. Italský spisovatel Umberto Eco dodržel tradici a překvapil i svým nejnovějším dílem - jde o obrázkovou knížku, "romanzo illustrato", jakousi autobiografii jeho generace, která je plná komiksů, obalů gramofonových desek, knižních přebalů a dalších produktů zábavního průmyslu. Dílo teoretika symbolů, filozofa jazyka, experta na masovou kulturu, znalce středověku, sloupkaře a romanopisce nese název "Tajemný plamen královny Loany" a dostaveníčko si v něm dali Buffalo Bill, Mickey Mouse, Hrabě Monte Christo, Fantomas i královna Loana…
Ten starý pán s hlavou plnou citátů, hlavní hrdina knihy, je čtenáři hned sympatický. A přitom vlastně ani neexistuje. Antikvář Giambattista Bodoni (kterému je 59 a půl roku) - vášnivý čtenář, manžel, otec a dědeček - se jednoho dubnového dne roku 1991 probudí po prodělaném infarktu z komatu a neví, kdo je. A jak sám přiznává svému okolí, k čemu mu je schopnost celé hodiny zpaměti recitovat básně, když manželka Paola i jeho vlastní jeho děti jsou mu cizí?
Jednoho rána však zaslechne mystickou melodii jakéhosi šlágru, kterou si potom prozpěvuje celý den. A stejně tak záhadně se mu do ruky dostane starý časopis s Mickey Mousem. Ano, to je stopa, po které se musí vydat. Jede tedy do Piemontu navštívit rodný dům. Tam se na půdě obklopí starými módními časopisy, dobrodružnými knížkami, krabicemi od cigaret a starými školními sešity…
. Eco tak rekonstruuje období 30. a 40.let minulého století, epochu, která se vyznačovala rozporuplností. Fašistická propaganda vedle hrdinovů amerických komiksů a sentimentálního kýče o sladkém kouzlu lásky patřily ke každodenní realitě stejně tak, jako knížky z hodin náboženství nebo hrdinné písně partyzánů. Výsledkem toho všeho je jakési muzeum triviálních mýtů, které zejména u italských čtenářů vyvolá jistě nemálo vzpomínek.
Eco pracuje s řazením jednotlivých událostí a kdo očekává existenciální autobiografii, toho to možná bude trochu iritovat. Ale literární výšiny zajímají sémiotika Eca jen pramálo. Jde mu o znovuvytvoření vesmíru symbolů. A jak se na experta jeho typu sluší a patří, jeho kniha má několik rovin. Bezcílné propadání hlavního hrdiny do literárních světů jeho dětství lze vyložit jako varování autora před nebezpečími, která skrývá dnešní svět ovládaný sdělovacími prostředky.
Ecovu protagonistovi totiž chybí to, co nám dává výchova a kultura: schopnost rozlišovat hodnotu a význam informací. Bez jeho vlastního já, bez možnosti hierarchizovat svou vlastní "encyklopedii", je mu celý jeho Thesaurus k ničemu. A právě těmto nebezpečím jsou vystaveny moderní společnosti, jejichž nejdůležitějším zdrojem informací je internet a kterým hrozí informační apokalypsa…
. V důsledku dalšího záchvatu se v poslední třetině Tajemného plamene královny Loany - titul je poctou komiksové postavě - v zamlžené paměti hrdinově vynořují části jeho minulosti. Vedle rodičů poznamenaly jeho dětství v emocionální rovině především anarchista Gramigna a křehká Lila Saba - nedosažené centrum všech jeho erotických fantazií. Klíčovým zážitkem je potom situace, kdy musí jako jedenáctiletý hlavní protagonista převést skupinu partyzánů kolem hlídek fašistů. Ve strhujících pasážích se zhušťují všechny tyto extremní okamžiky a bouře vzpomínek ústí v grandiózní závěr.
Stylizovat prožitek odboje jako jádro typologizující italské biografie? - to se zdá právě dnes více než symbolické. Byla to právě tato zkušenost, která po druhé světové válce utvářela povědomí italských intelektuálů, a tak se chce (už bez Eca) celou otázku obrátit a domýšlet, "kolik deka či kilo druhé světové" je vlastně ukryto v moderním komiksu. Nadčlověk neboli übermensch čili superman tam sedí jak přibitý, postavičky jako Pif vznikly zase na koncentráčnických pryčnách Mauthausenu… takže vcelku dost. A v tom je jádro problému.
Jde o to, nepropadnout se do té papírové jámy, vzkazuje Eco. Bystře totiž postřehl, že identifikací s morfémy umělých osobností, jaké nabízí počítačové hry, plakáty, reklamy a třeba i komiksy, postuluje dnešek radikálně nové prožívání lidské zkušenosti. Takové, která je doplněna o ontologickou (či jen obrázkovou) protézu, o umělý nástavec do jinoživota, neposkvrněného hnilobou zkázy a umírání. Jemu se kdysi snažili uniknout kluci, začínající jako partyzánské spojky. Stvořili však svět, který čeká Doom…
