. Kal-El, jak zní občanské jméno SUPERMANA, si z plínek ušil přiléhavý trikot s pláštěm. O svůj osud se v chatrném oblečení bát nemusel. Pro svůj život sbíral energii ze slunečních paprsků, vyzařoval ji kolem sebe do vzdálenosti několika centimetrů a kolem těla si tak vytvořil nezničitelný tenký štít. Mohla mu ublížit jediná zbraň: zelené krystalky kryptonitu z rodné planety Krypton, které ho zbavovaly všech sil. Neobvyklý oblek byl pohodlný, a navíc umožňoval Supermanovi skrýt svou pravou identitu. V běžném občanském povolání reportér Clark Kent dál inkognito shromažďoval informace v deníku Daily Planet a snil o své spolupracovnici Lois Laneové. A ve volném čase, tentokrát už bez brýlí a bez kravaty, se věnoval altruistickým povinnostem. V každém případě se otcům Supermana Jerrymu Siegelovi a Joe Shusterovi podařilo v roce 1938 vytvořit jednu ze základních ikon pop-kultury 20. století. Pochopili, že superhrdina se musí odlišovat nejenom . svými schopnostmi, ale také vzhledem. Na Supermanův oblek se musíme dívat okem běžného čtenáře novin Daily Planet 40. let, kterému připadal důvěrně známý a neobvyklý zároveň. Superman vynikal nadpřirozenou silou stejně jako lamželeza z kočovných cirků a varietních představení. Právě v jejich upjatých elastických trikotech se inspiroval kreslíř Joe Shuster. Trikot, punčochy a slipy se staly jedním ze základních módních doplňků superhrdinů a také nejpádnějším důkazem jejich nadpřirozených schopností. Je docela pochopitelné, že Superman dokáže zastavit rozjetou lokomotivu, cestovat v čase a točit zeměkoulí proti její ose. Skutečnou záhadou zůstává, jak si dokáže na veřejnosti rychle dát slipy přes kalhoty, aniž by si někdo všiml jeho podivného počínání. K takovému výkonu je zapotřebí opravdových superschopností.
. Ve svetru a kalhotách nelze bojovat proti zlu, říkal si na začátku 20. století osmiletý Bruce Wayne. Právě se vracel s rodiči (Thomasem a Marthou Waynovými) z kina po Rose Street, když se k nim přiblížila tajemná postava a zabila oba dospělé. Sirotek toužil po pomstě a rozhodl se využít všech svých možností k potírání zla v rodném Gothamu. Na rozdíl od Supermana nedisponoval nadpřirozenými schopnostmi, zato disponoval tučným kontem, které mu dopomohlo k pohodlnému životu v ústraní a umožnilo pořídit si výdobytky moderní techniky. Z pružné gumy si zhotovil těsný krunýř, který ho chránil před údery. Na nohy si dal pružné holínky a na hlavu gumovou přilbu. Kam vítr, tam plášť, jak praví pořekadlo, a zatuchlé gothamské podsvětí potřebovalo pořádně provětrat. Bruce si proto nechal zhotovit dlouhý háv, do kterého se mohl ukrýt, ale který mu také dodával vzhled . "temného rytíře". Tak se zrodil BATMAN, netopýří muž, tento Přemek Podlaha amerického komiksu, který porážel protivníky různými kutilskými hračičkami. Důvod, proč si pro svou práci zvolil právě netopýří brnění, a ne zrovna montérky jako jeho české alter ego, musíme opět hledat v ikonologii doby vzniku. Pro čtenáře 40. let byl synonymem hrůzy hrabě Drákula, kterého si v klasických černobílých hororech několikrát za život střihl transylvánský rodák Béla Lugosi. Dlouhé třásně rozložitého pláště i špičaté uši jsou nepotřebným balastem v boji proti nepříteli. Plášť v dešti lehce nasákne a se stokilovým závažím na zádech se těžko chodí po ulici, natož aby v něm někdo šplhal po mrakodrapech. Nemluvě o dlouhých třásních, které se rozlézají po okénkách komiksu, ale jako zázrakem se nikdy nezamotají hlavnímu hrdinovi do nohou. Jejich význam je ryze estetický. Zlověstný stín netopýra vržený na zeď výškové budovy dokáže nahnat více strachu . než směšné hadry, do kterých se odívají Batmanovi protivníci, Joker, Riddler & spol. S Batmanem také přišly do komiksu temné barvy v kombinaci s kůží a latexem. Postoj k těmto materiálům se nicméně vyvíjí. Vděčíme za to především filmovým adaptacím, které mají vliv na definování současné módy a zároveň jsou jejím projevem; černá kůže může být sexy, zvlášť když ji má na sobě taková "kočka" jako Michelle Pfeifferová (Batman se vrací, 1992) v roli Catwoman. Kočičí žena byla ještě záporná postava a její oblek byl spíš chápan jako příznak jejího postavení na dně gothamské společnosti.
. Dnes se nebojí přijít v kůži do vyšší společnosti ani takový klaďas a zástupce zákona, jako je advokát Matt Murdock, jakkoli by se asi divil nad proměnou svého obleku v průběhu let. Matt dokáže sice číst konečky prstů, rozeznat přísady do jídla podle chuti a má "radarové" vidění, bohužel je ale slepý, a tak netuší, v jakém oblečení ho právě poslal kreslíř na papírové stránky nebo kostymér na plátna kin. Nebojsa DAREDEVIL, jak si nechává říkat, se poprvé objevil v roce 1964 v žlutočerném trikotu. V podobném cvičebním úboru totiž vystupoval jeho otec, civilním povoláním rohovník Jack Murdock. V sedmém čísle série vystřídal původního kreslíře Billa Everetta Wally Wood a oblékl Nebojsu do červeného. Ostatně červená se více hodila k dvěma malým růžkům, které nosil hlavní hrdina na přilbě. V červené vypadal skutečně jako čert, jen ho postavit vedle Mikuláše a poslat ho v prosinci strašit děti. . Červená je také barvou koženého kostýmu, ve kterém se pohybuje Daredevil ve filmové adaptaci z letošního roku. Autoři touto poslední změnou potvrdili, že kožené oblečení je dnes zkrátka cool a líbí se mladým. "Chtěla bych lepší kostým, nejlíp z kůže, a s maskou přes celý obličej," prozradila svůj vkus Laurie Juspeczyková alias Miss Jupiter z komiksu Watchmen, když ji přestalo bavit běhat v minisukni, do které ji natáhla nezodpovědná matka v 60. letech.
V příštím díle se podíváme do šatníku Spidermanovi a pod kůži Hulkovi, a na závěr tohoto miniseriálu si necháme Módu superhrdinek a dopad Comics Code Authority v oblasti superhrdinského odívání.
Text je převzat z revue Labyrint (13-14/2003) se svolením vydavatele.
