Po krátké chvíli se v jednom z koutů jeviště opírá kšeftující Wachek o zeď nádražní . stanice. Následně v jiném je vidět okénko toalet Hlavního nádraží, kde souloží Nebel s paní Květou, která s přehledem stíhá plnit své pracovní povinnosti. Její vysoký a skvěle ztvárněný důchodcovský smích vám bude znít v uších zajisté hodně dlouho…
Mlha z Bílého potoka pohltila divadelní pódium, po povodních nově zrekonstruovaného, Činoherního studia již potřetí. Premiéra představení Alois Nebel – Scénický komiks proběhla v pátek 25. března 2005, druhá repríza, na kterou se přišli podívat i oba autoři komiksové předlohy Jaroslav Rudiš a Jaromír 99, se konala o pár týdnů později, a to 19. dubna. Tvůrci činohry se rozhodli vtisknout dramatickou podobu prvním dvěma dílům ze zatím nedokončené trilogie o nádražáku Aloisi Nebelovi. Odkládaný a dlouho očekávaný třetí díl by měl vyjít v září tohoto roku.
. Způsob dramatizace nějak výrazně nezasáhl do základní osnovy děje, snad jen některé detaily jsou zpracovány mnohem obšírněji. Prostor dostaly zejména kontroverznější, a tím pádem divácky atraktivnější pasáže. Dalo by se říct sex, drogy a rock¢n¢roll komiksu na prknech: “Zahulíme?” “… ještě néé…” “…tak aspoň na ex…” a bouřlivé divácké ovace hned poté, co jedna z protagonistek v hospodě u Šokina vypila naráz pivo. Na sexuální stránku je v činohře kladen mnohem větší důraz než v samotném komiksu. Autoři naturalisticky pojatou sexualitu využívají jak k odlehčení, tak k zintenzivnění příběhu.
Kresby, plátno, vzpomínky…
. Velmi působivě byly zobrazeny Nebelovy vize a vzpomínky. V průběhu představení reflektory osvětlující scénu několikrát zhasnou a děj se přenese z Nebelovy mysli na plátno, které doposud tvořilo jen zadní kulisu. Za plátnem umístěné rekvizity a herci jsou osvětleni tak, že diváci vidí jen jejich stíny. Postavy a vzpomínky komiksu se rázem promění jen v “bezbarvé” obrysy. Hra získává zcela nový rozměr na pomezí divadla, filmu a komiksu. Precizní práce se světlem a stínem dovoluje autorům pohrávat si na plátně s perspektivou. Například nepřirozeně měnit velikost postav či vkládáním doprovodných kreseb jednoduše a rychle přesunout místo děje.
Lidé z mlh…
. Hlavní roli obsadil Leoš Noha, jenž hrdinu ztvárnil se vší naivitou a nádražáckou věrností. Výkony dalších šesti herců působily přesvědčivě, ačkoli většina z nich se objevila ve více než jedné roli, čímž oživly všechny důležité postavy komiksu. O pestrý hudební (a nejen kytarový) doprovod se postaral kytarista z Priessnitz – Petr Kružík. Povedená a vtipná byla scéna, kdy Nebel “na plátně” vzpomíná na seznámení svých prarodičů provázené dobovým vinylovým chansonem.
. Nemusíte znát komiks, abyste pochopili hru. Jevištní podoba komiksu je životaschopná sama o sobě, i když vychází z nedokončené trilogie. Naopak nádražácké téma je díky své obyčejnosti a lidskosti univerzální… Kdoví, třeba se dočkáme i zfilmování?
Alois Nebel - Scénický komiks. (J. Rudiš / Jaromír 99/ V. Čepek)
Výprava L. Kuchinka, hudba P. Kružík a Priessnitz, produkce J. Kamešová a D. Černá, dramaturgie J. Vedral, režie N. Deáková.
V titulní roli Leoš Noha, dále hrají N. Gáčová, M. Vítů, J. Černý, J. Kadeřábek, M. Kern, K. Rímský
Mlha z Bílého potoka pohltila divadelní pódium, po povodních nově zrekonstruovaného, Činoherního studia již potřetí. Premiéra představení Alois Nebel – Scénický komiks proběhla v pátek 25. března 2005, druhá repríza, na kterou se přišli podívat i oba autoři komiksové předlohy Jaroslav Rudiš a Jaromír 99, se konala o pár týdnů později, a to 19. dubna. Tvůrci činohry se rozhodli vtisknout dramatickou podobu prvním dvěma dílům ze zatím nedokončené trilogie o nádražáku Aloisi Nebelovi. Odkládaný a dlouho očekávaný třetí díl by měl vyjít v září tohoto roku.
. Způsob dramatizace nějak výrazně nezasáhl do základní osnovy děje, snad jen některé detaily jsou zpracovány mnohem obšírněji. Prostor dostaly zejména kontroverznější, a tím pádem divácky atraktivnější pasáže. Dalo by se říct sex, drogy a rock¢n¢roll komiksu na prknech: “Zahulíme?” “… ještě néé…” “…tak aspoň na ex…” a bouřlivé divácké ovace hned poté, co jedna z protagonistek v hospodě u Šokina vypila naráz pivo. Na sexuální stránku je v činohře kladen mnohem větší důraz než v samotném komiksu. Autoři naturalisticky pojatou sexualitu využívají jak k odlehčení, tak k zintenzivnění příběhu.
Kresby, plátno, vzpomínky…
. Velmi působivě byly zobrazeny Nebelovy vize a vzpomínky. V průběhu představení reflektory osvětlující scénu několikrát zhasnou a děj se přenese z Nebelovy mysli na plátno, které doposud tvořilo jen zadní kulisu. Za plátnem umístěné rekvizity a herci jsou osvětleni tak, že diváci vidí jen jejich stíny. Postavy a vzpomínky komiksu se rázem promění jen v “bezbarvé” obrysy. Hra získává zcela nový rozměr na pomezí divadla, filmu a komiksu. Precizní práce se světlem a stínem dovoluje autorům pohrávat si na plátně s perspektivou. Například nepřirozeně měnit velikost postav či vkládáním doprovodných kreseb jednoduše a rychle přesunout místo děje.
Lidé z mlh…
. Hlavní roli obsadil Leoš Noha, jenž hrdinu ztvárnil se vší naivitou a nádražáckou věrností. Výkony dalších šesti herců působily přesvědčivě, ačkoli většina z nich se objevila ve více než jedné roli, čímž oživly všechny důležité postavy komiksu. O pestrý hudební (a nejen kytarový) doprovod se postaral kytarista z Priessnitz – Petr Kružík. Povedená a vtipná byla scéna, kdy Nebel “na plátně” vzpomíná na seznámení svých prarodičů provázené dobovým vinylovým chansonem.
. Nemusíte znát komiks, abyste pochopili hru. Jevištní podoba komiksu je životaschopná sama o sobě, i když vychází z nedokončené trilogie. Naopak nádražácké téma je díky své obyčejnosti a lidskosti univerzální… Kdoví, třeba se dočkáme i zfilmování?
Alois Nebel - Scénický komiks. (J. Rudiš / Jaromír 99/ V. Čepek)
Výprava L. Kuchinka, hudba P. Kružík a Priessnitz, produkce J. Kamešová a D. Černá, dramaturgie J. Vedral, režie N. Deáková.
V titulní roli Leoš Noha, dále hrají N. Gáčová, M. Vítů, J. Černý, J. Kadeřábek, M. Kern, K. Rímský
