. Režisér Guillermo del Toro (Mimic, Blade 2) nemohl uniknout potøebì stmelit rozvolnìné eskapády hellboyovského cyklu do uceleného pøíbìhu, a tak ve filmu potkáváme motivy z rùzných comicsù ve velmi volném sledu, který by ortodoxnìjším fanouškùm comicsu mohl vadit (tøeba Mrtvolu nevláèí Hellboy po høbitovech irských, ale moskevských); ústøední zápletka (Hellboy jako Rasputinem manipulovaná brána k Sedmi bohùm Chaosu) vychází z pøíbìhu Sémì zkázy. Èást mytologicko-horrové atmosféry (plynoucí ze stìží pøevoditelné kresby) padla za obì� filmovému pøepisu, del Toro ji dokázal vyvážit stejnì pùsobivým (a ménì patetickým, než tøeba v X-men) xenofobiím vyøazením hrdinù z lidského svìta. Zcela pod jeho autorskou licenci pak spadá fešný Hellboyùv samurajský úèes i zdùraznìné psychologizující momenty - pekelníkùv vztah s "otcem" Bruttenholmem nebo samotnou Liz. Filmovým prùvodcem se nám stává novopeèený Hellboùv asistent, agent Myers (sympa�áèek Rupert Evans), který jakoby s paranormální partièkou seznamoval diváky neznalé pøedlohy…
. Po Lize výjimeèných a Bladeovi 2 byl Hellboy dalším filmem, který se natáèel v pražských lokalitách a s místními ve štábu (zvuk, kaskadéøi). Moskevský høbitov byste našli nedaleko Bertramky a newyorské metro zas doèasnì vedlo opuštìnou karlínskou Kolbenkou; docela pobaví zjištìní, že ÚVPJ sídlí v památníku na Vítkovì (jaká ironie, že se o budovì ve filmu mluví jako o panoptiku zrùd, víme-li, že mìla po kremelském vzoru sloužit jako veøejná hrobka Klementa Gottwalda).
. Del Torovi se podaøilo udržet na uzdì hypertrofovaný americký patos, který dokáže otrávit snad jakýkoliv film, a naopak ponechal dostatek prostoru Hellboyovým hláškám - což má na výsledný dojem mnohem výraznìjší vliv, než použité hromady efektù (ostatnì, kdo by dnes ještì pøedpokládal, že budou jiné, než dokonalé?). Masakrózní akcièky se Sammaelem, psem znovuzrození, dokázal proložit odlehèenými pasážemi (typu Hellboye, vprostøed bitky zachraòujícího krabici s ko�aty, nebo vedoucího uvzdychaný zamilovaný rozhovor s devítiletým kluèinou), a cit vùèi pøedloze pøedvedl i zachováním atmosférických, ba symbolických zábìrù na sochy, Mignolovu to specialitku (ostatnì on sám se na filmu podílel coby "design consultant").
. . Toužebnì oèekávaný herecký výkon Karla Rodena v roli Rasputina nièím nepøekvapí (aèkoliv záporácké pózy zvládá dostateènì, chybí jim psychopatická pøesvìdèivost, kterou pøedvedl napøíklad v 15 minutách), naopak obsazení Rona Perlmana (jemuž pod hellboyovským make-upem prosvítá nezapomenutelná role Salvatoreho ze Jména rùže) se ukáže být stìžejní - jakkoli démonické fysiognomie se Hellboy zdá být, Perlmanùv výkon z nìj udìlal skuteènou postavu, svalovce se sebevìdomím a hláškami stejnì mocnými, jako úder jeho kamenné ruky, ale zároveò se srdcem skuteènì "lidským", pochybujícím a toužícím… Dobøe ztvárnìná je i charakterní role profesora Bruttenholma (John Hurt), nejvìtší herecký koncert ovšem pøedvádí Doug Jones v roli telepatického rybomuže Abe Sapiena; naproti tomu kroenenovské nožíèkaøení v podání choreografa Ladislava Berana zavání planou exhibicí, a z postavy Rasputinovy asistentky Ilsy nedokázal režisér vytìžit víc, než dojem nepotøebného sidekicka.
