. Nemá si cenu nic nalhávat. Lobo JE hajzl. Je to sobecká, agresivní a nadržená svině, která jenom vraždí a ubližuje všem bližním. A ještě k tomu nestoudně chlastá. A to je přesně ten důvod, proč si u nás našel tolik obdivovatelů. To je ten důvod, proč ho čtenáři milují. Žádný hodný klučina v přiléhavém trikotu. V této knize Lobových příběhů o nic jiného než vraždění a chlastání vlastně ani nejde. A samozřejmě nesmí chybět pořádně zvrácený humor autorů - ten hodně brutální, jako když jíte krupicovou kaši s hřebíky. Hodně dlouhými a ostrými hřebíky. Tak tedy, nechte si chutnat.
"Nikdy by mě nenapadlo, že způsobíte, aby se začala půlka nebe vraždit a druhá souložit."
Není to tak dlouho, co jsme jenom vzpomínali na ty časy, kdy náš hrdina na stránkách magazínu Crew vyvraždil svojí vlastní planetu, postaral se vyřazovací soutěží (pomocí svého háku) o volbu miss vesmíru (legendární Crew 1 a Pěkně prsatý propadák) či se vydal vykydlit jedno vězení plné nebezpečných psychopatů. Další příběhy vyšly v Modré CRWi, v comicsových (sešitových) legendách. Když Crew jako magazín přestala existovat, vyrojily se první zmínky o chystaném vydání Lobova nejslavnějšího booku, tedy Lobo's back. Když se objevila Crew2, na její stránky se vrátil i sériový fašírmajstr Lobo; hák, omotaný na masivním řetězu kolem ruky ani vraždochlastací touhy si s sebou samozřejmě přinést neopomněl. (Jistě si všichni vybavíme příběhy Lobocopa z Crew2 č. 1, či crossover s Hitmanem z vánočního čísla 5.) No a to už staronové vedení resuscitovaného magazínu (z)vracejícího se Loba potvrdilo oficiálně. Jen nakonec vyšel tak se zpožděním půl druhého roku… Vlastně normálka.
Všechny Lobákovy příběhy měl na svědomí pravděpodobně ne tak zcela (duševně) normální scénárista, Alan Grant. Už vidím, jak doktoři kroutí hlavami a ptají se: "Je tohle normální?" A Lobo jim ty hlavy trhá a směje se. A v tomto booku sdílí Alanovy psychotické stavy i věhlasný čmáral, slavný a líný Simon Bisley.
. "Ženská! Kozatice! Samice! Šukna!"
Lobo
Lobo. Velkej šéf, poslední Czarninan. Vyvraždil celou svou planetu, aby si mohl takhle říkat. No a pak se dal na to, co ho bavilo: zabíjení, chlast, ženský. V jednom souboji byl ale poražen (Lobo by odpřísáhl, že nečestně) Vrilem Doxem a tak mu musí sloužit - lovit zločince. A taky je od jisté chvíle nesmrtelný. Ptáte se od jaké? Shodou okolností právě od vydání série, jejíž shrnutí ve formě comicsové knihy máme (alespoň teda já) ve svých mastných pazourách.
Lobo se vydává na stopu zvlášť nebezpečenému zabijákovi, který ho - chudinku - v souboji (opět poněkud nečestně) zabije. Lobo umírá. Ale ani v posmrtném životě se s ničím nepárá. Masakruje, kydlí. Anděly, mrtvé. Nějaké to: "Mě nemůžeš zabít, už jsem mrtvý!" ho nemůže odradit… V pekle ho nechtějí, protože je samozřejmě proti protokolu, když se mu tam líbí. Takže Lobo musí do nebe. A tam zavádí nové pořádky: zabíjení, chlast, souložení. Řešení je nakonec nasnadě. Reinkarnace, i proti vůli všech, kdo nebe řídí.
Jak se ukáže nedlouho poté, řešení to není zrovna adekvátní. Loba nemůže potěšit znovuzrození do podoby vraždící macaté šťabajzny ani do nabušené agresivní veverky. Lobo opakovaně umírá a vrací se do nebe těm chcípákům dokázat, že tohle se Velkýmu šéfovi nedělá. Tedy ne, aniž by to někdo rozchodil bez patřičného zmasakrování.
. O maniakální scénář se tedy postaral Alan Grant, kterému pomáhal mu Lobův comicsový "otec", Kieth Giffen. Je plný zvrhlých vulgarit a hromadné zabíjačky - pro lobožrouty nic nového. Přestože se jedná o nejslavnější příběh, scénáristicky určitě nepatří do závratných výšek. Vlastně je všechno na jedno brdo: Lobo kydlí, sprostě hláškuje, umírá a reinkarnuje se. Chce se mi říci, že tam vlastně ani žádný "scénář" není: jen gradující brutální sekvence plné násilí a obligátních sprosťáren.
No a to je samozřejmě to, na co jsou Lobovy fanoušci (a že jich tu stále je!) zvyklí a proč mají Loba rádi. Nečekejte tedy nic objevného a vymakaného. Lobofily tedy tento book musí potěšit. Ale co čtenáře, kteří si přeci jen udržují od řádění kissácky zmalovaného vlasatého šílence odstup? Čtení na jeden zátah pro ně není vhodné, protože s přibývajícími kopci ztuhlých mrtvol a vystřílených nábojnic se může nenápadně přikrást nuda...
O překlad se postaral Pavel Dort a já ho musím pochválit. Takové množství originálních vulgarit nevysypou ani liberečtí popeláři. Navíc do příběhu zakomponovává v Čechách známá jména, které také potěší...
Dvojité vidění?
Trochu na pováženou je datum vydání hned za prázdninovým Crew2 speciálem Lobo vs. Maska, také značně masakrózním dílku; proti gustu ovšem… Co ale zcela nechápu, je odfláklost po technické stránce. Slabší péči ostatně pozorujeme i na některých Bisleyho kresbách, ten je tím ale známý - jiné záběry jsou naproti tomu velmi originální a skvěle nakreslené: klasická spíše statická kresba, plná karikatury i nadhledu, nabušených svalů, krve a masa. (Na kresbě se podílel i Christian Alamy.)
V českém vydání ale zklamává například kvalita tisku - v některých pasážích značně roztřesenou, dvojitou linku má na svědomí haprující soutisk. Přitom Crew v brněnské tiskárně už tiskla a vypadalo to, že chyby v tisku mají už vychytané…
. Jako by se CREW snažila vydat Loba narychlo - což je těžko pochopitelné, když byl avizován dlouho dopředu. Odfláknuté je i členění jednotlivých kapitol - u první chybí název, někdy čísla stránek uváděna jsou, někdy zas ne - a není ani uvedená cena. Právě takové maličkosti jsou tristní - zejména v porovnání s výše zmíněným Lobo vs. Maska, kde jste měli dokonce nakresleno, kolik vypláznete vočí, a jako bonus i obsáhlou publicistickou část. Kde jsou brániční masáže Jirky Pavlovského, nebo pár slov autorů, jako třeba tomu bylo u Wolverina - Ještě žiju nebo Punishera?
Komu je tenhle comics určený, je asi dostatečně zřejmé. Lobo má zástupy hákomasakru žíznivých fanů, a pochybuji, že těm by troška těch technických chyb podstatně vadila. Slabší scénář samozřejmě neznamená, že by Lobovy hrátky s utrhanými údy protivníků nebyly zábavné. A to, že vyšly dva Lobovy příběhy najednou, pro ně bude jenom jedno velké plus.
U ostatních hltačů bublin rozhodne především to, co od comicsu očekávají. Každý, kdo skousne oddechovou, kydlící a násilnou zábavu, plnou množství originálních sprostých slov, najde to pravé.
