Pavlovského úvodníková slibotechna "co letos ještě vydáme" hýří jmény a tituly; jejich seznam zde nemá cenu vyjmenovávat, můžete si ho - krom pohledu na obálku a ukázek z comicsů - přečíst v ukázce z časopisu. Celkem úctyhodný seznam kazí jen zbytečně bagatelizovaný podíl spolupracujícíh nakladatelství… Otvírákem čísla je Chorobopis z řady Batman: Black &White; k prvnímu duetu, tentokrát ponoru do Jokerovy zločinecké historie a tak trochu psychologizujícím rozboru jeho "normálnosti", se (tak, jako třeba nad alby JLA: Liberty and Justice nebo Shazam!) sešli Paul Dini a Alex Ross (Zázraky, Kingdom Come). Nejvíc stránek ovšem zabírá dokončení crossoveru X-men/WildC.A.T.S. z minulého čísla; v tomhle duetu ovšem jednoznačně převažuje kresba věrozvěsta image-like stylu Jimma Lee nad scénářem Scotta Lobdella (Buffy, The Vampire Slayer, Spiderman). Stránky našlápnuté akcí, hláškami a ženskými křivkami úchvatně maskují, že ve standardním mixu akce a love story se nic podstatného nebo originálního neděje.
Zejména comicsové gurmány ovšem potěší poslední z delších příběhů, znamenitý duet Gaiman-Manara Co jsem okusila z touhy: gaimanovsky promyšlený a silný příběh lásky a pomsty ze středověkého Severu dokázal Manara s elegancí sobě vlastní zvárnit v milostný epos nevšední přitažlivosti - a těžko říct, do kterých orgánů se komu pohrne více krve… Lehčí žánry zastupuje celostránová pochodovací hříčka na téma Ligy výjimečných, veteránská pointovka Válka a hrách (z DCčkovské série Weird War Tales znáte například Vrbové válečníky nebo Špatný den na řece Sayo) nebo další, oproti minulému číslu slabší příběh ze série Hledání odpovědi dvojice Morvan/Buchet, parodující otřepaná fantasy klišé. Číslo uzavírá další kraťas srbského kreslíře Željka Paheka (Legie nepromokavých v CRWi2 č. 5), jemuž doyen české comicsové publicistiky Milan Krejčí věnoval samostatný profil. Namísto pěchoty si Pahek tentokrát bere na paškál letectvo a oblíbenou fatálku s "přistáním na břiše"…
Publicistiku v tomto čísle otevírá trio aktualit z domácí, evropské a americké scény, doplněné druhým dílem Turloghova pojednání o dívčí manga dílně Clamp. Mučírna tentokrát (a zřejmě i pro příští čísla) dostala dvoustranu: zatímco Jiří Grus se celkem konstruktivně věnuje tvarosloví hlavy, comeback Martina Němce slyne prachzbytečnou velkohubostí - zřejmě bylo třeba naplnit stránku, aniž byl po ruce vhodný zdrbnutelný materiál. Další pozornost je samozřejmě věnována i dopisům čtenářů a zejména anketě z pátého čísla - zajímavý je například protiklad obliby a prodejnosti Garfielda… Ovšem hlavními texty jsou profil magazínu Pif, jemuž se Elves ostatně intenzivně věnuje i na našem webu, a profil Milo Manary perem Martina "M@Pa" Přibyla. Sedmé číslo CRWe, i když kvůli tomu poněkud roztříštěné, přináší pro každého něco. Jak se zdá, méně vyhrocené, zato čtenářsky přítulnější CRWi se daří. I když k jejímu úspěchu notně přispívá neexistující konkurence, obnovená řada už si našla své čtenářské jistoty.
