. Při vytváření kresleného seriálu je nutné správně propojit tři složky:
- příběh, který bude vyprávěn pomocí obrázků;
- hlavní postavu nebo skupinu hlavních postav;
- text nebo dialogy, které se objeví uvnitř obrázků (nejčastěji v takzvaných "bublinách", jež vycházejí z úst postav, i když to není vždy nutné).
Právě propojení textové a obrazové složky vytváří specifický charakter komiksů. Kvalita komiksového autora se projevuje v originalitě gagu, v napětí na konci dané sekvence, v samotném příběhu, v charakteristice postav, v grafickém pojetí a v dialozích. Na vzniku kresleného seriálu se podílejí tyto tři hlavní "ingredience": scénář, kresba a uspořádání jednotlivých obrázků. Podle stylu kresleného seriálu, resp. podle země původu vykonává tyto etapy jednotlivec nebo tvůrčí studio, jež pracuje pod vedením scénáristy či umělce, který podepisuje hotové dílo (viz Hergé), nebo tým, ve kterém každý vykonává předepsanou práci (viz Spojené státy a Čína).
. 1. Individuální tvorba. - Sarkastické, sociálně kritické komiksy a komiksy zaměřené na politickou satiru, určené dospívajícím a dospělým čtenářům (děti by je stejně nechápaly), jsou obvykle dílem jediného umělce "humoristy" (dá-li to tak říci). Například roku 1983 v Angoulêmu prohlásila Claire Bretécherová, že ji inspirují anekdoty a televizní pořady, že však své situace a postavy nikdy nečerpá z psychoanalytických analýz; pouští se do práce obvykle tři hodiny předtím, než má odevzdat hotový panel: "Napíši si dialogy, potom si rozvrhnu obrázky a nakonec strávím nejvíc času nad tím, aby to vypadalo jako spontánní práce" (Le Monde, 22. dubna 1975). Ke svým obrázkům nemaluje pozadí, protože, jak tvrdí, neumí kreslit. Naopak Druillet, který je známý svým barokním stylem, stráví nad jedním albem zhruba rok a půl; svůj přístup ke kresleným seriálům popisuje takto: . "Žiji ve světě jako všichni ostatní; tento svět transponuji a dekóduji do grafického a komiksového universa; kreslené seriály v současné době konečně dospěly a dozrály, neboť zdolávají témata, jimiž se dříve zabývala jen literatura nebo film... Já například pracuji v oblasti vědecké fantastiky, neboť vědecká fantastika je odrazem současnosti a na autorech pak záleží, aby odhalili, co se kolem nás děje, co kolem sebe vidí, aby svá pozorování promítli do budoucnosti, a tak přispěli k řešení dnešních problémů... Komiksoví autoři ve svém díle odrážejí to, co přebírají z reality a předávají to jiným; vzniká tak komunikační univerzum, které zahrnuje čtenáře, reálný svět a autorovu imaginaci."
Druillet není jen komiksový kreslíř a scénárista, ale také malíř, akvarelista a sochař. Je autorem plakátu k filmu La Guerre du Feu (Boj o oheň); Tardi zase nakreslil plakát k Felliniho filmu A loď pluje..., Margerin navrhl plakát k filmu La Smala a Bilal k filmu Přísně tajné.
. 2. Práce ve studiu. - Prvních 11 alb nakreslil Hergé sám; myšlenka na založení studia jej nenapadla ze dne na den, ale dozrála v něm postupně. Nedostatek papíru v době války přinutil nakladatelství Casterman, aby zredukoval počet stran jednotlivých alb; nakladatele napadlo, že by toto omezení mohl vynahradit zavedením barvy. Hergé proto zaměstnal spolupracovnici, po ní (roku 1943) Edgara Jacobse a později i další kreslíře (patřili k nim Bob de Moor, Paul Cuvelier, Roger Leloup, Jacques Martin, ...). Nakonec roku 1950 založil akciovou společnost "Studios Hergé". Způsob práce studia vyložil Hergé Numa Sadoulovi (Entretiens avec Hergé - Rozhovory s Hergém; Casterman 1975, nové vydání 1989) takto: "Na počátku je téměř vždy nějaký jednoduchý nápad, například sled střetů a pronásledování... Na základě tohoto nápadu sestavím scénář, který testuji se svými spolupracovníky. Zkoušel jsem pracovat se scénáristy, ale necítil jsem se přitom ve svém kůži, protože u mne se během práce scénář postupně vyvíjí a já se nerad podřizuji neměnným požadavkům... Jakmile napíši synopsi pro dvě nebo tři komiksové stránky... hned ji rozkresluji do obrázků na malých lístcích papíru nebo si dělám náčrtky." Poté, co příběh, v jehož obrázcích ponechal jen to nejdůležitější, uspořádal do panelů a sekvencí, jej Hergé obkreslil na průsvitný papír a předal spolupracovníkům, kteří postavy oblékli, namalovali pozadí a vymezili místo pro bubliny. Jedno album série Tintin tak, včetně rozsáhlé a podrobné dokumentace, vznikalo nejméně dva roky. Hergé využíval dokumentární fotografie, knihy o etnologii, nejrůznější vědecké práce,... Pokud zasadil příběh do vymyšlené země (jako byla balkánská Syldávie nebo jihoamerický San-Theodoros), obohatil vždy prostředí o spoustu realisticky koncipovaných detailů, čímž celé dobrodružství získalo na věrohodnosti: "Vymyslím vždy pro takovou zemi dějiny, ekonomickou situaci, jazyk, ústavu a folklor." Hergé zemřel 3. března 1983 a 25. ledna 1984 oznámila vdova po Georgi Rémim, že další Tintinova dobrodružství již nevzniknou. Hergé sám tuto situaci předvídal: "Zní to možná nadneseně, ale i když mí spolupracovníci jsou po grafické stránce schopní kreslíři, dokáži svým postavám vdechnout život jen já sám. Tintina dokáži oživit jenom já."
Překlad této čtyřdílné ukázky pochází z druhé kapitoly knihy "La Bande Dessinée", Annie Baron-Carvais, Presses Universitaires de France, Paříž 1985. Přeložil Vladimír Zarkoff Zavadil; redakčně upraveno.
