Návrat k přírodě
Tento typ je zcela zřejmě určen jistými formami úpadku technokratické společnosti, a tudíž opětovného hledání typu popsaného Rousseauem jako „ušlechtilý divoch“.
Tarzan byl dobrý základ pro rozvoj těchto comics. První, kdo se ujal . kreslení Tarzana, byl Herold R. Foster. Poprvé se strip objevil v novinách 7. ledna 1929. Později Foster strip opustil a převzal ho Rex Maxon. Roku 1931 se Foster vrátil a strip se rozdělil tak, že Maxon kreslil ve všedním dny, zatímco Foster připravoval barevnou nedělní přílohu. Po těchto dvou zakladatelích se na stripu vystřídalo mnoho výtvarníků, například D. Barry, J. Lehty, Paul Reimann ad. Po mnoha letech průměru kreslil Tarzana Russ Manning, který opět obživil tradici Fosterova umění.
. Tarzanův úspěch byl dán nejen jeho vlastní kvalitou, ale také hodně tím, že Tarzan byl již před tím hodně znám čtenářům z knih a filmů. Je ale nutno zdůraznit, že comicsový Tarzan se přidržoval Burroughsova originálu mnohem více, než filmový. Tarzan – podle toho, kdo jej zrovna kreslil, měnil náplň svých příběhů. Například Hogarthův Tarzan, jeden z nejlepších, nacházel v pralese prastaré, zapomenuté civilizace. Jiný autor dovoloval Tarzanovi výlety do Evropy a Spojených států. Tarzan také později přešel do comicbooks, kde získal velké množství následovatelů. Tarzan získal později i svého následovníka ve stripu Korak, Son of Tarzan.
Dalším slavným hrdinou džungle se stal The Phantom, vládce ostrova . zvaného Bengali u východoafrického pobřeží. Phantom byl začat Lee Falkem v roce 1936 a později se na něm vystřídalo opět více kreslířů. Phantom byl svým způsobem předchůdce superhrdinů, neboť i on je tajemnou maskovanou postavou, která koná skutky takřka nemožné.
Dalšími stripy z džungle je Tyler’s Luck od Limana Younga a Jungle Jim od Alexe Raymonda. Jejich hrdiny jsou lidé, kteří více méně v džungli pouze hostují; jejich zázemí je v západní kultuře.
Blízko ke . stripům z džungle mají stripy z prehistorického období. Není jich mnoho, neboť příslušné prostředí se dá naoperovat do jiných stripů (například sci-fi) jednoduchým trikem. Významnější je Turok, Son of Stone. Je to příběh dvou Indiánů, kteří se dostanou do odříznutého údolí, kde se zachovaly dávné světy (tato metoda je oblíbená i v literatuře – viz C. Doyle či J. Histon). Oba mají výhodu nad obyvateli údolí, neboť umějí rozdělat oheň a vyrábět otrávené šípy. Občas se smotávají do situace, kdy podivná zvířata z údolí nacházejí cestu do vnějšího světa a snaží se uprchnout. Oba jim pak v tom musí zabránit, a tím vlastně zachránit vnější svět i za cenu, že sami zůstanou nadále zavřeni v údolí. Turok vyjadřuje hledání vlastní identity a jeho neustálý boj proti nepřátelskému prostředí.
Tento text je součástí diplomové práce Daniela Kumermanna Comics - úvod do problematiky, FF UK, Praha 1977. Redakčně upraveno.
Tento typ je zcela zřejmě určen jistými formami úpadku technokratické společnosti, a tudíž opětovného hledání typu popsaného Rousseauem jako „ušlechtilý divoch“.
Tarzan byl dobrý základ pro rozvoj těchto comics. První, kdo se ujal . kreslení Tarzana, byl Herold R. Foster. Poprvé se strip objevil v novinách 7. ledna 1929. Později Foster strip opustil a převzal ho Rex Maxon. Roku 1931 se Foster vrátil a strip se rozdělil tak, že Maxon kreslil ve všedním dny, zatímco Foster připravoval barevnou nedělní přílohu. Po těchto dvou zakladatelích se na stripu vystřídalo mnoho výtvarníků, například D. Barry, J. Lehty, Paul Reimann ad. Po mnoha letech průměru kreslil Tarzana Russ Manning, který opět obživil tradici Fosterova umění.
. Tarzanův úspěch byl dán nejen jeho vlastní kvalitou, ale také hodně tím, že Tarzan byl již před tím hodně znám čtenářům z knih a filmů. Je ale nutno zdůraznit, že comicsový Tarzan se přidržoval Burroughsova originálu mnohem více, než filmový. Tarzan – podle toho, kdo jej zrovna kreslil, měnil náplň svých příběhů. Například Hogarthův Tarzan, jeden z nejlepších, nacházel v pralese prastaré, zapomenuté civilizace. Jiný autor dovoloval Tarzanovi výlety do Evropy a Spojených států. Tarzan také později přešel do comicbooks, kde získal velké množství následovatelů. Tarzan získal později i svého následovníka ve stripu Korak, Son of Tarzan.
Dalším slavným hrdinou džungle se stal The Phantom, vládce ostrova . zvaného Bengali u východoafrického pobřeží. Phantom byl začat Lee Falkem v roce 1936 a později se na něm vystřídalo opět více kreslířů. Phantom byl svým způsobem předchůdce superhrdinů, neboť i on je tajemnou maskovanou postavou, která koná skutky takřka nemožné.
Dalšími stripy z džungle je Tyler’s Luck od Limana Younga a Jungle Jim od Alexe Raymonda. Jejich hrdiny jsou lidé, kteří více méně v džungli pouze hostují; jejich zázemí je v západní kultuře.
Blízko ke . stripům z džungle mají stripy z prehistorického období. Není jich mnoho, neboť příslušné prostředí se dá naoperovat do jiných stripů (například sci-fi) jednoduchým trikem. Významnější je Turok, Son of Stone. Je to příběh dvou Indiánů, kteří se dostanou do odříznutého údolí, kde se zachovaly dávné světy (tato metoda je oblíbená i v literatuře – viz C. Doyle či J. Histon). Oba mají výhodu nad obyvateli údolí, neboť umějí rozdělat oheň a vyrábět otrávené šípy. Občas se smotávají do situace, kdy podivná zvířata z údolí nacházejí cestu do vnějšího světa a snaží se uprchnout. Oba jim pak v tom musí zabránit, a tím vlastně zachránit vnější svět i za cenu, že sami zůstanou nadále zavřeni v údolí. Turok vyjadřuje hledání vlastní identity a jeho neustálý boj proti nepřátelskému prostředí.
Tento text je součástí diplomové práce Daniela Kumermanna Comics - úvod do problematiky, FF UK, Praha 1977. Redakčně upraveno.
