. Asi nejsem sám, kdo má ve svých oblíbených komiksech pasáže, ke kterým se rád vrací. Na první Lize výjimečných si ale paradoxně nejvíc vážím především kvalit nekomiksových, a tak konkrétně k mým nejzamilovanějším místům patří tiráž a předmluva, obojí parodicky vyvedené v dryáčnickém tónu reklamních textů konce předminulého století. Jedinečným není příběh Ligy výjimečných jako celek, ale styl vyprávění spolu s jednotlivostmi, z kterých je příběh složen - steampunkový žánr odívající technické zázraky do secesního balení. Scenárista Alan Moore ve svém komiksu vytvořil týmovku z postav klasické dobrodružné literatury - Wilheminy Murrayové, Allana Quatermaina, kapitána Nema, neviditelného Hawleyho Griffina, doktora Jekylla a pana Hyda.
Šílenec z rešeršního oddělení
Vyjmenovaná liga výjimečných hrdinů je ovšem jen nejzřetelnějším fragmentem z celé řady vypůjčených odkazů, které jsou v knize skryty. V tvorbě takových kompilací je Allan More mistr. Podobně, jako si režisér Quentin Tarantino za svůj umělecký rukopis vysloužil přezdívku Šílenec z videopůjčovny, slušela by scenáristovi Ligy nálepka Šílenec z rešeršního oddělení. První svazek byl o pátrání po cavoritu, antigravitačním materiálu známém z díla První lidé na Měsíci velikána ranné sci-fi Herberta G. Wellse; pokračování je opět parafrází na jeho tvorbu, konkrétně na Válku světů.
. Na Anglii začnou dopadat obří válce. První dohady, že by za přítomností tajemných předmětů mohli být Francouzi nebo Prusové, berou rychle za své. Prsty (přesněji řečeno chapadla) v tom mají mimozemšťané, konkrétně z planety, symbolicky pojmenované podle boha války, kolem které obíhají dva zlověstně nazvané měsíce - Phobos (Strach) a Deimos (Hrůza). Z válců krátce po dopadu vylézají útočné stroje kráčející na třech vysokých nohách. Mechanismy, dle názoru Allana Quatermaina připomínající stoličky na dojení, rozsévají kolem sebe zkázu, jež nemůže zastavit ani přivolaná armáda. Kritickou situaci má pomoci vyřešit narychlo přivolaná Liga v obsazení, jak si ji pamatujete z předchozího dílu. Dobrodružství, kde je v sázce záchrana celého lidstva, tak může začít.
Cirkus doktora Moreaua
Malým kazem na kráse obou komiksových svazků je váhavý začátek. Úvod prvního svazku zabíralo zajímavé, avšak přece jen k rozsahu celého komiksu trochu dlouhé formování celé skupiny dobrodruhů. Druhý díl začíná zase efektní kapitolou odehrávající se na Marsu, která ale působí jen jako solitér, protože další příběh takřka nerozvíjí. Až na dalších stránkách je Mooreův apokryf na Válku světů kompaktnější než předchozí honba za cavoritem.
. Velkým tématem nové Ligy výjimečných je vývoj charakterů hlavních hrdinů. Určité jiskření z prvního dílu mezi Minou a Allanem přeroste do něčeho závažnějšího, čemu se mezi dospělými lidmi říká tuším… soulož. Přijmutí sexuálních motivů mi dělalo potíže už v jedničce. Chvilku trvalo, než jsem reálie z Nápravné akademie sl. Rosy Cootové pro padlé dívky začal brát jako jeden z mnoha Moorových odkazů, tentokrát karikující navenek prudérní vikroriánskou morálku. Vyobrazený pohlavní styk je ovšem silnější káva. Skoro autory podezírám z toho, že scény mají přilákat čtenáře z řad dítek školou povinných a dospělým mimoděk připomenout, že opravdu čtou komiks pro dospělé. Pokud je to pravda, tak i má recenze plní tento účel k plné spokojenosti obou zmíněných skupin čtenářů.
. Moje první nabídnutá interpretace ale opomíjí fakt, že sexuální scéna má vědomý tón nepatřičnosti - vyprávění nezakrývá jejich vzájemný věkový rozdíl; navíc nejde o žádné krasavce. Disharmonii dodávají i prostřihy na marťanské stroje ničící ve stejné době vše živé kolem sebe. Alan Moore stahuje své hrdiny z nedotknutelného supermanského nebe. Jeho skepse se nespokojuje s častým přístupem ke komiksovým postavám, totiž že jde o partu duševně "normálních" lidí, "jen" jeden je k tomu navíc neviditelný a jiný se dokáže měnit v čtyřmetrové monstrum (abych jmenoval ty nejvýraznější znaky). V jeho podání jsou to vyděděnci, o kterých se v marťanském pokračování dokonce mluví jako o cirkusových zrůdách. Tohle označení se vrátí jako ozvěna, když se na scénu dostaví doktor Alphonse Moreau se svými experimenty…
. Druhý svazek Ligy si otázku po údělu mimořádných dobrodruhů pokládá s naléhavostí větší, než to činil jeho předchůdce. Nejpropracovanější pozornost je v tomto směru věnována Jekyllovi a Hydovi, z něhož se de facto stává hlavní postava příběhu. Dopředu vám můžu zaručit, že nové setkání se schizofrenním mužem nebude veselé čtení. Navíc jeden z pětice výjimečných je zrádce, který se přidá na stranu mimozemských útočníků…
Jmenuji se Bond, Champion Bond
. Pokud se pohled na naše hrdiny zproblematizoval, tak v případě rozvědky zosobněné zejména Championem Bondem se od minula nezměnilo vůbec nic. Je to stále neprůhledná, nepostižitelná organizace aparátčíků libujících si v zednářské symbolice. Přitom rozdíl mezi oběma spojenci v boji proti Marťanům je zásadní. Liga hrdinů i přes své stinné stránky zosobňuje romantismus minulosti spolu s individualismem. Anonymní Bondova organizace představuje triumfální vpád do starého řádu světa, jejž za pár let nadobro zničí první světová válka. Rozvědce jednoduše patří budoucnost a proto nepřekvapí, že v obou komiksových dobrodružstvích má poslední slovo právě ona.
. Stopařův průvodce po světadílech
Za zmínku určitě stojí i rozsáhlé přílohy komiksu. Všichni, kterým se líbila v jedničce povídka Allan a roztržený závoj, se mohou těšit na nepoměrně obsáhlejší (a dle mého názoru i lepší) Almanach pro cestovatele. Alan Moore v něm představuje tajuplné turistické zajímavosti všech kontinetů (!). Při čtení vás sice od samého cestování rozbolí nohy a ze všech odkazů na pohádky, fantastické bestie a podzemní říše vám začne třeštit hlava, ale stojí to zato. Jinak dokonalý dojem kazí - vinou nedostatečně velkých okrajů v blízkosti vazby - jen hůře čitelný text. Vylepšit si ho (dojem, ne text) můžete například galerií sešitových obálek komiksu, nebo návodem, podle kterého si složíte z obyčejného listu papíru dokonalou repliku ponorky kapitána Nema.
Nemyslím, že majitelé první Ligy výjimečných mohli být pokračováním zklamáni.
