. Pomineme-li "drobnost" chybějící konkurence pro danou věkovou kategorii, je ten důvod vlastně prostý - perfektní zaměření na cílovou skupinu. Pod touto vágní reklamštinou se ale skrývá celá řada pečlivě vyprojektovaných postupů, které v souladu zajišťují právě vysokou oblibu a čtenost…
Proč W.I.T.C.H.?
Název časopisu, krom toho, že vystihuje celé jeho zaměření ("witch" je anglicky "čarodějka"), je akronymem z pěti iniciál jeho hlavních hrdinek: Will, Irmy, Taranee, Cornelie a Hay Lin. Tak se jmenuje pětice spolužaček, které kromě heatherfieldské školy spojuje ještě jedno: odhalily v sobě skryté kouzelnické schopnosti; každá z nich ovládá síly jednoho živlu, Will pak v sobě nosí artefakt, známý jako Srdce Kondrakaru. Právě tato pětice dívek je poslední generací Strážkyň, čarodějek, majících za úkol chránit Velkou Síť, izolující bytosti Temnoty ze světa Meridian. Velká Síť je ale potrhaná, a nástrahy, které Strážkyně čekají při jejím zcelování, jsou nemalé…
Jak lákavá je představa, že v sobě jednoho dne odhalíme nečekané magické síly! Tu touhu v sobě nese snad každý, kdo byl jednou dítětem, a těší se na výlety do fantastických světů, o kterých už dnes zapomínáme byť i snít…
. Od patnácti nepřístupno?
Cesty do záhadných světů a mezisvětů, boj proti přisluhovačům prince Fobose ("phobos" znamená latinsky "strach") a jeho nohsleda Cedrika, i prozkoumávání vlastních schopností jsou náplní comicsu, který zabírá 30 z celkem 48 stránek každého čísla; ostatní stránky se pak věnují dalším redakčním materiálům s věšteckou, záhadologickou a čarodějnou tematikou, soutěžím, testům, reklamě atd. Prvních dvanáct comicsových epizod vydal Egmont na jaře souborně ve dvou knihách.
. Časopis se profiluje jako čtrnáctideník pro čtenářky mezi devíti a čtrnácti lety, ovšem zábava, plynoucí v inteligentně a zručně servírovaných příbězích, je věkově (i pohlavím) neomezená - neboť jsou svým způsobem dokonalé. Pro studio Walta Disneye skládá divotvorné příhody mladých kouzelnic Elizabetta Gnone, jejich elegantní křivky pak vede Francesco Artibani. (Scénáristickou štafetu později převzal Bruno Enna a další autoři, Artibani své umění krom W.I.T.C.H. svěřuje sérii Monster Allergy.) Nepřecpávané stránky zůstávají snadno čitelné, mangácky přitažlivou stylizaci figur doplňují reflektované módní trendy, příjemně nadsazená gesce a mimika vzbuzují úsměv a sympatie. Příběh postupně nabírá na dramatičnosti, ale dokáže se uvolnit gagem; sekvence ze světa Meridian jsou dlouhé akorát, aby probudily fantasii, v pravou chvíli jsou ale staženy zpět do běžné reality, aby se nestaly fantasmagoriemi, a díky kontaktu s "normálním" světem zůstaly uvěřitelné. Po úvodním "prvním kole" představení světa W.I.T.C.H. se další příhody zdají být poněkud křečovitým ždímáním příliš skromně nashromážděných reálií, nicméně už další pokračování vnášejí do comicsu nové nápady…
Mezi Kačerem Donaldem a Bravíčkem
. Už jenom výběr hrdinek je promyšleně přitažlivý. Vysoká, štíhlá, blonďatá a tak trochu svéhlavá Cornelie, buclatá, zato výřečná bruneta Irma, nevýrazná, ostýchavá, ale přeci jen "správná holka" a později vůdkyně Will… Rozdílnost jednotlivých typů, a přeci tak dobře známé povahové atributy umožňují čtenářkám snadný výběr a identifikaci se svou oblíbenou hrdinkou, skrze jejíž pohled pak okouzlující dobrodružství prožívají…
V comicsu se střídají správně nadávkované výlety do fantastických krajin s pasážemi z "obyčejného" života. Jakkoliv magicky nadané, musí se hrdinky (stejně jako jejich příznivkyně) potýkat s každodenními problémy: prvními láskami a neláskami, neporozuměním rodičů, otravnými mladšími sourozenci, nevyvinutým pohrudím… Autoři dokáží zasáhnout tužby - v podobě Strážkyň jsou dívky starší a zaobleně vyspělejší - i stereotypy "své" věkové skupiny - jediný uhrovatý je největší uličník…
Přízeň malých čarokrásek vzbuzuje i výrazné pochopení, jímž se později snaží časopisy jako Dívka či Bravo nalákat konzumentky odrostlejší, a které se line všemi poradnami, listárnami a horoskopy, jakož dalšími publikacemi typu Jak vycházet s rodiči nebo Nezbytník. Všelimožnými recepisy a triky, ale třeba i magickými dárky na obálce, se W.I.T.C.H. co do metod přibližují svým starším lifestylovým sestřičkám typu Katka, Elle a spol., jimž tak de facto tvoří předskokany.
Klubácký comeback na dívčí způsob
. Podstatnou měrou přispívá k úspěchu časopisu i interaktivita, která čtenářky vtahuje do života jejich čarodějných vzorů - praxe druhdy tolik obdivovaná u Mladého hlasatele nebo později ABC. Články ani odpovědi nepíše anonymní redakce, ale vždy některá z čarodějek, které ostatně provázejí návštěvnice i po webu. Kromě očekávatelného merchandisingového balastu typu figurek či lisů na kouzelné talismany zprostředkovávají sepětí papírových a "skutečných" čarodějek i živé akce, jako je fotosoutěž dvojnic nebo letošní slet čarodějek. Den po "čarodějnicích", 1. května, se na něm sešlo na 4000 dívek - tedy minimálně o řád víc, než o čtvrtrok dříve na comiCZconu…
Ačkoliv jsou na Západě podobné marketingové kampaně na podporu comicsů téměř samozřejmé, v Čechách zatím - snad krom experimentů Calibre/CC (bantamovské tričko) nebo BB/artu (filmové bonusy k Mooreovým comicsům) - takováto masírka obdoby nemá, a srovnání snese snad jen s kampaněmi filmovými. Jistěže se můžeme nad čtenářskou vyspělostí raně -náctiletých čtenářek shovívavě usmívat, nebo trousit nejapné poznámky o podbízivosti a planosti pop-kultury; uznalý čtenář ale docení kvalitu, ať už vyhovuje jeho vkusu nebo ne.
Faktem zůstává, že i coby čtrnáctideník dosáhly W.I.T.C.H. (a to bez prefabrikovaného zahraničního marketingového know-how) nákladu 33 500 výtisků (květen 2004), což je objem, o kterém si ostatní nakladatelé mohou akorát tak nechat zdát.
Nebo se z něj inspirovat.
