. Není to tím, že na panelech visí (byť kvalitní, tak pouze) kopie, a nikoli originály (těžko říct, zda na vině byla náročnost adjustace nebo neschopnost je zaopatřit). Není to ani tím, že po rozdělení do několika tematických oblastí (Začátky, Brána seriálů otevřená, Klasická dobrodružství, …) zůstávají v některých oblastech dva tři comicsy, které tak vzbuzují dojem "aby bylo učiněno zadost". Není to ani prostorem; umístění v centrální administrativní budově Prahy 8 možná - byť jaksi mimochodem - přiláká víc lidí, než zašívání v nějaké méně známé galerii.
. Nejasný pocit neúplnosti se konkretizuje až při čtení doprovodného minikatalogu: jak předmluva Vlastislava Tomana, tak Slovo na závěr radního Romana Petruse vzbuzují ozvěny totalitního vytěsnění comicsu (pardon, kresleného seriálu) na úroveň dětské (respektive mládežnické) zábavy; při pohledu na vystavená díla se navíc dostavuje jakési déja vu - připomínka natisíckrát známých obrázků, a marné rozhlížení po něčem novém. Jako by autoři výstavy uvízli skutečně ve svých mladistvých letech, a nedokázali se podívat, zda by se pod "Výběr z nejúspěšnějších kreslených seriálů" nevešlo snad i cosi dospěláckého nebo tak trochu současnějšího. (Jediné podstatnější novum představují skici předních výtvarníků - Hlavsy, Kobíka, … - k pokračování Kruanových dobrodružství.) Elitářsky znějící podtitul se tak mění v čirý alibismus - omluvenku za to, kolik comicsů zůstalo mimo panely…
. Přímo se nabízí srovnání s podobnou výstavou Český komiks (?) a výtvarné umění v Galerii českého výtvarného umění z ledna loňského roku. Ačkoliv i na zdejších zdech by se dala nalézt místa nezaplněná, dokázali kurátoři dát comicsu mnohem extensivnější rozměr - nezůstali u pouhého přehledu, ale propojili jej s paralelně běžícími výtvarnými liniemi. V tomto srovnání (a při uvědomění, že pokud nemáte ucelení příběhy doma, dětem pověšené ukázky stejně máloco řeknou) nepřesahují České komiksy prostor - obrazně i doslova - diktovaný jim umístěním: krátké to zastavení při běhu mezi kancelářemi…
