. Golem kam se podíváš
Přestože původně židovský, stal se mýtus o (pražském) golemovi - v mantinelech mezi mystickou postavou z Meyrinkovy novely a hliněným mamelukem, jak nám jej odmala servírují ta dětštější zpracování - jaksi samozřejmou součástí českých legend, jitříc znovu a znovu fantasii mnoha tvůrců. Kromě opakovaných zpracování literárních hostoval i na plátně (Pekařův císař, Velká filmová loupež) a pochopitelně i v… comicsu.
. Stejnojmenná postava zabydlela Marvel Universe nebo několikrát zahostovala v DC, "svého" Golema má i Joann Sfar. V Kafkovi je golemovi věnováno pět stran, mladého Davida B. v Padoucnici 4 přivádí Meyrinkova verze k fantastické literatuře vůbec, narážku na "pražského homunkula" najdeme i v Hellboyovi (Sémě zkázy). A to zmiňujeme jen letmé, a ještě k tomu zahraniční zmínky; právě čeští comicsoví tvůrci přidali golemově obrazu na plasticitě - obrazně (ABC) i doslova (pohyblivé leporelo Lucie Seifertové).
Dvě tváře
. . Historicky nejmladší je leporelo Tajemný golem Lucie Seifertové, navazující mnohém na cenami ověnčené Dějiny (udatného) českého národa, jejichž sedmdesátimetrový "reprint" láká momentálně návštěvníky do Národního muzea. Knížečka rozsahem s Dějinami nesrovnatelná jakoby příliš rychle chtěla vytěžit z jejich úspěchu, ale na rozdíl od Dějin přináší mnohem comicsovější (protože sekvenčnější) vyprávění a přidává - pohyb. Ručně zpracovávané leporelo s hejblátky na každé stránce dává zavzpomínat na druhdy oblíbený formát; dětskou příchylnost malířka dosvědčuje řadou předchozích autorských knížek i ilustrací, svůj humor již léta piluje v časopise Sorry - i proto stojí za to nahlédnout svým ratolestem přes rameno, a potahujíc za čouhátka zavzpomínat na báječná léta v říši fantazie…
. Naprostý opak leporela pak předestírá seriál z ABC let 1992/3; v působivé, akční i emotivní kresbě Jiřího Petráčka předvádí scénárista Rudolf Baudis golema z ábíčkovsky typického sci-fi pohledu: "V komiksu představuji golema jako průzkumného robota, jehož k službám vrchního rabína poskytli mimozemšťané. Cožpak se dá něco takového úplně vyloučit? V tom případě by pověstný kabalistický šém byl obyčejnou disketou s programem, jaký znáte z počítačových her," objasňuje Baudis svůj nápad v předmluvě ve Velké knize komiksů 3. Svérázná interpretace - zejména nepochopení rabínových příkazů nebo hlášky z bitky - těží zejména z golemova mimozemském původu; v závěru se pak legenda proměňuje v mravokárnou ufostorku o civilizační vyspělosti a "primitivní agresivitě vůči vlastnímu druhu"…
.
Obě zpracování - hard SF i "dětské" leporelo - mají jedno společné: golem přestává být oním hliněným málem kolosem, jak je známe z filmů nebo loga hlukorobného uskupení Brutus, nýbrž stává se skutečným "androidem": byť umělým, tak přeci jen člověkem. Lucie Seifertová k tomu poznamenává: "Golem byl sice z hlíny, ale po složitém oživovacím procesu se z něho stal tvor od člověka k nerozeznání. Měl kůži, vlasy, nehty... jen nemluvil. Musela jsem odepnout obruče a místo dvou rozžhavených otvorů vsadit oči, nos a pusu. Protože je tato knížka, na rozdíl od předešlých, více zaměřená na děti, nechtěla jsem, aby šel z golema strach. … Prostě, na rozdíl od filmu, kde z golema udělali pec, já jsem z něho udělala troubu."
. . Není golem jako golem
Útlý, osmnáctistránkový sešit s lakonickým názvem Golem za cenu dnes už neuvěřitelných 13 korun vydalo v roce 1991 - stejně jako eroticky laděnou Sheilu - nakladatelství Čtyřlístek. Tentokrát již tradiční - a možná proto poněkud obehraný - příběh osvěžil Karel Ladislav mocenským bojem na rudolfínském dvoře, kresebné stránky se zhostila Renáta Fučíková. Její Rudolf II. jakoby z oka vypadl jistému císařovu pekaři, nezapře se ale autorčina charakteristická kresba, svou šrafurou i pózami postav připomínající dřevoryty a dodávající jejím příběhům - ať už Golemovi nebo třeba Bruncvíkovi či Pinocchiovi z Ilustrovaných sešitů - atmosférický nádech dávných legend. K lítosti čtenářstva se po boomu z počátku 90. let Fučíkové originalita z comicsu pomalu vytrácí; za zády comicsdomu však autorka kupí ocenění za knižní ilustraci.
. . Součástí původního golemovského cyklu jsou i příhody Löwových neúspěšných následovníků; volně navazující námět pátrání pro šému, jenž aktivuje "univerzální animátor", si vzala za východisko i autorská dvojice Zdeněk Hofmann-Milan Vavroň v sešitu Fokker: Golem. Pod podtitulem "futuristický bedekr Prahy" se skrývá postkatastrofická "agentská" akcička, plná skotských zbohatlíků, nařachaných rváčů i honiček zákoutími zdevastované metropole. Ačkoliv je z dílka cítit dobová parodie na polistopadový vývoj (včetně třeba čínské kolonie Žo-fin), hlášky typu "Maisel jsem se!" z židovského ghetta nebo narážky na film, knihy i starší comicsy zůstávají ve své zábavnosti nadčasové… "Ten text a nápad byly celkem fajn, ale tím zpracováním jsem to celkem zabil, a když už člověk s něčím vyleze, tak ho neomlouvá ani ta doba ani nezkušenost... Takže pokaždé, když takováhle mrtvola vyplave, mám o čem uvažovat," hodnotí z odstupu dvanácti let svůj výtvor kreslíř. Inu, vrátí-li se od počítačových her a ilustrací pro nakladatelství Altar zpět ke comicsu, máme se zřejmě na co těšit…
Čím vysvětlit domácí oblibu golemovského tématu? I když počtem zpracování zaostává za leitmotivem balónového létání, jejich pestrost mění golema v pravého polymorfa… Inu, hlína je tvárná, a hlíny není nikdy dost…
