. Dva po sobě následující obrázky (podobně jako u filmu) fungují jednak jako vyprávěcí jednotka, jednak jako jednotka kompoziční. Jeden obrázek může informovat o rozmístění předmětů v času a prostoru, ale teprve spojení tohoto obrázku s obrázkem dalším ukazuje na pohyb. Samotný pohyb tedy nevidíme, vidíme pouze jeho počáteční a konečnou fázi, a podle toho si domýšlíme průběh konaného pohybu. Komiks mimo to disponuje řadou grafických prostředků pro vyjádření směru pohybu (čáry, sugerující pohyb vzduchu, obláčky prachu atd.), nebo také zásadu ukazování konečných fází ruší a pohyb ukazuje v nějaké typické mezifázi - např. hrdinka komiksu Elektra Lives Again je v bojových scénách ukazována zásadně v krkolomných extremních polohách, jejichž dynamičnost poukazuje na pohyb. Ve stejném komiksu najdeme také jiné řešení otázky pohybu subjektu - totiž jeho multiplikaci v rámci jednoho obrázku. Postava schází po dlouhém schodišti a my ji vidíme jednak v počáteční a konečné fází tohoto pohybu, ale také v mnoha dalších mezifázích a to vše v rámci jednoho obrázku - toto řešení se zdá být řešením zasluhujícím přívlastek "filmové".
. Vliv tvůrce na výslednou podobu obrazu
Jak již jsem zmiňovala na začátku, podle kritérií Ch. Metze, komiks je obrazem vykonaným ručně - tedy autor má nad ním plnou moc, vytváří vymyšlený svět od základů. Tvůrce filmu je tedy víc než tvůrce komiksový omezený realitou světa, který ho obklopuje; omezují ho také konvence a hlavně zkušenosti diváka. Do jisté míry to platí rovněž i v komiksu. Porušování konvencí jako tvůrčí záměr se uplatňuje samozřejmě u obou umění. Zavedené konvence, například v rámci žánrů, jsou porušovány záměrně, díla jsou podřízená tzv. dvojímu kódování a divák má de facto na vybranou, které rovině dá přednost. Nezkušený divák může film Casino Royale (režie John Huston; hrají Joseph McGrath, Val Guest, Ken Hughes, Robert Parrish) ohodnotit jako akční podívanou á la James Bond, divák zkušenější, vědom si konvencí žánru "bondovek", bude tento film vnímat samozřejmě jako parodii této série a jejích základních principů. Stejně tak v případě komiksu Watchmen (Dave Gibbons, Alan Moore) můžeme čerpat požitek jednak ze skvělé dějové zápletky, jednak ze snahy autorů obnažit kult superhrdinů, kterých bezpočet nacházíme hlavně v sériovém americkém komiksu.
Text je součástí ročníkové práce Patrycje Twardowské Komiks a film, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, obor Filmová věda; Brno 1999. Redakčně upraveno.
