. Komiksový román o čtyřech generacích stejnojmenných, flegmatických, zlomených, šikanovaných, sociálně odcizených mužů rámuje strhující obraz urbanistické proměny Chicaga, k níž došlo mezi Světovou kolumbijskou výstavou v roce 1893, signálem to úspěšného marše USA do 20. století, a 80. léty minulého století.
. Na začátku časového rozklenutí zakusí devítiletý Jimmy Corrigan na vlastní kůži to, co psychologové označují "syndromem perníkové chaloupky" - otec jej na nátlak okolností odvede do "lesa" nových domů a bez vysvětlení opustí: "On jen něco nevýrazně zahuhlal a poodešel…nedával jsem moc pozor, a tak jsem tam jen stál a díval se na oblohu a lidi pode mnou, a čekal jsem, až se vrátí. "On se přirozeně nikdy nevrátil."
Po bezmála stu letech se nešťastný vnuk onoho opuštěného dítěte ve svých šestatřiceti letech (a ve třech čtvrtinách příběhu) má setkat s fotrem, který jej také opustil. Minimální dějovou linku, ovšem nikterak přímou, obstarává tragikomické, tupé a depresivní setkání obou mužů, nikoli nepodobné otcovým promluvám ze Zahradní slavnosti Václava Havla. Pokus o navázání vztahu navíc skončí dříve, než doopravdy může začít: otec po jediném zpackaném rozhovoru ve fástfúdu umírá při autonehodě a Jimmy se propadá do ještě většího smutku, bez katarze, bez příslibu nového začátku. Pokud jím ovšem nemá být závěrečný rozhovor, tlumený kancelářskou přepážkou, za níž se ukrývá jiné osamělé stvoření.
Krása americké ošklivosti
Na první poslech nepříliš atraktivní příběh, jehož hrdina není ani kluk, a není ani nejchytřejší, se mění v geniální právě díky tomu, jak Ware uchopil komiksové médium. Dobové zasazení je dokonalé, a autora neomylně řadí do pomyslného spolku vizuálních mistrů mezi americké realisty - stačí skouknout obrazy Noční dravci Edwarda Hoppera či Americká gotika Granta Wooda, aby bylo jasné, že vítr fouká ze Středozápadu.
Úzkost a omezenost Jimmyho existence Ware také zachytil s průzračnou jednoduchostí - malinkými políčky, které kontrastují s ojedinělými průhledy do olbřímích prostorů. (Zde registrujeme vliv průkopnického arcidíla Windsora McKaye Malý Nemo v Slumberlandu, k němuž se co nejdříve musíme vrátit.)
. Bubliny jsou samostatnou kapitolou - do rámečků se derou promluvy lidí, stojících mimo záběr, v okamžicích duševní krize jsou bubliny rozštěpeny rámečkem, bublinou bylo obdařeno i chrčení umírající babičky… Anebo naopak nejsou potřeba vůbec, to když je ticha až příliš.
Obálka, složená jako mapa či průvodce duševní krajinou hlavního hrdiny, po rozložení zabere několik hodin luštění. Jde o bizarní postmoderní návod k použití, průvodce opatřený grafy, doplněný o nepravděpodobné vystřihovánky hlavních postaviček či o jejich chorobopisy.
. Důkladnost zpracování jako by měla přibít antihrdinu Jimmyho k realitě, protože hrůznou pravdou o něm není jen fakt, že je nesnesitelně nudný a nezajímavý, nýbrž že JEN TAK TAK EXISTUJE. Jeho ego se tak často vydává na vandry do fantazie, až čtenář váhá, zda má v rukou vzpomínky či kroniku snění za bílého dne.
Podle sebe soudím Jimmyho
Přiznám se, že při recenzentské četbě jsem znervózněl jen jednou, totiž při zjištění, jak těsně stál tvůrčímu počinu za sudičku Art Spiegelmann, který také traumatický vztah peskujícího, vševědoucího a krajně necitelného otce k synovi učinil hlavním těžištěm svých Mausů.
Malomocní si ale rádi vyprávějí o svých ranách, a Ware tvořil především podle sebe sama. I on vyrostl bez otce, který odešel, když byl ještě mimino. Dědeček i matka pracovali jako novináři, a právě ve starých číslech magazínů objevil malý Chris stripy.
. "Můj tupý mozek se na nich pásl a když mi v dospívání došlo, že se nevyvinu v nikterak atletický typ, rozhodl jsem se uniknout všemu do světa fantazie," přiznává bez rozpaků.
Pobyl v něm dlouho. "Hrůzných šest let - myslel jsem, že mi Jimmy zabere tak tři měsíce a vrhnu se na něco jiného," říká s neskrývanou nechutí Ware o díle, které od roku 1995 vycházelo vydalo nakladatelství Fantagraphics v celkem osmi pokračováních.
Sklonu k sebepodceňování jej nezbavil ani úspěch v podobě prestižní ceny listu The Guardian (2001) za nejlepší prvotinu a odměna v přepočtu činící bezmála půl melounu korun. "Zatímco filmy běží samy, komiksy musíte postrkovat vy, to je jejich přednost. Jenomže komiks zase napůl čtete, napůl se koukáte, a činnost hemisfér se přitom může vyrušit až k absolutní nule, která vám už v hlavě zůstane natrvalo," netají se autor se skepsí. "Kniha každopádně kódovaně předává mé hlavní životní zjištění, totiž že pasivita se nevyplácí," prozrazuje vzpětí celé ponaučení.
S nečinností a osamělostí měl ostatně co dělat sám. "Nečekám, že by papírové vystřihovánky někdo doopravdy dělal - symbolizují osamělou, nevinnou, světu skrytou aktivitu, jakou je lepení papírových modelů a jakou jsem za svého života poznal do sytosti," uzavírá Ware.
