. Ve druhé polovině 30. let se tak velmi rychle zvyšovala i výtvarná úroveň comicsu. Kresba zpočátku plně odpovídala charakteristikám dobové karikatury. Později, s vývojem vlastních kresebných prvků, jako je znázornění pohybu, srážky, úderu a příslušných zvukových efektů, se vytvořil osobitý, formálně jednotný projev, rozvrstvený však do mnoha stupňů kvality. Výjimeční kreslíři, kteří do práce vnesli svoji osobnost a mnohdy i typický dobový projev (z výše uvedených je např. Malý Nemo od Winsora McCaye ryze secesní, Krazy Kat George Herrimana je pokládána za jeden z nejtypičtějších projevů amerického surrealismu). Např. Tarzan zprvu zápasil s příliš statickou kresbou, ale pak se kresby ujal Burne Hogarth, který měl v comicsu praxi a na dlouho ovlivnil i styl ostatních. Se vzrůstem popularity, ale hlavně produkce, došlo k dělbě: jeden kreslil obrysy, druhý stínoval, další přidal barvy, jiný zase bublinky s písmeny; tvůrčí práce se změnila v řemeslo - sice perfektně odvedené, ale bez života.
To je také počátek celého na comics zaměřeného byznysu - comic books začínají vycházet ve statisícových nákladech. V roce 1941 existuje v USA na 160 různých titulů a v roce 1954, kdy vlna produkce vrcholí, plných 650(!) - po Werthamově tažení (viz dále) se toto číslo propadá na 150. Řada Detective Comics (krátce DC) založená roku 1937, která uvedla Supermana, se stala vzorem pro všechny další producenty, kteří přijali jí vytvořený standard.
. Jelikož v Evropě již v této době zuří válka, běžný boj proti zločinu je nahrazen bojem proti páté koloně či přímo mocnostem Osy (později pak následují nejrůznější zloduchové snažící se získat vládu nad světem). V čase ohrožení Spojených států, kdy se nacistická agentura snažila zemi odvrátit od války a FBI varovala před sabotážemi, se prý F. D. Roosevelt na poradě v Bílém domě ptal: "Kdo nám pomůže, pánové? Nějaký comicsový hrdina?" Jako odpověď na jeho otázku se zrodil Captain America (Kapitán Amerika) Joe Simona a Jacka Kirbyho, bojovník za vlast, oděný do vlajky s hvězdy a pruhy, pohádková postava, figura ztělesňující moderní národní mýtus.
V Evropě byl před válkou o americké comicsy velký zájem, otiskovala je řada novin i specializované časopisy. Když pak Spojené státy vstoupily do války, přestaly se comicsy do Evropy dovážet. Tím vznikl prostor pro domácí autory; toho využili zejména Francouzi, chopili se příležitosti a začali rozvíjet "evropský" styl comicsu.
Náklady comicsů ve Spojených státech zatím vystoupily na 100 milionů výtisků měsíčně. "Sociologie, pedagogika, psychologie a nakonec i literární věda byla skoro přes noc nucena počítat s masovým médiem, které ohromovalo svou neuvěřitelnou oblibou." Došlo k mohutné expanzi comicsů, "kupovaných americkými dětmi, mládeží, dospělými, dělníky, intelektuály, techniky, humanisty, prodavačkami, universitními profesory, která se zvlášť po druhé světové válce záplavovitě šíří i do západní Evropy, Asie, Austrálie, Afriky…".
To vyvolalo potřebu hlubší analýzy nového média a příčin jeho obliby. "V několika seriozních literárněvědných a sociologických studiích dostaly knokauty hlavních hrdinů jinou příchuť, jakmile se o nich začalo přemýšlet z hlediska člověka, zapleteného do sítě institucí a technizace, proti níž není schopen prosadit téměř nic ze své individuality. Také konstrukce comicsového prostředí, všech těch donekonečna stejných skalnatých soutěsek, jeskyň, džunglí, mrakodrapových doupat a pustých terénů cizích planet - divočiny naprosto chaotické, pokud jde o historickou a zeměpisnou věrohodnost - ztratila mnoho ze svého nepochopitelného primitivismu. V konfrontaci s podvědomým strachem moderního člověka z nezvládnuté civilizace se jevila spíš jako jistý komplex únikových představ. Ovzduší příběhů s postavami nadčlověčích "osvoboditelů" bičovaných posedlostí trestání, nabylo tragické hloubky v kontextu fašismu, afroasijských imperialistických dobrodružství, a také bohužel na pozadí ideologie a praxe kultu. … Představa pokleslého pseudorealismu jako hlavního znaku comicsové tvorby se začala komplikovat právě tak jako vysvětlování její existence holými komerčními motivy."
Tento zvýšený vědecký zájem s sebou přirozeně přinesl snahu po historickém pohledu na bouřlivě se rozvíjející žánr. "Pátrání po předchůdcích kresleného seriálu se dotklo na zpětné časové ose všech základních etap světové kulturní historie a skončilo až u jeskynních maleb pravěku. Bylo to velké překvapení: způsob vyprávění beze slov, anebo téměř beze slov zřetězenými obrázky, se zdál být stejně starý jako celá dostupná lidská minulost."
Tím se také "hroutí představa severoamerického comicsového monopolu. Povodeň velkoprůmyslového rotačního stereotypu se ocitá v konfrontaci s časem a s kulturami mnoha národů. Vychází najevo, že náčrt současného seriálu se v evropském kulturním okruhu i ve starých tradicích orientálního malířství rýsoval zrovna tak originálně jako v aréně severoamerické žurnalistiky a že inaugurace severoamerických comics na jediného představitele druhu je neudržitelná." Jsou také jasně definovány základní znaky comicsu: schopnost znázornit příběh, epický čas, děj, fázování pohybu...
Kurzívou psané citace pocházejí z Tichý, Jaroslav: Comics. Praha, SNDK (edice Blok), 1967.
Text je součástí bakalářské práce Charakteristika comicsu z hlediska žurnalistiky Martina Foreta; Katedra žurnalistiky Filosofické fakulty Univerzity Palackého, Olomouc 2002/2003.
