. CREW jakoby se snažila zajistit si prodejnost svých comicsů takzvaným "dvojblokem", kdy - podle svého zvyku - nechá natěšené čtenáře nějaký ten rok čekat a pak před něj předhodí najednou víc booků slibovaného hrdiny. Tedy spíše v tomto případě antihrdiny. Náš hrdina je totiž pěkná svině.
A kdo to vlastně ten zatracený Punisher je? Zeptejte se nejbližšího mafiána, rád vám odpoví - pokud ale neuteče, jen předním tohle "slovo od pé" vyslovíte. Punisher aka Frank Castle aka Frank Castiglione je člověk, který se rozhodl zasvětit svůj život boji proti zločinu. V USA je to - alespoň podle comicsů - taková národní zvyklost. Ale narozdíl od supermanů, spidermanů a batmanů se rozhodl Frank na to jít jinak. Zostra. Mafiáni mu postříleli rodinu - proč by se měl chovat jinak? Povraždil mafiány, co mu povraždili rodinu, povraždil přítele mafiánů, co mu povraždili rodinu, povraždil nepřítele mafiánů... Jeho každodenní vendetta spočívá v tom, že si přitáhne ty nejtvrdší kvéry a bojuje se zločinem pomocí kulek, vystřelovacích nožů a granátů…
. Milníkem v Punisherově osobním zrání je rok 1974. To se Frank Castle poprvé objevil jako tak trochu netypický protivník Spider-mana. A zaujal. Poté si střihnul nějaké hostování u Daredevila (ten mu to kamarádsky oplatil - viz Punisher 1), později se objevily i nějaké ty minisérie. Odtud vedl už malý krůček k tomu, aby se zrodila nová série, nazvaná logicky a stroze Punisher. Léta páně 1986. Úspěch rostl, přidávaly se další série: Punisher War Journal z roku 1988, neúspěšná Punisher 2099 a především Punisher War Zone (1992), která nás zajímá nejvíce. To proto, že si z ní dnes čteme: před sebou máme souhrnné vydání prvních šesti sešitů, sebraných do devátého svazku Comicsových legend. Později ale Punisherova sláva upadá; scénáři je zavláčen až do marvelovského popíkového bahna, ze kterého dokáže jeho silnou a osobitou postavu vyhrabat až Garth Ennis (ano, to jsou ty tolikrát omílané knihy Welcome back, Frank 1 a 2 v českém vydání BB/Artu).
A v čem jsou tedy příběhy z CL9 jiné než ty, které jsme si před nedávnem přečetli? Kromě nejmarkantnějšího rozdílu černobílé kresby Johna Romity jr. (je třeba představovat? tak třeba sešitové vydání Spider-mana od CRWe) je toho samozřejmě víc. O moc víc. Ten, kdo byl nadšen Ennisovou verzí, se při přečtení může zhrozit a zděsit, jak jsou tyto příběhy jiné. Žádné vychytané způsoby zabíjení, žádné nečekané tarantinovské zvraty. Žádné hlášky k zapamatování. Ale na druhou stranu, o "své" se bát nemusíte, jedna věc zůstává: zabíjení. Hodně zabíjení.
. O scénář se postaral Chuck Dixon. Na to, že se jedná o "normálně" publikovaný comicsový příběh vydávaný Marvelem, se zhostil příběhu zostra; na druhé straně je stále svazován autocenzurou Comics code authority, tudíž nemůže rozjet jatka naplno… Punisher je svině (ale to už jsem říkal): aby se dostal ke svému cíli, zabíjí i mučí. V tom je zásadní rozdíl oproti klasickému mainstreamu a "hodným" superhrdinům. Přesto ale v některých případech tento příběh právě do úzkých mainstreamových kolejí sklouzává: Punisher nepracuje tak úplně sám, jak jsme byly zvyklí z Ennisova vydání (i když "pomoc" pana Bumpyho byla nakonec v souboji s Rusákem zásadní:). Punisher má po ruce skvělého vědce Micra. Hned na začátku mezi nimi vypukne ostrá hádka. A jestli čekáte slovní konflikty a la "hádající se X-men", tak budete zklamáni. Punisher na Microvo "Já odcházím" jen pokrčí rameny… a pak kouká, když ho potřebuje a Micro není po ruce. Microva nepřítomnost je ale kompenzována mafiánským poskokem, kterého (pomocí hořáku) získá Frank na svou stranu a především ke konci poněkud "násilným" připojením (myslím tím násilným vůči příběhu) charismatického vietnamského veterána a další vraždící mašiny s příznačným jménem Shotgun.
. I když Romitova jemná obrysová linka vykreslí precizně Punisherovy svaly stejně jako siluetu sličné dcery mafiánského šéfa, černobílost tohoto vydání jeho kresbu - jak je tomu v Comicsových legendách zvykem - poněkud sráží, v akčnějších scénách až k mírné nepřehlednosti. Prohlédnout si můžete kreslířovy obálky, které se v tomto booku vyskytují poněkud nahodile.
Trochu té Punishrovské historie neškodilo; pokud na vás tato charismatická postava s velkou přesvědčovací (protože palebnou) silou udělala dojem, není čas váhat. Pokud ale očekáváte zábavu ve stylu Ennisovy megarubačky mafiánské rodiny Gnucciů, pak budete zklamáni. Nejzajímavější je samozřejmě porovnat to, jak se Frankovy příběhy vyvíjely až do dnešní podoby. Zároveň na nich můžeme sledovat také všeobecný vývoj komerčního comicsu: a podle všeho žijeme nyní v drsné době…
