. Ukázky z comicsu byly celkem nenápadně k zahlédnutí už na loňském Knižním veletrhu, o rok dříve tato výstava zdobila festival v Angouleme. Příliš hlučná samota je dalším dokladem Hrabalovy francouzské obliby, o níž svědčí nejen tento projekt, ale i před deseti lety uvedený film s Philippem Noiretem.
Silná emotivnost, která z vyprávění vyzařuje, pochází podle mého názoru právě z Haňťovy lidskosti, díky níž navzdory všemu, v co věří a co říká, zůstává vnímavý k utrpení, marnotratnosti a zmaru.
z poznámek Lionela Trana
. Autoři comicsové adaptace vypustili z předlohy některé vzpomínkové pasáže a zaměřili se na nejnosnější téma celého románu: Haňťův vztah k práci a především ke knihám. Skrz jeho monolog pronikáme k citlivé a tak trochu ztracené duši, pro níž se povolání stalo bytostným osudem. Zobrazované reálie nejsou jen dokreslením příběhu; stávají se odrazem Haňťových vzpomínek, nálad, opileckých chmur… V Haňťově příběhu se odráží nejen osobní zkušenost Hrabalova, ale i jeho francouzských "reproduktorů" - scénárista Lionel Tran strávil souběžně se vznikem knihy dva roky v zapadlé tiskárně, fotografka Valérie Berge hledala lyonská zátiší odpovídající Hrabalovým popisům staré Libně. Právě její fotografie procházely pod rukama kreslíře Ambreho zvětšováním na plátno i deformacemi na kopírce; výstava představila různé fáze těchto proměn a tak mohl návštěvník téměř naživo sledovat, jak se její fotografické toulky . mění v alkoholem zakalené Haňťovy duševní obrazy - vzpomínky, otisky, vize… Krátkosrstá, téměř mědirytecká Ambreho šrafura vyhrocuje rozdíl světla a tmy a některé tvary rozmělňuje téměř k nečitelnosti, do čirých emocí… Místa a předměty z Haňťova okolí tak - vizuálně i symbolicky - ztrácejí svoji předmětnost a stávají se odrazem Haňťova stavu a duše…
Pro mne Haňťa není postava nebo osoba, ale idea něčeho zastaralého, co by však ještě pořád mohlo sloužit, něčeho, co má velkou cenu, ale nikdo už o to nestojí. Krása vyhozená do popelnice.
z rozhovoru s Lionelem Tranem
. Výsledkem je dílo, z něhož je cítit nejen autorská citlivost a porozumění, ale především propojená síla mnoha lidských osudů… Zkratkou do "Haňťovy hlavy" pak byla multimediální výstava, která starou synagogu na Palmovce proměnila v knižní hrobku i památník, a stohy svazků doplnila filmovým ztvárněním Haňťových vizí. Hrabalova próza se tak - u příležitosti nedožitých autorových devadesátin - vrací obloukem přes Lyon do své domovské Libně, odkud pak v pozměněné podobě poputuje do brněnského Zemského muzea. Na překladu a uvolnění autorských práv pracuje nakladatelství MAŤA, jemuž by Příliš hlučná samota byla comicsovou prvotinou. Po pravdě, premiéra by to byla nad jiné úctyhodná.
