. V našich vzpomínkových recenzích se již dostáváme ke konci "předveverkovského" období. Období, kdy se CREW jevila jako velmi sympatický časopis, který popadl druhý nebo spíše třetí dech (stálo by za to se zamyslet, kolikátý dech má současná CREW2). Věřte nebo ne, dostáváme se do roku 2000 a CREW publikuje velmi kvalitní comicsové příběhy. Dá se říci, co číslo - to nějaká lahůdka. A Crew 15 samozřejmě nebyla výjimkou: manga.
Většinu stránek zabraly comicsy, tudíž na publicistiku nezbylo zrovna moc místa. Kromě pravidelných rubrik, jakými jsou dopisy čtenářů, mučírna Martina Němce a aktuality, bylo možno nalézt ještě rubriku Exhumace - historie comics. Tentokráte si vzal Jirka Pavlovský na paškál právě mangu. Ještě se zmíním o Jiřím Koberovi, jenž se umístil v kreslířské soutěži (viz Crew 14) na druhém místě, ale nebyl zveřejněn; jako odškodné dostal v CRWi 15 jednu stránku na prezentaci svých kreseb.
A tak se nenápadnou oklikou dostáváme k samotným comicsům. A začínáme pěkně zvostra, protože přichází Mlíko a Sejra, nechutně zkažené mléčné výrobky scénáristy a krelíře Evana Dorkina. Málokterý comics měl takový vliv na můj hltounský vývoj, jako tento. Na dvou stránkách nám Mlíko a Sejra přináší naprosto šílené řádění a ničení cizího majetku, že by i hooligans Baníku Ostrava mohli zblednout závistí. V prvním příběhu Škola hrou, "tak trochu" poruší zásady J. A. Komenského, který byl proti zrušení fyzických trestů; druhým příběhem je, dnes již legendární, Přemek Podlaha. Tahle story nepotřebuje komentář, je to úchylné a je to brutální, jako ostatně celý Mlíko a Sejra. Značně kamenný humor bude zárukou smíchu těch otrlejších z vás.
. Samozřejmě nemůže chybět dokončení crossoveru Wolverine/Zealot z minulého čísla. Opět úžasná kresba Travise Charesta, který si vyhrává především s obličeji a mimikou, ale zároveň i s dynamikou jednotlivých bojujících postav - patrně jedna z nejlepších kreseb, kterou jsme kdy mohli na stránkách CRWe najít. A co se týká scénáře Scotta Lobdela: mírně pokulhává za minulým dílem - na dost omezeném prostoru rozehrává poměrně náročnou partii, kdy Wolverine a Zealot bojují s chapadlovitými daemonity. Závěrečný souboj v nacistické jeskyni, kdy je vyvolána prastará bohyně zla, je (snad kvůli blížícímu se konci comicsu?) doslova odfláklý. Lobdel nedokázal udržet napínavé tempo minulého dílu, ale přesto se jedná o nadprůměrné čtení.
. Poté přichází ona očekávaná manga. Chtělo by se říci "pravá japonská", ale jako na potvoru Dirty Pair kreslil (a psal) Amík Adam Warren. Americký produkt, ale kresba s klasickými manga prvky: hlavní hrdinky, jinak vraždící maniačky, jsou spíše odhalené než oblečené, mají dětsky vypadající obličeje s velkým kukučem, prokreslené jsou fáze pohybu i celé bojové scény a velké množství těžkých zbraní. Prostě paráda. Yuri a Key mají za úkol dostat z lapáku politického vězně doktora Sannysina. Úkol se ale "samozřejmě" "trochu" zvrtne. V celém příběhu se budou hádat a zabíjet androidy, a po pravdě, obojí jim celkem jde. Navíc Key kromě krvavých karet s novým Shock systémem předvede také svůj fenomenální hypnozadek. Co bych tomuto comicsu vyčetl, je přílišná ukecanost, která zpomaluje samotnou akci; také pointa příběhu je snadno předvídatelná.
Posledním zveřejněným comicsem je kontroverzní Devlin Waugh. "Kontroverzním" nemyslím to, že se jedná o homosexuálního agenta Vatikánu, což se opravdu může zdát někomu značně nevhodné. "Kontroverzní" proto, že se jedné polovině čtenářské obce nelíbil a druhou půlku celkem zaujal. Ta první je na Devlina alergická, druhá žádá další příběhy. Spíš než zpracování comicsu ale uškodilo to, že příběh Krvavá lázeň byl rozdělen do čtyř dílů magazínu, a svými pokračováními "chytnul" období panování Vladimíra Veverky. To znamená, že se čtenáři dočkali dokončení po téměř dvou letech. Samozřejmě, čtení comicsu po takovou dobu a půlroční čekání na další díl člověku poněkud zkazí výsledný dojem.
Domovskou stájí hlavního hrdiny je Egmont Fleetway a jeho story se odehrávají v budoucnosti ve světě Soudce Dredda. O scénář z atraktivního prostředí podmořské věznice, upířích zrůd a naprostého flegmatika Devlina Waugha se postaral John Smith. Krvavá lázeň je celkem brutální maso, ovšem s originální kresbou - kreslíř Sean Phillips střídá jednotlivé kresebné styly, občas protne příběh nějakou koláží či počítačovou grafikou. Výsledkem je celkem slušná a dusná atmosféra.
Taková tedy byla Crew 15. Pokud uvažujete o dodatečné koupi, určitě byste si měli přibalit Crew 14 (první díl Wolverine/Zealot) a tři čísla následná (Devlin Waugh). Mně nezbývá mi než poděkovat za pozornost.
Díky :)
Mlíko a Sejra:
- Škola hrou: kresba + scénář E. Dorkin
- Přemek Podlaha: kresba + scénář E. Dorkin
Wolverine/Zealot - Zlatý věk: scénář S. Lobdel, kresba T. Charest
Dirty Pair - Ať žije násilí!: kresba a scénář A. Warren
Devlin Waugh - Krvavá lázeň: kresba S. Phillips, scénář J. Smith
Zemřít znamená nežít: kresba Robert Kober
