. "Slova nezabírají, takže už nám zůstávají jenom drápy!"
Wolverineova oblíbenost se táhne delší dobu - už před vznikem své vlastní série, co by jeden z X-men, na tom byl docela slušně. "Ten největší magor" z X-men přitahoval čtenáře stejně jistě, jako rozličné problémy. Rozčiluje se, pije tvrdej, dělá problémy, zabíjí. Na druhou stranu, má svědomí a řídí se jím… Zkrátka vděčné téma, vděčný netradiční superhrdina, s kterým je navíc sranda. Jeho sarkastické hlášky nemohou chybět ani v této knize a mají říz dobře načepované Plzně. Vychutnáte si je, na druhou stranu je správné, že se s nimi neplýtvá…
Compadres, pojďme bojovat!
Vraťme se do roku 1988. Po Chrisu Clearmontovi a Peteru Davidovi převzal scénáristické otěže Wolverinea Archie Goodwin, o kresbu se po slavném Billu Sienkiewicovi postaralo duo John Byrne a Klaus Jansen. A přichystali nám zábavné počteníčko.
Začínáme (a končíme), jak tomu bylo v době vzniku samostatné Loganovy série zvykem, v Madripooru; indonéské království, kam se Wolverine ukryl poté, co byli X-men svého času prohlášeni za mrtvé, známe z předchozích knih. Víme také, že se zde občas Logan alias Patch postaral o pořádné pozdvižení. Jeho nepřáteli jsou generál McCoy a jeho nohsledi, Roughouse a Bloodscream, v oblibě ho nemá ani madripoorský vládce, princ Baran…
. A o co vlastně jde v téhle knize? O Roughouse! Nepříliš inteligentní svalnatý obr se stane obchodním artiklem pro novodobé ztělesnění Adolfa Hitlera v jedné banánové (nebo spíše kokainové) republice. Diktátoru Caridadovi našeptává Gaist (německy duch), starý a vetchý muž v robotím brnění, který za Třetí říše již radil samotnému diktátorovi No.1. Gaist má navíc zajímavý a pro mnohé čtenáře jistě inspirativní holící fetiš… A proč Roughouse? Je tvrdý, odolný. Hodí se na genetické pokusy pomocí zvláštního kokainu. Caridad totiž hodlá stvořit pro svou zemi pravého a nefalšovaného superhrdinu, takového, jako mají… třeba v Americe.
A co na to Wolverine? Nemůže přeci nechat starého nepřítele na holičkách, zvlášť když po první setkání s Gaistem přibývají nevyřízené účty. Atraktivní soukolí, ve které jde o pochybné ideály, nacistickou orlici, obchody Winstona Fiska, o genetickou manipulaci, rozpoutání revoluce a dávky kokainu, o superhrdiny a především o jedno prastaré zlo, se začíná roztáčet. A pokud se vám z toho nezatočí hlava, nepřestanete číst, dokud se nedostanete ke konci.
. Točí se hlava, točí
A to točení hlavy? Čeká pravděpodobně čtenáře mladší generace, kteří si nepamatují (ne)slavné časy Semic Slovartu. Všechny odkojené kreslířskými manévry nových příběhů mainstreamových postav (vezměme si například kresbu v Spider-manově Návratu nebo Wolverineovo Ještě žiju) může poněkud starší a stroze účelová kresba odradit, nehledě na to že je černobílá. Ale také někteří protivníci, jejichž atraktivitu, mluvím například o Tiger Sharkovi, lze opravdu hledat pouze na konci osmdesátých let (konkrétně u T.S. ve stínu hitů Čelisti).
To samé na nás čeká také ve scénáři. Jistě, některé scény jsou jaksi naivní a souřasný scénárista by si je nedovolil (třeba Wolverineovo sice originální, ale těžko představitelné zaražení do korálového útesu). (Na druhé straně si občas u amerických sérií dokáže i nyní připravit scénárista nejeden kopanec - co třeba zmiňovaný Ellisův Wolverine Ještě žiju s poněkud chaotickým závěrem?) Pokud se ale člověk do příběhu ponoří, čeká ho atraktivní, sice mainstreamová, ale z netradičního úhlu pohledu zabraná sprcha - zabraná z pohledu superhrdiny samotáře, superhrdiny zabijáka, Wolverina. A spolu s ním na nás číhá rozmanité množství jak hrdinů kladných, včetně X-menů, Matta Murdocka (slepý, ale šikovný pán v červeném, kdo je to?) či Tonyho Starka (bohatý, v železné kombinéze, je to kdo?), tak celkem slušná squadra záporná, v níž z velkých a nechvalně proslulých jmen jí dominují Winston Fisk a Magneto.
Nechtěný kubismus?
Kvalitní překlad Jiřího Pavlovského je nabouráván občasnou nekvalitní reprodukcí některých stránek - objevují se nezanedbatelně veliké počítačové pixely, které způsobují občasnou nepřehlednost především akčnějších scén. Jinak se sluší vyzdvihnou editorskou a redaktorskou práci, po skončení příběhu na čtenáře číhá oblíbené představování hrdinů a záporáků, které s takovým úspěchem započal už Semic.
Wolverine je kvalitní čtení, je zajímavé sledovat dějepis jeho samostatného zrodu. Jména tvůrčího týmu sice nejsou tak známá, jak tomu bylo v předchozích knihách, ale dovolím si tvrdit, že tato kniha z nich má nejatraktivnější a nejzábavnější děj, který čtenáře určitě nebude nudit. Wolverine, vybavený adamantiovými noži tedy čeká na své čtenáře. Nejenom Gaist umí holit. Wolverine to dokáže také; jedním švihem a napořád. S celou hlavou.
