Přestože je de Crécyho (narozen 1966 v Lyonu) příběh dostatečně známý, nebude na škodu si ho lehce připomenout. Nicolas už od dětství s oblibou črtal . tužkou a plnil bloky kreslenými příběhy vyprávěnými políčko po políčku. Po studiích na střední umělecké škole v Marseille a Akademii výtvarných umění v Angouleme a po několika nejrůznějších grafických zkušenostech (např. i u Disneyho jako dekoratér) vydal své první komiksové album, jímž bylo právě Foligatto. Upoutalo značnou pozornost, kresebně publikum doslova ohromilo a získalo zaslouženě řadu cen (Nejlepší kresba na festivalu v Athis-Mons, knihkupecká cena v Ženevě, cena Lion belgického komiksového centra). Pak přišly další tituly: série o neschopném členovi rodinné mafie Léonovi (první díl Léon la Came získal Grand Prix města Sierre a druhý díl byl dokonce vyhlášen Nejlepším albem v Angouleme 1998), následovalo Bibendum céleste a zmiňovaný Monsieur Fruit (Pan Ovocňák). De Crécy rovněž ilustroval řadu knih a vydal několik sešitů svých sebraných kreseb. V roce 1997 měl premiéru jeho krátký animovaný film Stará paní a holubi, který také získal nejrůznější ocenění. V současné době pracuje na projektu celovečerního animovaného filmu.
U nás publikovaný Pan Ovocňák je ukázkou umělcovy černobílé tvorby. Ovšem jeho záběr je širokánský: olej tady, tuš tam, koláž onde a konečně kvaš ve Foligattovi. Ve svých knihách od začátku do konce experimentuje, jeho umění je náročné, někdy až těžko přístupné; jeho svět oplývá kousavou ironií a nostalgicky omšelým fantastičnem.
. . .
Byť se dá o vlastním příběhu Alexiose Tjoyase tvrdit, že je kdovíjak vychytaný, nachází se v každém případě ve vleku kresby, přesněji řečeno: pouze . pro ni byl stvořen. Najdou se sice chytráci a Myšpulíni, kteří v něm budou hledat cosi jiného, ale to by bylo jako pátrat na jabloni po šťavnaté hrušce. Takže pro představu stručně. Nacházíme se ve fiktivním městě Eccenihilo, jehož ministr vnitra má jediné přání: zabezpečit loajálnost občanů vůči režimu a zamezit jejich agresivitě. A dostane nápad: uspořádá několikadenní karneval, na nějž pozve pěvce světového jména Foligatta. Potud vše vypadá jako satira totalitní společnosti, jenže pozor! Zpěváčka, bodře kynoucího nadšeným davům, trápí problém – ztrácí hlas. Pátrání po důvodu ho zavádí k hrozivému zjištění, že má násilnickou sestru zavřenou ve vězení, která vlastně má být on a naopak. No a to už je téměř konec, následuje prozření a velký požár, při němž vše živé se v popel obrátí.
Morální ponaučení lze tady vidět jakékoliv, nejdůležitější je ovšem de Crécyho kresba. Zvláštní pozornost zasluhuje hned několik prvních stránek, . kde exhibuje čirá kresba zcela oproštěná od textových bublin. Popisnost obrázků není příliš dokonalá: dějovou linku tu čtenář zajím ještě těžce hledá, ovšem atmosféra z nich dýchá jasná; stačí chvilka a ponurost, napjatost a stísněnost zcela ovládá čtenářovy emoce. V ten okamžik je také dobré si uvědomit, že de Crécy svůj komiks nekreslí, nýbrž maluje a jednotlivé panely jsou spíše samostatnými obrazy. Výrazně tomu dopomáhá sytá barevnost, o které jsem se již zmiňoval a je také hlavním rozdílem oproti Panu Ovocňákovi. Každý obraz stojí určitě za povšimnutí množstvím detailů a propracovaností. Dalšími znaky – koneckonců typickými pro celou de Crécyho tvorbu – jsou málokdy porušená pravidelnost jednotlivých panelů (jsou to nefalšované čtverce!) a výrazná škaredost všech účinkujících postav tohoto obludária.
Celkový dojem? Impozantní rozmachem malířova štětce. Deprimující temnotou, sevřeností a zoufalstvím. Zarážející nekompaktností a nesrozumitelností scénáře. Překvapující novou dimenzí, do které de Crécy komiks posouvá. Jedním slovem – poučné.
