Kdo se nad názvem knihy zamýšlí a hledá skrytý význam, je trošku vedle. Pupíky jsou totiž právě o pupících, o holých bříškách puberťaček na kanadské střední škole.
Hlavní hrdinky jsou tedy dospívající studentky a nejlépe se s nimi mohou ztotožnit stejně mladé čtenářky. Pupíky ale ve skutečnosti nejsou jen naivním příběhem pro potrhlé puberťačky, ale knížkou, která by mohla leccos užitečného přinést i rodičům dospívajících dětí.
Nezaobaleně a přitom s lehkostí a citem dokáží autoři komiksu popsat chování, pocity a hodnoty současných středoškoláků. A to navíc v dobrém překladu Luďka Jandy, kterému se podařilo dialogy i hlášky přiblížit jazyku dnešních mladých lidí. Čtenář může nahlédnout do jejich světa včetně jejich předsudků a tajných tužeb. A to všechno v tak reálné podobě, až je patrné, že autoři vycházejí z reálných zkušeností. Ty pak implantují do svého příběhu v poněkud drsnějším pojetí.
Jeden z nejprodávanějších francouzských komiksů posledních let je sestaven z jednotlivých, zpravidla dost bláznivých, příhod trojice kamarádek. Tyto příběhy pak v širším kontextu tvoří celý příběh.
Dvě z hlavních hrdinek, Viky a Jenny, jsou typické krasavice s vyšpulenými zadečky, úzkými pasy, výraznými účesy a samozřejmě vždy holými pupíky. Žijí na vrcholu pomyslného žebříčku popularity, neustále obletovány a obdivovány všemi spolužáky. Karin, která je svým způsobem hlavní hrdinkou celé série, je oproti svým dvěma kamarádkám typickou ošklivkou. Tedy alespoň podle měřítek dívčího časopisu Gérl, který našim komiksovým puberťačkám určuje módní trendy.
Hlavním prvkem spojujícím tuto nerozlučnou trojici ale není rozhodně přátelství. Dvojice Viki a Jenny se totiž stará výhradně a jenom o svůj zevnějšek a o to, aby se udržely v pozici obletovaných. A jejich „kamarádka“ Karin? Ta má jako nezáludná naivka se srdcem na pravém místě především udržovat jejich pocit výjimečnosti, pomáhat s úkoly, být vždy po ruce, aby si dvě krasavice mohly zchladit žáhu.
A pak jsou tu samozřejmě kluci. Murphyho se holky štítí pro jeho akné a velký nos, John John, který nikdy nesundá svou motocyklovou helmu, je idolem. Postupně se v příběhu objevuje i intelektuálně založený Dan, silácký dredař a basketbalový trenér Bohdan a také nevyzpytatelný Albín.
Zajímavé na tomto komiksu je, jak se celý příběh postupně mění. V prvním dílu autoři vytvářejí v podstatě samostatné jednostránkové gagy, které nemají přímou návaznost. V dalších dílech se postupně tyto příhody stávají součástí hlubší dějové linky, která už čtenáři nabízí ucelený příběh vzájemných vztahů mezi hlavními hrdiny. Postupně se také seznámíme i s rodinami ústřední trojky kamarádek, což zase čtenáři ukáže, kde a jak se formovaly jejich charakterové vlastnosti.
Celkově se dá říci, že jde vlastně o vtipně pojatý příběh, který je mnohdy založený na tragických vztazích mezi lidmi. Líčí je formou černého, často až krutého humoru a ukazuje tak i na některá závažná společenská témata.
Co se týká grafického zpracování, do více méně realistického zobrazení školního prostředí i exteriérů usazuje výrazně karikované postavy hlavních hrdinů. Ty jsou v některých případech ve svých proporcích až přehnané. Karin je extrémně hubená, naproti tomu svalovec Bohdan je zobrazen jako kulturista. Intrikánky Jenny a Viki mají rozmáchlé účesy, opravdu miniaturní minisukně a Murphy zase velký frňák. Celkově vzato je komiks povedený a není divu, že si našel své čtenáře.
Příběh má spád a nakonec, i když se to na začátku nezdá, i ucelený děj. Jediné, co můžeme Pupíkům vytknout, je místy až moc drsný humor, i tak trochu předvídatelné příhody, které se místy opakují. Vzhledem k tomu, že k recenzi jsme měli všech pět dílů najednou, bylo pročítání radostí. Nevím ale, zda bych se zhruba ročními pauzami mezi vydáním jednotlivých dílů vydržela čekat a nezapomněla. Pupíky jsou skvělé čtení pro odreagování o školní přestávce.
