Není divu, neboť Peanuts jsou v současné době nejčtenějším stripem nejen v USA, ale prakticky na celém světě. Vedou také v počtu studií a rozborů, věnovaných pouze jim, a to z hledisek politických, kulturních i náboženských. To vše je způsobeno tím, že v dnešním období nejistoty a rozkladu hodnot jsou Peanuts dědici a věrnými strážci amerického snu.
.
Všichni žijí v sousedství typickém pro americkou střední vrstvu. Hlavní hrdina se jmenuje Charlie Brown a má sestru Sally, která se objevila až během existence stripu, a vlastní i psa Snoopyho. Ve vedlejším domku žije rodina van Peltových se dvěma dětmi, Linusem a Lucy. Hrdiny dále doplňuje Violet, Frieda, Shermy, atd.,všichni bez příjmení.
. Pro pochopení stripu je potřeba podívat se na osobu autora: Charles Schulz je syn německých emigrantů, tudíž Američan teprve první generace. Žije v malém městečku v Kalifornii a působí jako laický kazatel v místním protestantském sboru - tedy člověk prodchnutý ideály amerického snu a protestantismu. Významné je i to, že i přes milióny, které Schulz na Peanuts vydělal, žije neustále ve stejném prostředí, maluje celý strip sám bez jakékoliv pomoci a nevěnuje se ani politické ani jiné kariéře.
Takoví jsou i Peanuts: na rozdíl od většiny Američanů mají k životu upřímný vztah. Každý z nich nějak zvládl život ve společnosti, naplněné různými tlaky a problémy. Charlie Brown jí chleba namazaný burskou pomazánkou (peanut butter), když se cítí osamělý. Lucy zdůrazňuje svou ženskost a Linus vyvinul zvláštní filosofii zvanou rusismus (od anglického "run" - běžet, utíkat). Tato filosofie je dnes v Americe velice rozšířena, i když ne pod Linusovým názvem. A nakonec, když už se situace vymkne některému z Peanuts z ruky, může vždy dostat za pouhých pět centů soukromou psychiatrickou poradu od Lucy. Tat rada je vždy upřímná a bez okolků přímá. Ani pacienti nedělají ze své léčby problémy, na rozdíl od většiny lidí mluví o ní jeden před druhým, ba se i navzájem doporučují.
Lucy zastupuje další americký rys: pragmatismus. Ať už jsou psychologické výstřelky Peanuts jakékoliv, důležité je to, že vždy hledí tváří v tvář realitě i svým chybám. Mohou přežít v americké společnosti, neboť přijímají svá osobní omezení, zatímco pořád hledají větší sebejistotu a porozumění. Nejsou schopni klamat sami sebe, když jsou tázáni: "Oč tu vlastně jde?"
.
Na rozdíl od velké části dnešní americké mládeže mají Peanuts vůči svým rodičům kladný vztah, poslouchají je, ba je i trochu idealizují. Největší pocta, jakou jim však mohou složit, je to, že chtějí být takoví, jako oni. Nejdále v tom jde Violet, pro níž je její otec předmětem chlouby vůči ostatním. Charlie zase velice rád tráví čas v otcově holičství a pozoruje ho při práci. Avšak i rodiče se chovají k dětem s maximální důvěrou, dovolují jim, aby viděly jejich chyby a reflektovaly je.
K náboženství mají Peanuts vztah kladný, ovšem neváží se nijak na žádné oficiální formalizované náboženství. Neupadají ani do extrému nevíry, ani do extrému ortodoxie. Pro ně je náboženství na světe více méně praktická záležitost utváření forem soužití. Linus je mezi nimi nejupřímnější ve svých náboženských pocitech. Čtení Bible a vybírání si příslušných pasáží je pro něj rozkoší takřka fyzickou. Dokonce i expeanut Snopy je podrobován jakémusi náboženskému pořádku.
Vztah důvěry mají všichni o vůči další velké instituci, vzdělání. Samozřejmě jako všechny děti mají i Peanuts výhrady vůči škole, ale v zásadě všichni přijímají za pevný fakt to, že školuje pro jejich budoucí život nezbytná a že jim může přispět. Charlie ví, že chce-li být dobrým řidičem autobusu, potřebuje i jisté zdravé základní vzdělání. A opět Linus jde ve své kladném vztahu tak daleko, že když jeho učitelka Miss. Othmar je po neshodě s vedením školy propuštěna, postaví se za ni i proti vedení.
Láska je velké mysterium, ke kterému Peanuts přistupují s úctou a upřímností. Charlieho láska k malé rusovlasé dívce je tragická, jak jen neopětovaná láska může být. I velký pragmatik Lucy se musí před láskou sklonit a zápasit marný boj se Schroederovým klavírem. Peanuts si cení tradice ideální lásky. Ve svém hledání partnera sahají po klasických ideálech manželství, které vidí doma, lásce a respektu.
Národní tradice jsou další konstantou Peanuts. Den matek, Valentýn, Den díkůvzdání, Vánoce i Velikonoce jsou pro ně vždy dny plné napjatého očekávání a domácí pohody. Toto je potřeba obzvlášť zdůraznit: svátky nejsou žádnou příležitostí velkých oslav, ale tiché a upřímné oslavy v kruhu rodinném. Ani komercializace některých svátků se Peanuts nijak výrazněji nedotýká. Navrch jim přibývají některé jejich vlastní svátky: hlavně Beethovenovy narozeniny, které jsou Schroderovým velkým dnem. Ostatní je slaví s ním,Linus opět vystupuje jako zosobnění upřímnosti. Pověst o Great Pumpkin, která se týká Halloweenu, se pro něho zrealizovala tak, že ho žádná síla na světě nepřiměje, aby jí přestal věřit. Jako každý nepochopený "věřící" trpí i on pro svou víru úsměšky ústrky.
Ve vztahu k umění projevují Peanuts zvláštní, nadprůměrné znalosti; umění pro ně není otázkou módy a snobského podřizování se, ale otázkou prosazení individuálního vkusu. Zvláštním důkazem je Schroeder, ctitel všech velkých skladatelů a obdivovatel Beethovena, který odmítá nechat se zkomercializovat.
.
Sport, a zvlášť baseball, zaujímá velkou část prostoru stripu na novinových stránkách. Charlie je hrajícím trenérem a kapitánem mužstva. Jeho výsledky jsou vskutku ohromující: čtyřicet proher a žádná výhra během sezóny. Ostatní Peanuts, jeho hráči, bývají těmito výsledky občas odrazováni od pokračování ve hře, avšak pokaždé se vrátí buď z kolegiality, nebo proto, že hra je konec konců jen hra a hra je to, na čem záleží, ne výsledek. Tak také končívá Charlieho věčný boj s drakem: každý podzim postaví Charlie několik draků a každý podzim je buď vůbec nedostane do vzduchu a nebo, když se to konečně povede, skončídrak na nejbližším špičatém předmětu. Charlieho sportovní duch se však nevzdává a zkouší dál a dál…
Nakonec přichází onen vrchol amerického snu, znějící "můžeš se stát presidentem". Děti tomu věnují vážné úvahy a prozatím se snaží politicky žít na rovině školní žákovské rady. Politici jsou pro ně lidé zvolení národem, aby národu sloužili ze všech sil; neuvědomují si dosud postranní motivy skryté za politikou.
Toto vše se týkalo "lidských" Peanuts, zvláštní pozornost si však zaslouží pes Snoopy.
Snoopy žije na více rovinách. Zaprvé je obyčejným psem, který rád jí,spí na slunci a nemá rád kocoura ze sousedství. Zároveň je Snoopy myslícím přítelem ostatních Peanuts, sdílejícím s nimi všechny jejich radosti i problémy, mnohdy je i řeší a v každém případě je nejpřímější ze všech. Snoopy však nikdy nemluví, jak ukazuje jiná forma jeho bublin, ostatnímu však vždy rozumějí. Snoopy má na této rovině velice pragmatickou filosofii, asi toho druhu, že všichni lidé jsou na světě proto, aby učinili jeho život příjemnější.
.
V postavě Snoopyho se nemusí Schulzova fantazie vůbec omezovat, neboť Snoopy se vyrovná s jakoukoliv úlohou naprosto suverénně. Snoopy je nadán další schopností, a to přecházet z roviny do roviny naprosto samozřejmě, a tak je možné, že "létající eso" opustí svou denní honbu na Červeného Barona a běží se nažrat (dá-li se toto slovo u Snoopyho použít) večeře, když ho Charlie, jeho pán, zavolá. Tato výjimečnost zajistila Snoopymu největší popularitu mezi Peanuts. Je to on, kdo se objevuje na nejvíce plakátech, tričkách apod. Jeho popularita jde až tak daleko, že píseň Snoopy vs. Red Baron kapely Royal Guardsmen patřila před pár lety k nejúspěšnějším písním roku.
Snoopy má jednoho přítele, malého ptáčka Woodstocka, který už neuvažuje v sentencích - jeho bubliny jsou naplněny jen grafickými znaky, vyjadřujícími jeho pocity. (Woodstock je nejmladším členem Peanuts.)
Popularita Peanuts je nejsnáze vysvětlitelná tím, že se jedná o klidný a jemný humor a že se v nich dá nalézt všechno: důvěra v americký sen, jeho kritika, smolař Charlie, dobrodružství v postavě Snoopyho, úžasně jednoduchá, jemná, a přesto výrazově bohatá kresba. Avšak ani jeden z předchozích bodů není dostatečným vysvětlením; doposud nikomu se nepodařilo plně vyjádřit, proč Peanuts zapůsobili tak silně na amerického čtenáře. Snad je to tak proto, že z nich vyzařuje klid, radost ze života; ono thoreauovské zpět k jednoduchosti…
