David B. (narozen 1959)
K malování ho v útlém dětství přivedli rodiče, oba učitelé kreslení. Ovlivnily ho komiksy pro děti, ale také figurativní . umění a literatura. Po třech letech studií na VŠ užitých umění Duppéré v Paříži začal spolupracovat s časopisy jako A Suivre, Chic, Circus, Okapi – práce, která mu především zajišťuje obživu. Protože se mu nedařilo prosadit své vlastní projekty u zavedených nakladatelů, založil v roce 1990 spolu s pěti dalšími umělci LAssociation, spolek, který se později stal hlavním nezávislým vydavatelem komiksů nové generace francouzských a evropských autorů. S prvním albem Le cheval bleme (Zsinalý kůň) vykrystalizoval Davidův styl, v němž se snoubí spíše lineární kresba s křivolakým příběhem inspirovaným jeho sny. Tento styl se naplno rozvinul v L ascension du haut-mal (Padoucnice), šestidílné autobiografické fresce (ve Francii vychází od roku 1996, poslední díl by měl vyjít v roce 2003), která je už nyní považována za nejvýraznější komiksový projekt posledního desetiletí. David B. pracuje na celé řadě projektů současně, často ve spolupráci s dalšími tvůrci, a všechna významná nakladatelství si ho předcházejí. Jeho zatím poslední a současně první sólové barevné album pro velké nakladatelství, La lecture de ruines (Čtení z ruin, Dupuis 2001), se odehrává během první světové války a mísí v sobě historická fakta s fantazií.
U nás vyšlo: Padoucnice 1, Padoucnice 2, Padoucnice 3
. .
Nicolas de Crécy (narozen 1966)
Od dětství s oblibou črtal tužkou a plnil bloky kreslenými příběhy vyprávěnými políčko po políčku. Po studiích na . Akademii výtvarných umění v Angouleme vydal své první komiksové album, Foligatto (podle scénáře Alexiose Tjoyase, 1991). Upoutalo značnou pozornost a Nicolasovy kresby publikum doslova ohromily. Kombinuje kvaš, olej, kresbu tuší a koláž, ve svých knihách od začátku do konce experimentuje. Jeho umění je náročné, někdy až těžko přístupné; jeho svět oplývá kousavou ironií a nostalgicky omšelým fantastičnem. Po Foligattovi přišla na řadu další komiksová alba: série o neschopném členovi rodinné mafie Léonovi, zahájená titulem Léon la Came (Léon Výstředník), následovalo Bibendum céleste a Monsieur Fruit (Pan Ovocňák). De Crécy rovněž ilustroval řadu knih a vydal několik sešitů svých sebraných kreseb. V roce 1997 měl premiéru jeho krátký animovaný film Stará paní a holubi, který získal řadu ocenění. V současné době pracuje na projektu celovečerního animovaného filmu.
U nás vyšlo: Pan Ovocňák 1, Pan Ovocňák 2
. .
Philippe Dupuy (narozen 1960), Charles Berbérian (narozen 1959)
Od prvního společného projektu v roce 1983 překračují pravidla, podle kterých pracuje běžný tandem kreslíř - . scénarista, neboť oba dva kreslí a zároveň jsou autory scénáře. Tento způsob spolupráce vykrystalizoval pozvolna během let, kdy spolu pracovali pro humoristický komiksový magazín Fluide glacial (Mrazivá kapalina), pro který vytvořili jednu ze svých pilotních sérií Le journal d Henriette (Henrietin deník). Sladkobolné zápisky stydlivé a zakomplexované puberťačky, která musí bojovat s hloupostí svých rodičů, později přetiskovaly některé dětské časopisy a dočkaly se i knižního vydání. Dupuy a Berberian spolupracují s řadou periodik pro mládež, jako jsou Je bouquine (Listuju v knížkách), Mikado ad., kromě toho připravují reklamní kampaně, ve kterých se projevuje jejich zájem a nadání pro ilustraci. V roce 1990 vyšel Monsieur Jean (Pan Žán), který se velice rychle stal kultovní postavičkou dvojice Dupuy – Berberian a příležitostně i jakýmsi alter ego autorů. Postupem času dosáhli Dupuy s Berberianem rovnováhy mezi drobnými, lehkými anekdotickými příběhy a těmi ostatními, trochu náročnějšími a emočně zatíženějšími. Díky jednoduchému a působivému rukopisu je kresba obou autorů velice živá a bezprostřední a odráží se v ní přímočarý vztah k momentu, kdy vznikala.
Více: http://www.dupuy-berberian.com/
. .
Pascal Rabaté (narozen 1961)
Po divokém dětství a neuspořádané školní docházce se svědomitě pustil do studií na Akademii výtvarných umění v Angers. Přestože byl již tehdy rozhodnutý věnovat se . komiksu, využil studijních let, aby si vyzkoušel různé výtvarné techniky – zejména dřevořezbu a kovorytectví. Následovalo několik let nejroztodivnějších zaměstnání a četných odmítnutí ze strany nakladatelů, než získal první nabídku na krátký příběh pro nakladatelství Futuropolis. Pak se všechno odvíjelo velice rychle. V roce 1992 uzavřel smlouvu s nakladatelstvím Vent d Ouest, kde vydal několik komiksových alb – Les pieds dedans (Nohy uvnitř), Ex-voto či Un ver dans le fruit (Červ v plodu) – vyprávějících rodinné, provinční, často kousavé příběhy, které mu přinesly jisté uznání ze strany kritiky i čtenářů. Největší úspěch však zaznamenal s prvním dílem adaptace románu Alexeje Tolstého, Ibykos (Ibicus, 1998). Příběh popisuje osudy průměrného človíčka ve víru ruské revoluce roku 1917. Rabaté převedl dílo zcela po svém a rozvinul v něm nevšední grafickou virtuozitu. Druhý díl Ibykose získal na festivalu v Angouleme cenu za nejlepší album roku 1999. Práce na této fresce zabrala Rabatému celých pět let. Dnes, pár měsíců poté, co vyšel čtvrtý díl Ibykose, se zdá, jako by si Rabaté chtěl od komiksu odpočinout, než oželí Ibykosovu „ztrátu“ a vyzkouší si nové formy výrazu, třeba film…
. .
Joann Sfar (narozen 1971)
Navštěvoval kursy kreslení v Nice, současně získal diplom z filozofie a studoval na Akademii výtvarných umění v Paříži. V necelých třiceti letech se jeho jméno ocitá v záhlaví . úctyhodné biblio-grafie (padesátka alb, samostatných či ve spolupráci, za necelých deset let!), která se vymyká jakémukoliv kvapnému škatulkování. Sfar čerpá jak z židovské tradice, tak z anglosaských fantastických příběhů či z řecké filozofie. Na počátku své kariéry dokáže současně realizovat rozsáhlou sérii pro nejširší spektrum čtenářů (Troll, Delcourt) i kvaziexperimentální album Le Petit monde du Golem (Golemův malý svět, L Association. Oba tyto směry, zdánlivě protichůdné, se mu podařilo spojit v nezařaditelných projektech, jakým je například Donjon. Vyprávění je pro Sfara duší a základním nástrojem komiksu na rozdíl od „výtvarného umění“. Píše daleko rychleji, než stačí kreslit. To ho nutí dělit se o své příběhy s kreslíři, kteří jsou mu blízcí, ale také směřovat ke stále jednodušší, stále rychlejší, dynamičtější kresbě, v níž hraje roli jedině srozumitelnost a která má vyprávět příběh bez laciných estetizujících efektů. Zřejmě nejsvobodněji experimentuje Sfar na hranici svých zásad v životopisných epizodách kreslíře a malíře Julese Pascina, ve kterých předkládá fascinující úvahu nad věčnou otázkou po vztahu umění a života.
U nás vyšlo: Donžon 1, Donžon 2
Více: http://www.pastis.org/joann/
. .
Prameny:
leták k výstavě
Henri Filippini – Dictionnaire encyclopédique des héros et auteurs de BD
www.motkomiks.cz
www.bdnet.com
