A) Pohyb. - K tomu, aby vyvolal dojem pohybu, má kreslíř řadu prostředků. První "trik" spočívá v tom, že určitá postava mění na obrázcích polohu či postavení; to ale často nestačí. Používají se proto další metody:
. - K nejjednodušším z nich patří několik takřka rovnoběžně vedených čar (když například určitá postava inkasuje ránu, tyto čáry sledují dráhu těla) nebo jediná souvislá nebo přerušovaná čára (která ukazuje například dráhu laserového paprsku).
- Jestliže se předměty, které původně tvořily jediný celek, rozletí na všechny strany, čáry, které sledují jejich dráhu, se rozbíhají (je-li například šerif v de Grootově kresbě zasažen kamenem do obličeje, ztrácí nejenom rovnováhu, ale také zub, berle i sádru).
- Některé předměty, které čtenář mohl vidět na předcházejícím obrázku, po akci zůstanou, ale jejich majitel odletí či je násilně dopraven mimo záběr. (Například trenér požádá Astérixe, ať jej udeří. Statečný Gal poslechne a na následujícím obrázku spatříme dvojí pohyb: několik rovnoběžně vedených čar reprezentuje ránu Astérixovou pěstí, zatímco římské sandály a několik zubů reprezentují vše, co z trenéra gladiátorů zbylo.)
. - Na obrázku je vedle sebe nakresleno několik tváří či postav téže osoby. Jejich obrysy mohou být vedeny slabou linkou, která simuluje rychlost pohybu (například úporná škytavka posouvá Achilla Talona směrem doprava), nebo, není-li jich mnoho, mohou být rovnocenné (například pes Rantanplan vidí čtyři bratry Daltonovy vpravo a čtyři bratry Daltonovy vlevo. Je tím dokonale zmaten a otáčí hlavu neustále zleva doprava; Morris jej proto nakreslil jako psa se dvěma hlavami, z nichž jedna se dívá doprava, druhá doleva), popřípadě je možné opakovaně nakreslit jen určitou část těla (například Prunelle, který je nucen rychle utíkat, je nakreslen s jedním tělem, ale mnoha nohama).
- Američané často rozkládají pohyb do řady úzkých obrázků (například Neal Adams nebo Frank Miller v seriálu Daredevil).
B) Myšlení postav. - Zaznamenává se obvykle do bublin, které se od klasických bublin liší buďto tvarem (připomínají obláček) nebo napojením na příslušnou postavu (pomocí bublinek, které jakoby unikaly z příslušné hlavy). Nemusí to ale platit vždy a myšlenky se zobrazují i jinými způsoby. Duc sestavil celý slovník příslušných symbolů a grafických znaků (L'Art de la BD, díl I. Glénat, 1982.); patří k nim:
- symboly pro překvapení nebo rozpaky: obvykle velký otazník nebo vykřičník;
. - symboly agresivity: lebka se zkříženými hnáty, hromy a blesky, balíček dynamitu, střelná zbraň, hákový kříž, bomba těsně před výbuchem, ampulka s jedem, atd.;
- únikové symboly: osoba ve vězení sní o přepilovaných mřížích, osoba na svobodě může snít o slunci, oáze, houpací síti, apod.;
- symboly šťastné nálady: zvony, květiny, hudební noty;
- symboly neštěstí: mříže vězení aj.;
- sentimentální symboly: srdce, srdce probodené šípem, zlomené srdce, Amorek s lukem,...;
- symboly spánku: pila, která řeže poleno, apod.;
- geniální nápad: rozsvícená žárovka.
Používání těchto symbolů je víceméně univerzální.
. C) Zvuk. - Vyjadřuje se nejčastěji pomocí onomatopoí, tj. pomocí "slov, jejichž zvuková podoba napodobuje reprezentovaný objekt" (viz Larousse classique). Francouzské kreslené seriály si většinou vypůjčují onomatopoe z amerických komiksů, i když francouzština má své vlastní onomatopoe. Lze je rozdělit do dvou kategorií: onomatopoe, které nelze vyslovit, neboť v nich chybí samohlásky nebo obsahují příliš mnoho souhlásek, jako například SPLT nebo BRLOP (viz Greg: Achille Talon persiste et signe), a onomatopoe ostatní, které lze dále třídit na ostře znějící hluky (BONG, CRAC), déletrvající hluky (BAM, KRASH), pleskání (BLAM, PLOUF), cinkání (DRING, TIC) a další.
bonus:
4. Obtíže při publikaci cizích komiksů.
Problémy zde vznikají v obou směrech: ať už jde o export nebo o import komiksů, vždy zasahuje cenzura.
A) Převod zahraničních komiksů do francouzštiny; příklad seriálu se superhrdiny. - Linky, které znázorňují úder, musely být odstraněny, aby z obrázku zmizelo násilí; čtenář pak ovšem nechápe, proč je postava v popředí předkloněna a proč křičí bolestí, když nic nenasvědčuje tomu, že ji někdo udeřil. Druhý obrázek pak byl prostě nahrazen nic neříkajícím detailem.
. B) Publikace francouzských (nebo belgických) komiksů v zahraničí; příklad franko-belgického komiksu "Lucky Luke". - Angličtí a skandinávští recenzenti často Morrisovi vytýkali, že jeho hrdina, neprůstřelný kovboj Lucky Luke, kouří cigarety, a dává tak špatný příklad mládeži. V albu Fingers proto Morris (který od roku 1978 úspěšně vzdoroval všem výzvám Národního protikuřáckého komitétu!) dal svému hrdinovi do úst stéblo trávy. Další problémy se vynořily, když se měl ve Spojených státech podle této série točit animovaný film. Američané chtěli Lucky Lukovi vzít revolver; jenže kovboj bez revolveru nevypadá příliš věrohodně a navíc Lucky Luke nikdy na žádného člověka nevystřelil. Mohl si proto svou zbraň ponechat. Po rasové stránce však Američané zůstali neoblomní ("v Americe není možné ukazovat záporné vlastnosti žádné národnostní či rasové menšiny"): indiáni museli přestat mluvit primitivní hatmatilkou, Číňané přestali prát bělochům prádlo (i když "tomu tak v té době skutečně bylo", jak poznamenává Morris), Mexičané přestali vyspávat pod širokými sombrery a černoši přestali posluhovat bílým pánům...
Je podivuhodné, že kreslené seriály, které vznikají jako výsledek tolika protikladných tlaků, požadavků a omezení, se čtenářům stále ještě jeví jako logicky dokonale skloubený celek.
