. Liga výjimečných policajtů
Vymyslet v dnešní moderní, či lépe řečeno postmoderní době ucházející story je dost těžké. Ruku na srdce... mezi námi, ona už ani ta postmoderna není to, co bývala za našich jinošských let.* Kde brát nové zápletky, hrdiny i padouchy, spolu s ucházejícící omáčkou pro zmlsané obecenstvo? Jednu z možných cest nám ukázal BB/art ve spolupráci s nakladatelstvím Crew, když do našich končin přinesli komiksy Liga výjimečných a Top 10, oba z dílny věhlasného scenáristy Alana Moora. Tato formálně velmi blízká díla přinášejí recept na originalitu představením adorovaných hrdinů z netradičního úhlu pohledu. Dějištěm příběhu Top 10 je překvapivě dobře fungující futuristické velkoměsto Neopolis, jehož obyvatelé jsou bez výjimky komiksoví supermané, nebo alespoň vlastníci různých zvláštních schopností...
Vtip je v tom, že pokud se vypráví o podobné koncentraci superhrdinů na jednom místě, pak takový superhrdinský komiks přestává být v určitém smyslu superhrdinským komiksem. Někdo jednoduše musí odvážet odpadky z popelnic, jiný by měl prodávat v samoobsluze a někdo musí dělat u kriminálky. Příběh je právě o takových policistech a jejich každodenní práci v desátém okrsku, někdy též nazývaném Top 10. A protože abnormální obyvatelé žijí v městě celkem normálním životem, ani jejich kriminální delikty se příliš neodlišují od těch z našeho světa - pouliční rvačky, obyčejné dopravní nehody, krádeže, maximálně nějaká ta vražda. Výsledkem je inteligentní hra postavená na promíchávání obvyklých supermanských schémat s naší obyčejnou realitou.
. Komiksový Dietl Alan Moore aneb Hříšní lidé města Neopolis
Dost už ale rekapitulace - jaká je dvojka? Tak předně mám špatnou zprávu pro ty, co rafinovaně všední zápletku komiksu považovali za trochu nudnou. Vaši výhradu uznávám, ale na rozdíl od recenzenta prvního dílu ji nesdílím. Od pokračování pak možná očekáváte, že se vymaní ze starosvětsky banální detektivní agendy a superpolicisté budou postaveni před nový kriminální případ, jako vystřižený z amerických velkofilmů. Objeví se případ s velkým "P", který bude korunovat triumfální souboj s velkým "S" proti maxizločinci s velkým "M". Zmíněné "P", "S" ani "M" se ovšem nekoná - druhá kniha má stále formát klasického televizního seriálu z profesního prostředí. To znamená, že vyprávění je vystavěno spíše do šířky, když se v kulisách policejní stanice proplétá hned několik příběhů, kde hlavní roli hrají sami policisté, jejich práce a mezilidské problémy.
Komiks se musí číst pozorně, protože osazenstvo policejní stanice je početné; navíc snad každý se vedle svého jména pyšní nějakou supermanskou superpřezdívkou. Přesto se hrdinové nesplývají v jednu anonymní masu. V rámci možností jsou jednotlivé charaktery realisticky vykresleny a čtenář si tak může ke každému vybudovat určitý vztah. S tím souvisí další smutná zpráva - ve dvojce při výkonu pracovních povinností zemře jedna z hlavních postav.
Úmrtí je docela hojně používaný a spolehlivě fungující způsob, jak obohatit kterékoliv vyprávění. Nejeden čtenář si jistě vzpomene, že stejný osud postihl i tým dobrodruhů z Ligy výjimečných 2. Jméno pachatele samozřejmě nebudu prozrazovat předem - jen vězte, že vrahem je jeden z kolegů, který zdánlivě stojí pevně na straně zákona (to opět připomíná Ligu, konkrétně úlohu Neviditelného během marťanské invaze). Situaci zajímavě ozvláštňuje fakt, že čtenář i zúčastění o tragédii vědí dopředu od jedné z postav, která dokáže předvídat budoucnost. Nikdo ale až do poslední chvíle neví, odkud útok přijde a kdo bude jeho terčem, což samozřejmě nabudí (nejen čtenářovu) zvědavost...
. Už na pohřbu nebohého hrdiny (kde má malý štěk i kazatel nápadně podobný slavnému protagonistovi komiksu Preacher) je ale přítomna nová posila pořádkového sboru. Je jím jistý Joe Pí a jako nováček to nemá úplně lehké. Hned od začátku Joe Pí (jako první robot u policistů Top 10) naráží na rasistické předsudky svých kolegů. Tedy kolegů - on je to kolega jen jeden, ale vydá za deset. V tom robotovi nepomůže ani jeho respekt budící konstrukce, ani kouzelná schopnost kýchnutím přepínat televizní kanály.
Rodinná, policejní a jiná pouta
To jsou nejpodstatnější změny osazenstva v porovnání s prvním dílem. Nejsou ale zdaleka jediné - například pro moje oblíbence, žraločího právníka Larryho "Maniaka" Fischmanna a slepého zenového taxikáře, nezbylo v pokračování ani políčko. Naopak větší pozornosti se dostalo černošskému inspektorovi Johnu Corbeauovi (Král Páv), jehož zavede případ až do vzdáleného světa, kde nezanikla Římská říše.
Pseudoantické prostředí je studnicí odkazů na starověké reálie a mytologii, jako tomu bylo v prvním díle při vyšetřování vraždy severského boha krásy Baldra v baru Boží. I mimo hranice alternativního Říma však není o popkulturní výpůjčky, humorné parafráze a citace nouze. Jedním příkladem za všechny jsou reklamní slogany na bilboardech v městě supermanů: Byznysman - uvěříte, že člověk nedokáže létat; T2 Banka - Investuje do včerejška; Robokaps - čtení pro každého... a tak dále.
. U Top 10 jsem jednoduše po dlouhé době nalezl to, co jsem vždy miloval na komiksech Káji Saudka. Totiž umění ozdobit i relativně vážně vyhlížející příběh spoustou drobných vtípků, bez toho, aby jedno překáželo druhému. Vážnější tváří díla je zmíněný pohřeb, nebo starý otec policistky Slingerové, na jehož zdravotní stav není lék ani ve městě zázraků. Na druhou stranu Alan Moore splňuje v Top 10 dva předpoklady pro úspěšný žánr parodie - dobře zná parodované (to jest zejména superhrdinské komiksy) a dále má tenhle druh komiksů přese všechno rád. Bez těchto předpokladů by výsledek nemohl být tak dobrý. Takže Vám radím si recenzovanou knihu opatřit. Nebo Vás už nezajímá, kdo zavraždil Stefana "Sedlo" Graczika?
* Hádáte správně, pokud mne po prvních pár slovech šacujete na mladistvého intelektuála. Opravdu patřím k těm nešťastníkům, které při úplňku cestou z videopůjčovny pokousala smečka rozběsněných vysokoškoláků vesměs humanitního zaměření.
