklo jen něco čárek a spojek. Každopádně rozmazané hrůzy prvního dílu se už nekonají (tedy až na ztmavení rozhovoru s Janišem takřka k neudívatelnosti).
Snaha CRWE, aby ve svém obsahu nabídla co nejširší žánrový výběr, vede na první pohled k tomu, že se obsažené comicsy mezi sebou dost tlučou. Mainstreamová zábava od Jima Lee vypadá poněkud podivně vedle vynikajících příběhů pro náročné čtenářstvo. Je ovšem si nutno uvědomit, že v současné době není tuzemský comicsový trh dost velký na to, aby "si" různé skupiny čtenářů uživily své vlastní, stylově vyhraněné časopisy. Je tak pouze na vás, zda budete ochotni kousnout i žánrově odlišný comics v obsahu CRWE jako daň za tuto skutečnost. Každopádně pokud jde o další směřování, velký prostor v příštím čísle dostane slibovaná kresba. Pro ty, co by z toho měli strach, vizte, že půjde o díla Alexe Rosse a Mila Manary! Možná že nás s CRWÍ, pokud jde o hledání její obsahově-stylové tváře, čeká dosud nejistá cesta, ale rozhodně bude zajímavá. Tím už si můžeme být jisti. Hasta la vista…
Stáhněte si ukázku z magazínu!
