S mangou nebo jiným comicsem pocházejícím z Dálného Východu se totiž může setkat každý z nás a je dobré vědět, jak moc překopaný a jak moc evropským/americkým editorem upravený výtisk čteme. Westernizace se dá provést mnoha způsoby a mnoho věcí se na ní dá zkazit; obecně ji lze provést třemi způsoby, všechny mají své výhody i úskalí a všechny se více nebo méně používají.
Westernizace třikrát jinak
. Většina asijských jazyků je zapisována v opačném směru než latinka, tedy zprava doleva. To se může západnímu čtenáři jevit jako problém a proto se většinou asijské comicsy nějakým způsobem předělávají do našeho směru čtení. Při nejsložitějším způsobu se comics rozebere na obrázky a ty se znovu přeskupí tak, aby jejich posloupnost byla srozumitelná. Tento způsob je ale neuvěřitelně časově a tudíž i finančně náročný; další problém nastává ve chvíli, kdy v jednom panelu mluví několik postav a jejich bubliny jsou seřazeny tak, aby je četli Asiaté. Pak se musí přistoupit k poměrně značným zásahům do obrazu a to znamená další čas a samozřejmě další peníze pro zaměstnance, kteří na tom pracují. Z tohoto důvodu bylo doposud tímto způsobem westernizováno velmi malé množství mang. Já osobně vím o dvou, a to je Akira a Blade of the Immortal. Oba comicsy si tento přístup rozhodně zaslouží.
. Možná se ptáte, proč tolik práce, určitě to lze udělat i snazšími cestami. Máte pravdu. Druhým způsobem je totiž prostě celou mangu zrcadlově převrátit. Hotovo. Práce minimální, výsledek uspokojivý. A nevýhody? Drobnosti. Třeba jako že všechny postavy comicsu jsou leváci a všechny nápisy na pozadí jsou i pro lidi znalé daného jazyka nečitelné. Tímto způsobem byla převáděna drtivá většina mang, včetně známých titulů jako Gunsmith Cats (tady si editor dal, protože ty se odehrávají v Americe a tak musel všechny anglické nápisy na pozadí přepsat ;), Battle angel Alita (v originále se jmenuje GUNNM a hlavní hrdinka Galy) a nebo Ranma.
Nedá se však říci, že by s tímto přístupem byli všichni fanoušci mangy spokojení. Najdou se mezi námi i fundamentalisté, kteří připouští jen takové zásahy, které jsou nezbytně nutné pro porozumění comicsu - to znamená překlad bublin. Z tohoto pohledu na věc tedy vychází třetí způsob jak westernizovat mangu: newesternizovat. Původně tento přístup používali pouze fanoušci, kteří překládali své oblíbené comicsy do angličtiny a publikovali je na internetu (zdarma samozřejmě); čtenáři najednou zjistili, že vůbec není problém číst zprava doleva. Po několika přečtených stránkách to člověku připadá naprosto přirozené. Toho se v poslední době také chytili někteří američtí a hlavně evropští vydavatelé, takže např. Love Hina již vycházela v USA v původním směru (vydává Tokyo Pop, s jehož mangami je jiný problém, o kterém si ještě povíme) a v Polsku či Francii snad již na mangu v západním směru čtení nenarazíte (pokud se nejedná o verzi překládanou z amerického vydání).
SFX zvrácenosti
. Dalším problémečkem, na který editor narazí, je existence SFX, tedy zvukových efektů. Ty se jistě používají i v západním comicsu, ale ne tak a v takové míře, jako v asijském. Zcela běžně je k vidění panel, kde je SFX přímým obsahem obrázku (např. V DNA^2, když hlavní hrdinka proskočí střešním oknem a střepy vytvářejí znaky pro zvuk tříštícího se skla). Takové efekty se pak odstraňují a nahrazují velmi těžce. A v podstatě tu opět máme tři přístupy. První je, že veškeré efekty vymažete a nahradíte odpovídajícím ekvivalentem v požadovaném jazyce. Pracné, náročné, navíc ne vždy proveditelné; ovšem pokud se vše povede jak má, je to rozhodně ta čtenářsky nejvhodnější verze. Druhou možností je nezasahovat do obrázků a pod panel do závorky připsat něco jako "SFX: AAARGH!" Tento přístup se v komerčně vydaných titulech příliš neuplatňuje, byť je podle mého soudu mnohem lepší než třetí možnost. Tu uplatňují hlavně novější vydavatelství (tedy ne zavedený Viz a Dark Horse) a spočívá v tom, že se SFX nepřekládají. Hotovo. Stojí to čas a úsilí, ať si to lidi domyslí. Nemám tento přístup rád, ale na druhou stranu i díky němu vydává TokyoPop v Severní Americe velké množství titulů, které se potažmo dají importovat i do Evropy.
Některá vydavatelství mangu westernizují tak pečlivě, že původní bubliny, které jsou uzpůsobeny pro japonský text, a jsou tedy vyšší než širší, roztáhnou na text vodorovný. Získají tak delší řádku a čtenář nemusí číst sloupec jednotlivých slov. I tento chvályhodný čin má však svou stinnou stránku - přemázne se tak část původního panelu.
Inu, až příště narazíte na mangu, zkuste odhadnout, jak vypadala před tím, než se dostala do rukou západním editorům ^_^
