. Obyvatelstvo Dogpatche se podle vlastních slov autorových dělí na dva druhy lidí: Yokumovic rodinu a ostatní. Yokumovi jsou chudí, ale počestní, ostatní jsou jen chudí. Yokumovic rodina obsahovala zpočátku pouze tři členy, ale roku 1952 se Abner oženil, a za rok a půl se mu narodil syn Honest Abe. V roce 1954 se od babičky Grogginsové vrátil k rodině mladší bratr Abnera Tiny.
. Abner Yokum je velký, silný, abnormálně tělesně vyspělý hoch, dobromyslný, ale ne velmi inteligentní; jak on sám o sobě říká: "Ah got th' stren'th of an ox - an' likewise th' intelleck!" Jeho manželka Daisy Mae je ideální žena, krásná, hodná a poctivě se starající o muže a syna. Jako model pro ni sloužila herečka Mae West.
Rodiče Abnera byli zpočátku stripu normální velikosti, ale později se scvrkli asi na polovičku. Vyjadřuje se tím prý relace rodič-syn v dnešních Spojených státech. Mammy Yokum je velice energická žena, která dle zásad amerického matriarchátu ovládá celý Dogpatch. Má k tomu dvě potřebné věci: vysoké mravní principy a tvrdý spodní úder. Její muž Lucifer Yokum je budižkničemu, jehož jediným zájmem je jídlo a odpočinek. Honest Abe a Tiny nejsou nijak výrazně charakterizováni.
Ve stripu existují další typy. Některé jen projdou, jiní - obyvatelé Dogpatche - se neustále vracejí. Tito mají velice charakterostická jména, jako například: Big Barnsmell, Hairless Joe, Clark Raspuntigable, Robin Hoodlum a senátor Jack S. Phogbound; z dívek jsou to třeba představitelky ideálních farmářských dcer Moonbeam McSwine nebo Stupefying Jones.
. Capp dále uvedl na scénu některé ne-lidské tvory. Nejznámější jsou Shmoos (šmůs je v jidiš výraz pro příjemný zážitek), objevili se v roce 1948. Shmoos jsou odpovědí na Utopii, jsou to dvounohá milá zvířata, přítulná a hravá a mají rada děti. Snáčejí vejce a lahve mléka. Když se na ně člověk hladově podívá, umřou štěstím, že mohou člověku posloužit. Jejich maso je výborné na jakýkoliv způsob. Shmoos však měli jeden háček: činili velkémnožstvá výroby zbytečným a tak narušovali kapitalistický systém, a museli být proto vyhubeni. Capp tak vznesl otázku, zda kapitalismus splňuje potřeby člověka. Tato otázka byla položena tak široké čtenářské obci, že nakonec byla diskutována i v rozhlasových pořadech.
Další novinky už nevzbudily takový ohlas. Kygmies, jak už jejich jméno napovídá, sloužili jako obětní beránci, a kdokoliv je mohl nakopnout, aby se zbavil svých frustrací. Bald Iggles byli malí tvorečkové s velkýma smutnýma očima, do kterých když se někdo podíval, musel říci pravdu. I oni museli být vyhubeni…
. Capp charakterizoval vůdčí linii své práce takto: "Moje formule je dostat komediální charaktery do melodramatických situací, a ukázat je, jak řeší monstrózní zápletky přihlouplým způsobem."
Dělá si tedy legraci z amerického národního charakteru, neboť obyvatelé Dogpatche se neukazují vždy v nejlepším světle. Avšak Cappova satira nejde do takových hloubek a netýká se tak konkrétních situací jako Pogo.
S příchodem nové generace v letech šedesátých a s otřesem klasických amerických ideálů začala ztrácet na aktuálnosti i klasická satira těchto ideálů. S tím samozřejmě začala upadat i sláva Al Cappa. Ten se ale nedokázal s tímto vývojem vyrovnat a místo, aby změnil své náměty, začal útočit na mladší generaci z dosti reakčních pozic a zařadil do stripu několik typů současné mládeže, které ukázal ve špatném světle.
Li'L Abner obohatil americký folklór o jednu novinku. Je to Sadie Hawkins Day, svátek slavený 15. listopadu každého roku. Svátek byl do stripu uveden roku 1957 a probíhal takto: každý svobodný muž z Dogpatche se musel dostavit na určené místo ráno 15. listopadu, a na povel pak začali všichni utíkat. Po jisté době se rozeběhly všechny neprovdané ženy za nimi. Který muž byl uloven a do západu slunce předveden před dogpatcheského oddávajícího úředníka, musel si úspěšnou lovkyni vzít. Rok na to se Sadie Hawkins Day pořádal na mnoha amerických vysokých školách a od té doby se mnohde koná pravidelně rok co rok. Je to důkaz toho, jak hluboko může úspěšný strip proniknout do podvědomí americké veřejnosti.
. Druhá novinka, kterou Capp uvedl na scénu, je strip ve stripu. Nejprve to byl Abnerův oblíbený seriál Fearless Fossdick, nepokrytá satira Gouldova Dicka Tracyho. Gould přijal Cappův nápad s humorem. Ne tak už druhý postižený, Allen Saunders, který byl spolu se svým výtvorem Mary Worth uveden do stripu pod jménem Allen Flounder a Mary Worm. Ten odpověděl tak, že do svého stripu zařadil opileckého kreslíře a darebáka Hala Pappa. Souboj obou ukončil až teprve syndikát, který po jisté době zakročil.
V roce 1968 zařadil Capp do svého stripu na krátkou dobu třetí výboj, kreslíře Bydlete Dampa a strip zvaný Peewee. Byla to zjevná paralela Peanuts od Charlese Schulze. Avšak toto Capp brzo opustil.
Strip se také, jako Pogo, vyznačuje specifickým jazykem. Všichni hrdinové mluví příslušným dialektem, ovšem vyhnaným do extrému a s důsledně špatnou gramatikou. Obyvatelé Dogpatche mluví svým hill-billy dialektem, který je po této stránce velice vděčný. Objeví-li se ve stripu detektiv ze Scotland Yardu, určitě vynechá každé h, které jen vynecháno být může. Na rozdíl od Poga či Krazy Kat však Capp nevytváří v jazyce nic nového.
Capp je zjevně velice problematická postava, je to jakýsi Norman Mailer comics, neboť také on po jisté době opustil svou nadějnou práci a začal se věnovat množství vedlejších věcí, rozhlasu, televizi, tisku, aby nakonec skončil jako obhájce svého vlastního mýtu na úkor comics.
