. Tedy doplnil bych, že se vrací po tak dlouhé době se samostatnou comicsovou knihou, protože se samozřejmě několikrát objevil v Crwi2 (za připomenutí stojí především Co jsem okusila z touhy z Crew2 číslo 7, kde Gaiman spolupracoval s Milo Manarou). Crew si dala s vydáním další knihy vypravěče ponurých příběhů, Brita Neila Gaimana, tak trochu "netradičně" načas. Rok se s rokem sešel a my jsme se dalšího Sandmana… nedočkali. Vyšlo ale plno jiných jiných comicsových lahůdek, budiž tedy Crwi odpuštěno, zvlášť když Sandman už konečně vyšel…
Jedná se ale o takovou chuťovku před slavným Údolím mlh. To je knihou čtvrtou, a příběhy z něj patří k těm nejvěhlasnějším a nejslavnějším se sandmanovskou tématikou. Krajina snů se skládá pouze ze čtyř sešitů (oproti šesti z předchozích knih) - vlastně jen krátkých povídek, které na sebe navzájem nenavazují přímo (přesněji řečeno - vůbec).
Vládce snění, Sandman, je značně atypická comicsová série, hluboce a výtečně propracovaná, která si také u nás získala vysokou popularitu. V mnoha příbězích navíc hlavní hrdina, Vládce snů, Morfeus čili Sandman, ani nevystupuje - působí spíš jako takový průvodce dějem, spojovací prvek příběhů. Gaiman si se svými příběhy pohrává znamenitě - stačí nějaká nezávazná zmínka v dřívější knize, a v knize následující se z této malé zmínky rozroste děj do celé povídky. Stejně je tomu i nyní, v případě Snu noci svatojánské - vzpomínáte na Shakespeara v Domečku pro panenky?
. Vypravěč krásy a smutku
Autor před nás předhodil kvarteto povídek, které spojují prvky fantasy s nádechem mrazivého a poetického horroru. Gaiman prolíná fantatično a současnost, čerpá inspiraci z různých více či méně známých příběhů, dokonce i zaprášených comicsů a polozapomenutých hrdinů starých sérií; a přidává špetku folklóru i mytologie. A vše si následně upravuje do podoby, sloužící jeho vlastnímu účelu: stvoření skvělé a atmosférické povídky.
Díky tomu se pak může stát, že čtenář dočte povídku a povzdechne si, jak byla krásná. Druhým dechem si pak povzdechne, jak skončila hnusně, brutálně… Sledujeme osudy rozličných lidí, a možná nás i zamrazí z toho zobrazení lidské povahy, v porovnání s bytostmi, které nenáleží do našeho světa… Kniha je sice totiž o vládci snů, jednom ze sedmi Věčných, ale samotné povídky jsou o jednotlivých lidech (či zvířatech, abych nezapomněl na Sen tisíce koček) a jejich osudech, především pak o jejich touhách a snech. Druhým dechem zbývá dodat: o jejich lásce, bolesti, krvi a smrti…
U prvních dvou povídek se postaral o kresbu tužkou Kelly Jones. Možná si ho pamatujete z CRWe2 číslo 3, kdy kreslil jeden z krátkých příběhů Flinche, Noční přízraky. Z těch kreslířů, kteří se objevili v prvních třech Sandmanových knihách, sklidil v comicsovém světě největší věhlas (Batman). Dalšími kreslíři tužkou u dvou zbývajících povídek jsou Colleen Doranová a Charles Vess.
Drobná změna kresby tří kreslířů pouze podtrhuje výtečnou atmosféru. Přeci jen, každý příběh je svérázný, proto se hodí rozdílné zpracování. A navíc: zásadní rozdíl v kresbě určitě není, o kresbu tuší se postaral u všech příběhů standardně Malcom Jones III.: (s Kelly Jonesem pouze shoda jmen), který už "makal" i na předchozích knihách, takže se žádná chaotická divočina nekoná…
. Múzy, kočky, elfové a smrt
První příběh, Kalliopé, se může chvíli zdát parafrází na úvod Preludií a Nokturn, navíc děj se odehrává paralelně s nimi. V době, kdy je Sandman je zajat, je zajata také Múza Kalliopé, jež je ochránkyní epické poezie a mimo jiné matkou Sandmanova syna. To neznamená, že by pro Sandmana něco znamenalo, právě naopak! Starý spisovatel, Kalliopin uchvatitel, předává uvězněnou Múzu mladému spisovateli bez invencí (také by se mi jako recenzentovi bez invencí nějaká takováhle děvčica hodila). Ten ji vězní, znásilňuje a vykořisťuje, a díky tomu stává slavným… A netuší, jak vysokou bude muset zaplatit daň za své činy…
V druhé povídce, Snu tisíce koček sledujeme tentokráte kočičí sněm. Neil Gaiman má pro tato stvoření slabost, sám jich doma spoustu chová a osobně se nedivím, že mu tak učarovaly. Píše o nich povídky a nyní se objevují i Sandmanově comicsu. Kde se mimochodem objeví i sám Sandman coby kočka…
Rozehrává se Sen noci svatojánské, o počátcích ochotnického hraní velkého Willa S. Tato povídka má původ v Domečku pro panenky, slavný autor her zažije poněkud zvláštní představení.(Vzpomeňme si na starou dobrou Crew č. 13 a příběh Poslední císař Ameriky, kde se vyskytuje Mark Twain.) Gaiman rád nechává vystupovat ve svých comicsových příbězích slavné osobnosti, kterých si váží a zdůrazňuje jejich velikost tím, že čerpali svojí inspiraci od samotného Velkého vypravěče těch nejroztodivnějších příběhů - Vládce snů.
Na závěr přichází klasické zklidnění, místo Snu se objevuje jeho sestra, Smrt. Povídka má výmluvný název, Fasáda. Setkáváme se (tento nápad už použil Neil Gaiman v Domečku pro panenky; "starý Sandman") s dnes již polozapomenutou comicsovou postavou, Elementálkou. Ta se sice může proměnit v cokoliv, jenom ne v člověka v tom pravém smyslu - v člověka z masa a kostí. Její tělo dokáže proměňovat pouze v různé chemické látky. A pokud chce vypadat jako člověk, musí si nasadit masku, "lidskou" fasádu. V zoufalství touží po smrti, proti které je ale naprosto odolná. Opět poetický závěr, zbývá snad jen dodat, že Smrt je opravdu sympaťačka a že díky Neilu Gaimanovi se na setkání s ní opravdu těším…
. Překlad Viktora Janiše je vysoké úrovně, jak je tomu u něj zvykem. Standardně vysoké nasazení předvedli také David Horák (ruční lettering) a Ondřej Jireš (lettering počítačový). Lettering je opravdu propracovaný, za tuhle mamutí práci sluší pánům dík. Menšímu rozsahu přizpůsobila CREW také cenu, která klesla pod čtyři stovky, což je velmi příjemné. Jediné, co se nepovedlo, je jedna stránka z druhé, kočičí povídky, která je poněkud rozmazaná.
Doplním, že o fantastické obálky se nepostaral nikdo jiný než maestro Dave McKean, a že v této knize má natěšený čtenář možnost nahlédnout do "kuchyně" Neila Gaimana: jako příloha nám je totiž podáván přepis scénáře ke Kalliopé (i s přeloženými ručními poznámkami!). No, snad tedy inspirace pro tu záplavu začínajících českých scénáristů…
Co si přát víc? V první půlce tohoto roku by mělo vyjít Údolí mlh!
