Je nutné říci, co comics vlastně jsou. Jsou formou na rozmezí umění a masových sdělovacích prostředků. Z vícero definic použiji tu od Pierra Couperieho: "Comic strip je příběh (ač ne nutně vždy příběh) skládající se z obrázků, kreslených jedním či více umělci (tak můžeme eliminovat film a příběhy ve fotografiích), obrázky jsou statické (na rozdíl od kresleného filmu), je jich několik (na rozdíl od kresleného vtipu), následují po sobě (oproti ilustraci)." Potud definice. Považuji za důležité doplnit ji tím, že to vše, co bylo řečeno nahoře, musí být ještě organicky spojeno s textem, aby se vydělily kreslené vtipy tvořené sérií obrázků. To, co platí o comic stripu, platí v zásadě i o comic book, což je později vzniklá forma comics.
U nás, bohužel, byly comics takřka bez výjimky odsuzovány a znevažovány i pčes to, že několik také-comics u nás vycházejících ukazuje, že tato forma je schopna zaujmout i nše publikum. A to je nutno zdůraznit, že z hlediska světové úrovně comics jsou u nás vytvářené, až na pár výjimek, po všech stránkách slabé.
Kritikové comics u nás používají dvou metod k odsouzení těchto. Za prvé tak, že uplatňují literárně kritická měřítka na comics. Tento způsob je zcela zjevně pochybený, neboť comics jako samostatný útvar, organicky kombinující text a kresbu, má slovesnou složku pouze jako svou část a ještě oddělitelnou od výtvarné. K jakémukoliv hodnocení je třeba vyjít od měřítek comics vlastních. Tato měřítka, je sice pravda, nebyla až dosud pevněji stanovena, protože proces hodnocení comics je ve světě ještě v počátcích. Avšak každá kritická práce o comics, se kterou jsem se setkal, se snaží reflektovat je tak, jak se samy presentují.
Druhá cesta k zdiskreditování comics je výběr vzorků. Ale přece tak, jako krváky nejsou reprezentativní pro oblast literatury, i Richie Rich nebo Little Orphan Annie nereprezentují comics jako celou skupinu. Je pravda, že v době studené války mnoho amerických comics stálo na straně reakce. Jenže na téže platformě se v té době pohybovala i literatura, film atd., a přesto je nelze zatratit jako takové. Ba dokonce to byly často comics, které vedly k většímu sociálnímu uvědomění Američanů. Že comics nenesou nutně reakční ideologii, dokazují u nás rozšířené časopisy ze série Pif, které jsou vydávány ve spojení s listem L'Humanité.
Jedna z námitek proti comics je to, že "polopatickým" podáváním ochuzují fantazii. Je to dáno opět vžitou koncepcí fantazie jako fantazie literární, ale comics rozvíjí úplně novou formu fantazie, které vyjma kresleného filmu není žádná jiná forma schopná.
Tento text je součástí diplomové práce Daniela Kumermanna Comics - úvod do problematiky, FF UK, Praha 1977. Redakčně upraveno.
