. Nedá se říci, že by se v poslední době s comisovými výstavami roztrhl pytel, ale v porovnání s předcházejícími roky se jejich počet stále zvyšuje což mnohdy doprovází i zvýšený zájem ze strany našich, světe div se, spoluobčanů a ani comicsáři je příliš neopomíjí. S tímhle očekáváním jsem tak dorazil do Husitské 19-21 na Starém Městě, sídla Českého muzea výtvarných umění v Praze, kde od 18. prosince až do 2. února příštího roku má své místo výstava Český komiks (?) a výtvarné umění. Čas se blížil 15 hodině a za pár minut měla začít tiskovka; protože ale ještě den předem nebyl čas zahájení znám, nepřekročila celková účast pětadvaceti lidí (převážně novinářů).
Vše zahájil šéf muzea Ivan Neumann, vzápětí vystřídán kurátorem výstavy Petrem Štěpánem. Ten pak celé kontroverznosti udal tón, když jeho výklad nalezl své hranice mezi nedostatečným proniknutím do samotné komiksové problematiky a pohledem z pozic „čistokrevného“ umění. To první bylo ilustrováno informacemi typu: "Už jste slyšeli, že scénář k Muriel a andělům nenapsal Miloš Macourek ale pan Brdečka?", že "skutečně dospělé comicsy lze hledat pouze díky zásluze propracovaných scénářů", v nichž se kreslíř mění jen v jakéhosi řemeslníka řídícího se nepřekročitelným návodem nebo že (díky opomenutí nejen takového Métal Hurlantu, ale i celé comicsové Evropy, o US undergroundu ani nemluvě) bude nutno za comics pokládat pouze anglofonní mainstream. Nebo: také jste zaznamenali ty zuřivé spory, srážky a nesnášenlivost mezi dvěma větvemi, "klasickou" (za jejíhož zástupce byl kupodivu označen Jirka Grus) a "alternativní" (např. Aargh!) na četných (!) českých komiksových výstavách. Za zachránce komiksu v Čechách pak byl označen BBart a Olympia - o CRWI či Motu ani zmínka. Hajhou! Ovšem chuťovčičkou se stal výrok, že „v drastických a brutálních comicsech mají zálibu pouze nedospělí lidé.“ Takže: zpátky do školky, haranti!
Uzavřenost v „ghettu“ vysokého umění se pak zase odrazila v tvrzeních typu: „nejen pro děti“; stavění tzv. „vysokých“ umění do kontrastu s tzv. „pokleslými“, rozuměj odpadem civilizace a obskurností, stejně tak kontrast komerčního comicsu (zde označeného za tzv. užité, tedy „pokleslé“, umění) vůči alternativnímu . (pouze který z nich pak může být umělecky hodnotný, je vám - doufám - jasné). Za největší nebezpečí a nedostatky comicsu pak byl v případě samotného žánru označen "absolutní diktát teenagerů" (pro koho tak asi přeci comics je, že?), pro autory pak zase „mlýnice džobu“ nutící je pod knutou odporných kapitalistů vytvářet stále nová pokračování na dané vyzkoušené téma, dokud to ubohého "umělce" v nich úplně nezabije. Ne že by na obojím nebyl kus pravdy, ale v tomto podání vše vyznělo jako nepříjemně absolutní soudy...
Na druhu stranu pak ale zase nutno zdůraznit, že silné umělecké zázemí a dlouholeté působení v oboru dalo panu Štěpánovi schopnost velmi pronikavého vhledu do samotné podstaty comicsu, takže jen tak na okraj nedbale zmínil prázdné prostory mezi jednotlivými comicsovými políčky, tedy nejzákladnější znak comicsu jako média. Během následné diskuse se pak podařilo ho i rozpovídat a tak se konečně dozvědět, že přes jeho počáteční despekt se mu během příprav výstavy podařilo ke komiksu (respektive k jeho alternativní větvi) zaujmout stanovisko jako k samostatné umělecké formě a postavit alternativní comics na roveň špiček filmu a literatury (do čehož se dokonce vmísil i sám, jinak poněkud netečný, ředitel muzea Neumann). Ovšem k tomu abyste se k tomu dobrali (a všimli si toho) jste se museli dobře ptát a stejně pozorně poslouchat...
. To celé trvalo takřka hodinu: kromě dosud zmíněného pan Štěpán ukázal, že v uměleckém světě se opravdu vyzná a jeho přehled o vystavených dílech byl značný. Také jsme se dozvěděli, že výstava vznikla čistě z jeho impulsu daného jeho náklonností k comicsu (velkou zásluhu na ní měly reedice Rychlých šípů ze šedesátých let), že nejobtížnější byl pokus získat fotografie kluků, podle nichž pan Fischer „Šípáky“ kreslil (to se bohužel nakonec nepodařilo) a že valná většina vystavených věcí (až na dvě) pochází ze soukromých sbírek zvláště z Prahy. A také, že v ateliéru pana Šalamouna na VŠUP se pravidelně zadávají semestrální práce na téma komiksu.
Tedy jak sami vidíte, tak tento „prolog“ celého večera kontroverzním byl. Na jedné straně jasné umělecké vzdělání pana kurátora a jeho pochopení pro komiks, na druhé poněkud upjatý ředitel a naprosto netušící, neiniciativní a neznalí zástupci tisku... a někde uprostřed pak krátký proslov zástupce sponzora, firmy Nestlé pana Pavla Nováka. Na celé věci tak bylo bohužel vidět, že pan Štěpán zde byl (zvláště některými zcela bezelstnými otázkami nezasvěcených diváků, respektive divaček) poněkud proti své vůli dotlačen do role arbitra, který má vynášet zasvěcené a neoddiskutovatelné soudy ve věcech, ve kterých si sám není příliš jist. Což bylo na tom všem celkem dosti poznat (jak prohlásil můj kolega: „Jako by si přečetl pár známých publikací o comicsu a teď jen opakoval některé zapamatované fráze.“). Pravdou (a problémem) ale je, že kromě asi tak čtyř přítomných komiksářů ho všichni brali velmi vážně, a o tom, co řekl, zjevně příliš nepochybovali. Takže jsme všichni mohli být v reálu svědky toho, jak nepodložené předsudky o komiksu vznikají... Při prohlédnutí k výstavě připraveného sborníku je ovšem vidět podstatně přístup otevřenější a kladnější, než jak by vypadalo ze samotné tiskovky; a Macourek je zde skutečně Macourek!
Po skončení tiskovky počet lidí v muzeu ještě poklesl, a tak byl čas na důkladnější prohlédnutí vystavených prací (ale o tom více v samostatném Hibiho článku). Než se ale člověk mohl nadát, tak se do prostor nahrnulo neskutečné množství lidí - takřka doslova hlava na hlavě. Důvodem tohoto množství byla samozřejmě na pátou hodinu naplánovaná vernisáž. A jak mi bylo několika zasvěcenými sděleno, tak takovýhle nával se na moc výstavách nekoná; tohle už musela být práce samotného tématu, což je poměrně povzbudivé. Takže nejenže počet normálních návštěvníků silně převažoval nad "holubí letkou" a profesionálními vyjídači občerstvení, ale mohli jste tu potkat i Jana Patrika Krásného, Martina Němce (ano, toho z Mučírny v CRWI), Moťáky, Aude Brunel, Jirku Gruse a Karla Jerieho (ten bohužel nic nevystavoval, ale ve sborníku má dvě své barevné ukázky). V krátkém proslovu Petr Štěpán už jen zopakoval několik základních myšlenek zde již prezentovaných, a tak samotný návštěvnický nápor opadl stejně stejně rychle jako začal - kolem šesté se místo původního více než sta návštěvníků auditorium zase smrsklo na pár důkladnějších opozdilců. Celá akce nakonec skončila něco před sedmou. Kdo však neměl dost, mohl si zajít ještě na vernisáž do galerie Peron od půl sedmé, kde však vystavoval už jen Jiří Načeradský...
. Pokud jde o samostatné vystavované práce, opět si přečtěte podrobné Hibiho hodnocení; já jen podotknu, že zde ve dvou patrech a čtyřech různě velkých místnostech (bohužel sklepy byly kvůli záplavám na čas vyřazeny z provozu) shlédnout zajímavý vzorek nejen časový (práce od poloviny dvacátých let 20. století až do dnešních dnů), ale i autorský: od pláten jen inspirovaných symboly comicsu, přes opravdu silně "umělecké" comicsy (ne alternativní, s comicsovým způsobem vyprávění neměli totiž moc společného) až po věci zhotovené na profesionální bázi (paradoxně šlo o ty nejstarší a zároveň pak o nejnovější práce). Došlo i na comicsem inspirované předměty, šperky, několik časopisů (no, hlavně Aargh!) a největší úlet: grafiky Evy Švankmajerové, které sem zdá se byly zařazeny jen na základě klíče: comics je bizarní, tak tohle holt musí být comics.
Kromě výtvarné složky byly pro návštěvníky k dispozici ještě dva na televizní obrazovku pouštěné krátké kombinovaně animované filmy od studentů VŠUP z atelieru J. Barty (Jakub Zich – Vandrák Čarlí (2001) a Václav Blína – Na tu svatbu (2002)).
Celá akce byla natáčena na digitální kameru a výsledné CD s nahrávkami bude k dispozici v průběhu ledna; výstavu doprovází i sborník s výběrem prací a doprovodnými texty v ceně 190,- Kč. U vchodu se pak již začalo i s prodejem komiksů, bohužel více méně pouze od BBartu (který pomáhal s propagací akce); zato ale bylo možno za 50,- Kč zakoupit sborník z výstavy islandského malíře známého jako Erró (Ferró), jehož některé zde uveřejněné obrazy jsou comicsem hojně inspirovány a prostoupeny, a také katalog olomoucké výstavy Pohádkový svět komiksu (rok 2000, cena 120 Kč), kterou mají možná ještě někteří z vás v živé paměti.
. Pokud jde o hodnocení samotné výstavy, tak z čistě komiksového pohledu se zjevně nejedná o nějaký zlom, ale spíše o zajímavou příležitost k rozšíření obzorů v oblasti styku ostatních umění s komiksem a k poznání „nepřítele“. Pokud jste tedy z Prahy či jí budete projíždět a zbude vám chvilka času, tak proč se nepodívat?
Pokud šlo o samotný večer, tiskovou konferenci, vernisáž a jejich vliv (a vlastně i vliv celé výstavy) na komiksově nepoučenou veřejnost, tak se bohužel opět dostáváme k té už tolikrát proklamované kontroverzi. Na jedné straně (či na první pohled) zde jsou patrná negativa vedoucí k dalšímu utvrzování široké veřejnosti (mnohde skrz nic nevědoucí novináře) v jejich antikomiksových předsudcích; také samotná výstava musí na nezasvěceného (no, i zasvěceného) diváka nejspíše působit poněkud rozporně, a výsledný pocit možná bude ten, že komiks je fakt něco divného, v lepším případě nepochopitelného či nečitelného. Nicméně najdou se zde i pozitiva: i ten umělecký svět už začíná komiks brát jako právoplatného a rovného společníka – vždyť jak jinak by tu mohla být tato výstava? A o toto umělecké přijetí tu právě jde. Komiks se tím totiž skutečně už i u nás začíná dostávat do roviny oficiálně přijímaného a uznávaného umění. Je to pohyb sice velmi pozvolný, mnohdy možná i kontraproduktivní a jistě ne (zvláště po ekonomické stránce) samospasitelný, ale přiznejme si: chcete aby byl komiks u nás brán vážně? Tak počítejte s tím, že tím, kdo tohle určuje, je odborná umělecká veřejnost a umělečtí profesionálové; to oni říkají novinářům (a tím i veřejnosti), jak a co mají brát, co je skutečně "dospělé" a co ne, a navíc ovládají i všechny grantové fondy. Tato výstava je jedním z prvních náznaků, že se možná mínění uměleckých arbitrů začíná pozvolna obracet. Dejme jim proto čas a doufejme ve více takových (snad již ovšem komiksově otevřenějších) akcí. Doufejme, že právě tady se umělecký svět rozkoukával a že příště se třeba zaměří již na podstatně komiksovější téma...
Český comics (?) a výtvarné umění
České muzeum výtvarných umění v Praze
Husova ulice 19 – 21
Praha 1, Staré Město
Husova ulice 19 – 21
Praha 1, Staré Město
Galerie Peron
U lužického semináře 12
Praha 1, Malá Strana
U lužického semináře 12
Praha 1, Malá Strana
18. 12. 2002 - 2. 2. 2003, denně kromě pondělí od 10 do 18 hod.
(otevřeno i o Vánočních svátcích, na Silvestra a na Nový rok, pouze na Štědrý den je zkrácena otevírací doba – do 14 hod.)
vstupné: 35,- Kč, studenti 15,- Kč
vstupné: 35,- Kč, studenti 15,- Kč
kurátor výstavy: Petr Štěpán
