. Barbarella, označovaná také jako "prototyp moderní ženy" (vamp) či "inkarnace současného erotismu" (pozn. 1), vyvolala několik žalob proti nakladatelství La Terrain Vague a šokovala francouzské cenzory natolik, že se pokusili šíření knihy zakázat. Tato neohrožená kosmonautka sice k řešení obtížných situací nepokrytě využívá svých ženských zbraní (svedla i robota), ale z dnešního pohledu jde o příběhy až naivně cudné. Zákaz zvedl vlnu odporu mezi intelektuály, a tak devadesát spisovatelů, režisérů, kritiků a výtvarných umělců (např. Raymond Quenneau, Jacques Prévert, Alain Resnais, Siné…) podepsalo manifest na její obranu a obranu comicsu vůbec, mj. i proto, že "v protikladu k televizi apeluje na čtenářovu obrazotvornost" (pozn. 2). Následný soudní proces připustil existenci kreslených příběhů pro dospělé, "a tak comics získal oficiální potvrzení své plnoletosti" (pozn. 3). Brzy na to vyšlo i první číslo renomované comicsové revue Phénix. Z Francie se stala evropská comicsová velmoc...
. Signatáři zmíněného manifestu také založili v Paříži již v roce 1961 Club des Amis de la bandes dessinées (Klub přátel kreslených seriálů; členem výboru byl mimo výše uvedených i Federico Fellini či René Goscinny). Právě tito umělci a teoretikové povýšili comics na legitimní pokračování egyptského obrázkového písma papyrů, antických reliéfů, Rolandovy písně či slavného gobelínu z Bayeux a chápali ho jako umění 21. století. Roy Lichtenstein a Alain Resnais argumentovali zejména schopností comicsu "manifestovat takové důležité znaky naší epochy, jako je rychlost, pohyb, hluk" (pozn. 4); jiní vyzdvihovali jejich snahu pochopit kolektivní touhy člověka technického věku.
. . Přechodný zákaz seriálu o Barbarelle samozřejmě jen pomohl - roku 1967 podle něj vznikl slavný film Rogera Vadima (s Jane Fondovou, Ugo Tonazzim a Davidem Hemmingsem) a začaly se objevovat další hrdinky podobného ražení. Londýnský časopis The Evening Standard zveřejňuje od roku 1963 příběhy ženské obdoby Jamese Bonda, hrdinky jménem Modesty Blais scenáristy Petera O'Donnela a kreslíře Jima Holdawaye (pozn. 5).
.
. V roce 1965, po úspěchu Barbarelly, kterou otiskla, uveřejnila americká avantgardní literární revue Evergreen seriál s vlastní hrdinkou podobného ražení - The Adventures of Phoebe Zeit-Geist (Dobrodružství Phobe Zeit-Geistové) Michaela O'Donoghuea a Franka Springera (pozn. 6), roku 1966 začala vycházet Les aventures de Jodelle (Jodellina dobrodružství) od G. Peelaerta, v Itálii seriál Django… I samotné nakladatelství La Terrain Vague vypustilo do světa po Barbarelle i další hrdinky.
(1) k.: Nová hrdinka západného sveta, Revue svetovej literatúry 4/1966, str. 189-190
(2) Tichý, František: Comics. Praha, SNDK (edice Blok) 1967, str. 35
(3) Tomáš Prokùpek: Dospívání komiksu, Tamto
(4) Tichý, op. cit., str. 36
(5) Na Slovensku vycházela v letech 1968-9 v "týždenníku pre dedinu" Beseda epizoda z tohoto seriálu s názvem Mister Sung.
(6) Ukázka byla zveřejněna a podrobena kritice v Revue svetovej literatury č. 4/1966.
Text je součástí bakalářské práce Charakteristika comicsu z hlediska žurnalistiky Martina Foreta; Katedra žurnalistiky Filosofické fakulty Univerzity Palackého, Olomouc 2002/2003.
