. Nejprve jsem oslovil přímo páně Brunolda skrze jeho web. Ukázalo se však, že jde o muže značně svéhlavého, a tak jsem si domluvil rozhovor raději s jeho kronikáři, pány Džianem Babanem a Vojtěchem Maškem. Na mé všetečné otázky ochotně odpovídali v prostorách nakladatelství Tichý syndikát, které knihu vydalo, za přítomnosti pana nakladatele Vratislava Šlajera.
CO JE TO MONSTKABARET
Jak byste představili sebe a Váš Kabaret?
D.B.: Snažíme se pokud možno nepřikrášleně a pravdivě zobrazovat příběhy z Monstrkabaretu Freda Brunolda tak, jak je známe. A známe je částečně z doslechu a částečně z vlastní zkušenosti, tím teď myslím Vojtu Maška.
V.M.: (směje se a potom se zakucká) Je pravda, že jsem asi půl druhého roku jezdil s Monstrkabaretem po východní Evropě jako pomocný klaun...
D.B.: Ale taky je pravda, že o téhle životní kapitole s Vojtou není moc řeč, a tak jsme byli nuceni si i trochu domýšlet, jak asi Monstrkabaret reálně fungoval.
. Je komiksový Kabaret jen hříčka, parodie, experiment nebo to "myslíte vážně"?
D.B.: Není co parodovat. Fred Brunold je… (zamyslí se, vstane a prohrábne si vlasy a zase si sedne) prostě Fred Brunold…
V.M: (usrkne kávy, potáhne z cigarety a dlouze se zadívá směrem k oknu) Na některý věci je lepší zapomenout…
D.B.: (podívá se na Vojtu) Ale ten tvůj pobyt, to byl trošku experiment, co?
V.M.: Nevím, jestli víte, co to znamená být pomocný klaun? (polkne) To je vlastně sluha, fackovací panák…holka pro všechno…To znamená, že některý věci musí člověk trochu zlehčovat a zesměšňovat, protože jinak by to bylo nesnesitelný…(hořce se rozesměje a zuje si polobotky)
Kde jste se seznámili s Fredem B.?
D.B.: Fred Brunold je legenda, co se týká tzv. moudrého humoru - takovej východoněmeckej Werich.
V.M.: No, to není úplně přesný. Fred působil v NDR jenom krátkou dobu. Spolupracoval s Bertoldem Brechtem na projektu absolutního zcizení.
D.B.: Jasně, zcizováky. Herec v rámci role ve hře, kterou hraje, přizná, že je herec. Bývá to občas i ve filmech, třeba Godard nebo Woody Allen…
V.M.: Fred ale vymyslel novej způsob zcizováků, a sice, že se snažil donutit diváky, aby přiznali, že jsou herci - teda postavy divadelní hry. To se mu občas podařilo, ale začalo to bejt nebezpečný, šlo vo zdravej rozum. A tak se s Brechtem rozhádali a Fred si založil vlastní cirkus.
D.B.: No, a někdy v roce 1992 tam za ním Vojta odjel a pracoval tam jako pomocnej klaun…
V.M.: Ale o tom jsme už mluvili…
D.B.: Nemluvili…
V.M.: (pevně) Mluvili.
.
Kolik ze schlechtfreundských rozhovorů (případně jiných častí knihy) je autobiografických?
D.B.: Je to podobně jako u Freda. My víme jistě, že se tohle setkání mezi nejistým, začínajícím básníkem a snílkem Jožkou a drsným, starým a autoritativním panem Hermannem uskutečnilo. Hermann ve své rezidenci opravdu Jožku přijal, ale Jožka se tam moc neohřál, Hermann ho hned vyrazil. Ale samozřejmě jsme tam nebyli, nevíme, co mezi nimi padlo. Víme o té audienci přímo od pana Hermanna, který nám byl kmotrem Slonů. Takže si jako u ostatních příběhů z Monstrkabaretu domýšlíme tu jednu správnou verzi jejich rozhovoru a ty všechny jsou jenom variace na tu jedinou.
V.M.: Pan Hermann nám to nechce prozradit, co se mezi nimi tenkrát odehrálo. Tak to zkoušíme. Posíláme mu jeden rozhovor za druhým a on se tím náramně baví, ale sám neřekne nic. Ale to nic… Rád bych vzkázal čtenářům, aby se přišli podívat 13. února do Divadla Nablízko, kde budeme inscenovat několik těchto rozhovorů. A máme pádné důvody se domnívat, že mezi nimi je jeden ten pravý.
D.B.: Který?
V.M.: Lachtani.
D.B.: Já myslím, že ten to není. Podle mě to je ten… Nejvtipnější skeč!
V.M.: To ne, to je spíš vtip…
D.B.: No dyť jo!
. Jaká je vaše nejoblíbenější postava z celého Kabaretu?
D.B.: To je spíš podle období. Střídá se to.
V.M.: Máme rádi celou tu chásku.
D.B.: Momentálně si nejvíc myslíme na důchodce, radioamatéra a blázna Jardu Kebrleho, kterému hlavou proudí rádiové vlny (je o něm zmínka v divadelním představení Monstrkabaretu) a taky na Lulu Tříkolku, který se zase mihne ve druhém díle Damiana Chobota v komiksu. Chystáme pro ně pro oba větší, samostatný prostor.
V.M.: A taky Membrán!
D.B.: Kdo?
V.M.: No ta postava z představení. Bejvalej ruchař z filmovýho studia Barrandov, co se po zrušení státní kinematografie pomát a začal zvučit a ruchovat okolní svět a-
D.B.: Ale toho jsme nakonec vyškrtli!
V.M.: Odkud jako…?
D.B.: No z představení! Měla to být postava zvukaře, co by zároveň zvučil představení.
V.M.: Jasně…
D.B.: Tys to neviděl nebo co…?
V.M.: Co blbneš? Jasně, že viděl…
D.B.: (mlčí)
V.M.: Co se na mě tak díváš?
PODIVNÝ POKLESLÝ KOMIKS-RECYKLÁT
Proč komiks? Není to forma u nás zrovna široce etablovaná coby "košér" pro umělecké záměry...
V.M.: My předkládáme zprávu o pokleslosti, o nízkosti a podlosti a tak nám ta lehce braková forma obrázkovýho čtení přesně vyhovuje... (zakousne se do bagety a rychle polkne, aniž by poměrně velké sousto rozkousal)
D.B.: Jde o to, že skuteční aktéři těch příběhů, pokud kdy žili, už dneska dávno nežijou, a jestli žijou, tak zestárli nebo je to odválo do celého světa, takže ta obrazová deformace, kterou skýtá komiks… je jako vybledlá vzpomínka… (povzdechne si) Takže pro nás ideální.
Sledujete domácí (či zahraniční) komiksovou scénu?
D.B.: Trochu ano. Z domácí scény mě v poslední době hodně zaujal Oskar Ed a ze zahraniční Jimmy Corrigan, Padoucnice a Ottův Slovník naučný (zasměje se, zjistí, že se směje sám, tak se rychle uklidní a opraví se), totiž Exit.
A jak se vám líbí v českém komiksovém rybníce?
V.M.: Pro mě je to taková Regata na Blaťáku.
D.B.: Co to je?
V.M.: Blaťák… to je ten rybník, ze Čtyřlístku, ne…?
D.B.: A co to má společnýho s tou otázkou?
V.M.: Je to rybník, českej, komiksovej…
D.B.: A jak se ti v něm líbí?
V.M.: Nevím… Nejsem komiksová postavička.
D.B.: (lakonicky) Český komiksový rybník je pro nás pořád především Blaťák.
.
Kdo ve Vaší dvojici "píše" a kdo "kreslí"?
D.B.: Tak tuhle otázku mám hrozně rád…(smích) Ty taky?
V.M.: (smích) Nechyběla ještě na žádný besedě… Je to tak, že naše příběhy vznikají ve zvláštním transu, kdy pod vlivem něčeho, co by se dalo možná nazvat psychickým automatismem, zhmotňujeme naše záměry. Často potom sami nevíme, kdo z nás přišel s tím, kterým nápadem, odkud se vzala tahle věta anebo tenhle obrázek. Pravdou je, že výtvarná podoba je do značné míry mojí prací a taky Honzy Šillera, grafika naší knihy. Džianova kresba je moc fauvistická.
Vaše technika není zrovna typická komiksová kresba - jak Váš komiks vlastně vzniká? To jsou prokreslované koláže?
D.B.: (zamyslí se) To jsou dokreslované fotografie.
V.M.: Myslím, že pro to není přesné slovo. Jsou to kresby na pozadí fotografie, ale i samostatné kresby, několikrát překopírované obrázky získávající podobu grafiky, já tomu říkám recyklace!
Odkud čerpáte podkladové fotografie a odkud ty bizarní příběhy?
D.B.: Těch Monstrkabaretů kočovalo po Evropě víc, dneska už těžko zjistíme, který z nich byl ten pravý. Jak už jsme řekli, částečně máme z doslechu přibližnou představu, jak to mohlo asi fungovat a částečně jsme inspirováni Vojtovými kusými informacemi, které tu a tam vypráví… A taky jsme našli staré fotky, asi ze třicátých let, z jednoho podobného kabaretu, který jezdil zase po Krušnohoří. Zvláštní je, že na těch fotkách nejsou žádné zrůdy, myslím freaks. Ansámbl toho kabaretu tvoří slušně oblečení lidi, měšťáci! To nás zaujalo!
V.M.: (těká pohledem po místnosti, potom se rychle a úsečně zvedne a obrátí se zády, zůstane stát, po chvíli se otočí a skloní se ke stolu) Já jsem ho viděl. Viděl jsem Brunolda…
D.B.: Už toho necháme, neboj se. Už to končí.
V.M.: (napřímí se a vyběhne ven z místnosti)
