Přitom tvůrci, David B. i Joann Sfar, se tvářili jako opravdová záruka kvality a úspěchu. Oba se již představili také českému čtenářstvu; David B., tvůrce trilogie Quatre savants (Čtyři vědci, 1996 – 1998) či Ogres (Obři, 2000, společně s Ch. Blainem) exceloval se svou slavnou Padoucnicí (doposud čtyři díly z originálních šesti). Sfarovi, který je známý svou hyperaktivitou, což dosvědčují desítky vydaných alb za poslední dekádu, u nás zase vyšly první tři díly nekonečné fantasy opery Donžon. Možná právě v ohromně širokém Sfarově záběru by se daly hledat příčiny nemastnosti a neslanosti Urani – když je zkrátka něčeho příliš a hodně se pospíchá, je to na výsledku vidět: většinou nestojí za zlámanou bačkoru.
. Oba pánové na to přitom šli vychytrale: nedostatek času vyřešili tím, že si práci rozdělili pěkně fifty-fifty. Dohromady slepili scénář a na kresbě jednotlivých kapitol (46 stránkový příběh jich obsahuje čtrnáct a každá má svůj název) se poctivě střídali. Kresbě nelze něco vážného vytýkat: pravda, působí poněkud odfláknutě – hlavně v porovnání s chefs d´oeuvre obou umělců. Nehledě na to, že Davidovi B. (při znalosti Padoucnice) právě dvakrát nesedí barvy (o něž se postaralo duo Findakly & Chedru) a Sfarovi evidentně chybí (donžonovský souputník) Trondheim. Jenže to jsou detaily, kterých si neutrální čtenář na první pohled vůbec nevšimne a může je klidně přičíst na vrub stylu obou kreslířů.
. Horší je to se scénářem – on vlastně úplně chybí! Příběh absolutně nedrží pohromadě, je to jen jakási snůška efektních obrazů jakoby vytrhaných z levných šesťákových plátků prodávaných senzacechtivé lůze na pouti. Spojeny jsou velmi neefektivně: Profesor Odin je na útěku před Ermitovými zabijáky; rozloučí se s tygry, které krotil v cirkuse a vymaže se jedním ze svých vynálezů. Ermita a jeho bandu zatím přepadne a rozmlátí superhrdinka Europe. Nakonec je Odin stejně dopaden a ještě musí přihlížet mučení své milenky. Urani je hlavní město nejmenované evropské země, ležící u Baltu mezi Německem a Ruskem – mohlo by se jednat o Polsko či Litvu. Metropole je cílem soubojů kriminálních živlů, tajných služeb a policistů nejméně půlky starého kontinentu a místo centra se rozkládá hřbitov. Tygr, který vyrve Ermitovi Odina a unese jej, se dříve živil jako wrestler a pornoherec. Do toho se samozřejmě míchá CIA, NSA, různá ministerstva a také jeden podivný, španělský cikán. Některé pasáže jsou snové, jiné silně filozofické, v ostatních je důraz kladen na akci. Výsledek? Zmatek, chaos, nesrozumitelnost a především – absolutní absence alespoň nějaké hlavní myšlenky nebo sdělení.
Vypadá to tak, že David B. se Sfarem měli velikou chuť experimentovat – možná se jednoduše jeden večer trochu sjeli – a vzhledem k jejich kreditu po finálním výtvoru okamžitě skočilo nakladatelství Dargaud, respektive jeho avantgardně-nezávislá edice Poisson Pilote. Že však v tomhle případě šlo opravdu o jedno velké nedorozumění, svědčí jak rozpaky odborné kritiky tak i nevalný zájem ze strany čtenářů; plánovaná dvojka se zkrátka dosud nekonala. Inu, pšenka vždycky nekvete – a to ani renomovaným komiksovým harcovníkům…
