Hubení ukrývají pouze jednoho chudáka, znuděného a zoufalého ze samoty a těsného životního prostoru. A pak jsou tady všichni dohromady, masa konzumentů, podléhající reklamě, snadno a radostně a stejně ochotně pak i solící bankovky ze svých peněženek. Tak – karty jsou rozdány… Počkat, přeci jenom, ještě nesmíme zapomenout na tajuplného, ovšem sympatického zástupce planety Ovocela.
. A jak dál? Ten novinář, Klárk Kent (!), má problémy se svou váhou, například nedoběhne ranní autobus do práce, takže vulgární šéf má další důvod protěžovat ambiciózního Brejda Keligtona. Lump, Fanda Ou´Kdoule, se ničemně dostane do čela závodu, zpracovávajícího ovoce a s pomocí chemických preparátů a zastrašování chce z lidí udělat pouze dojné krávy. Naštěstí se objevuje onen podivín z ovocné planety Ovocela a z přežírajícího se Klárka dělá superpana Ovocňáka, vybaveného superpan-ovo-mobilem, skvělým oblekem, zajištěného slušným platem a disponujícího nadpřirozenými schopnostmi. A pan Ovocňák startuje do boje proti šílenému Fandovi i za svou ztracenou novinářskou čest….
Při četbě fascinujícího pana Ovocňáka se ocitáme ve zvláštním světě. Na jednu stranu tolik podobném tomu našemu s mozaikou nejrůznějších týpků a problémů, na druhou v nereálném, fantaskním universu nadpřirozena a fikce. Toto spojení nutí k zamyšlení a zároveň dělá příběh poutavým a čtivým.
Ale nechme moralizování. Pan Ovocňák totiž především baví. Má na tom zásluhu nejen veselý styl vyprávění, ale také nenucené a úsměvné parodizování Supermana, spousta obrazových a slovních hříček a narážek a hlavně všudypřítomný humor (tady je nutné pochválit oba překladatele).
. Za zvláštní pozornost stojí kresba. Na první pohled působí neohrabaně, začátečnicky a nepřitažlivě. To je však jen zdání. De Crécy totiž patří mezi špičku současné experimentální francouzské školy a štětec naopak ovládá mistrně - stačí pár stránek a zjistíte, že jste si změť linek v okýnkách zamilovali. Že se zaujetím sledujete, jak několika jednoduchými tahy dokáže zachytit lidské nálady a stavy, atmosféru, pohyb, zvuky… Ve skutečnosti je jeho kresba velmi realistická a podrobná, zachycuje vše důležité a podstatné. Příjemné je také téměř pravidelné řazení šesti obrázků na stránku, takže i kdyby, neutopíte se.
Povedená je také úprava vlastní knihy. Ta vyšla v A5 formátu, v šité vazbě, v tuhých deskách. Grafika přebalu je decentní (využívá do jisté míry francouzský originál), tudíž v knihovně ji klidně můžete bez obav zařadit po bok Balzaců a Jirásků.
Sečteno a podtrženo, dost zdařilá věc, tenhle Pan Ovocňák. Zábava na úrovni, kterou můžete věnovat i jako pěkný dárek a nerozpakujete se, že jde o komiks.
. A jak dál? Ten novinář, Klárk Kent (!), má problémy se svou váhou, například nedoběhne ranní autobus do práce, takže vulgární šéf má další důvod protěžovat ambiciózního Brejda Keligtona. Lump, Fanda Ou´Kdoule, se ničemně dostane do čela závodu, zpracovávajícího ovoce a s pomocí chemických preparátů a zastrašování chce z lidí udělat pouze dojné krávy. Naštěstí se objevuje onen podivín z ovocné planety Ovocela a z přežírajícího se Klárka dělá superpana Ovocňáka, vybaveného superpan-ovo-mobilem, skvělým oblekem, zajištěného slušným platem a disponujícího nadpřirozenými schopnostmi. A pan Ovocňák startuje do boje proti šílenému Fandovi i za svou ztracenou novinářskou čest….
Při četbě fascinujícího pana Ovocňáka se ocitáme ve zvláštním světě. Na jednu stranu tolik podobném tomu našemu s mozaikou nejrůznějších týpků a problémů, na druhou v nereálném, fantaskním universu nadpřirozena a fikce. Toto spojení nutí k zamyšlení a zároveň dělá příběh poutavým a čtivým.
Ale nechme moralizování. Pan Ovocňák totiž především baví. Má na tom zásluhu nejen veselý styl vyprávění, ale také nenucené a úsměvné parodizování Supermana, spousta obrazových a slovních hříček a narážek a hlavně všudypřítomný humor (tady je nutné pochválit oba překladatele).
. Za zvláštní pozornost stojí kresba. Na první pohled působí neohrabaně, začátečnicky a nepřitažlivě. To je však jen zdání. De Crécy totiž patří mezi špičku současné experimentální francouzské školy a štětec naopak ovládá mistrně - stačí pár stránek a zjistíte, že jste si změť linek v okýnkách zamilovali. Že se zaujetím sledujete, jak několika jednoduchými tahy dokáže zachytit lidské nálady a stavy, atmosféru, pohyb, zvuky… Ve skutečnosti je jeho kresba velmi realistická a podrobná, zachycuje vše důležité a podstatné. Příjemné je také téměř pravidelné řazení šesti obrázků na stránku, takže i kdyby, neutopíte se.
Povedená je také úprava vlastní knihy. Ta vyšla v A5 formátu, v šité vazbě, v tuhých deskách. Grafika přebalu je decentní (využívá do jisté míry francouzský originál), tudíž v knihovně ji klidně můžete bez obav zařadit po bok Balzaců a Jirásků.
Sečteno a podtrženo, dost zdařilá věc, tenhle Pan Ovocňák. Zábava na úrovni, kterou můžete věnovat i jako pěkný dárek a nerozpakujete se, že jde o komiks.
