Algebra je veselá věda. Když lovíme nějaké zvíře a nemůžeme ho ulovit, nazveme jej dočasně X a pokračujeme v lovu tak dlouho, dokud ho nechytíme.
(Citát Albertova strýčka Jacoba ze stany 28)
. Osobně nemohu sdílet strýčkův výše uvedený „lapací“ optimismus - co já se napojmenoval matematických bestií písmenem X, případně Y, leč dočasná přezdívka už neulovené havěti zůstala nadobro… To u Alberta padla strýčkova moudra bezesporu na úrodnější půdu. Předem se proto omlouvám za troufalost přesedlat z relativního bezpečí humanitně laděných portálovek na těžko pochopitelné fyzikálně-matematické kejkle geniálního fyzika. Na druhou stranu je má neznalost dobrou zatěžkávací zkouškou, pokud chce kniha dostát populárně-naučné pověsti své edice. Pro všechny, kdo mají z exaktních věd podobný respekt jako já, přidám radši ještě jeden citát:
Jen klid, žádné nervy.
(Proneseno postavou v obleku, která má z neznámého důvodu místo hlavy obří botu, strana 142)
. Úvod se rozjíždí celkem pomalu. Nejprve se ke slovu (a obrazu) dostane krátký pohled na svět druhé poloviny devatenáctého století - Otto von Bismarck je německým kancléřem, antisemitismus jen kvete (jeho projevy zmiňovaly už svazky Kafka i Freud) a vědecko-technický rozvoj nabírá obrátky jako nikdy předtím. Zvláště elektřina je velkým hitem, kterému autoři publikace věnují širší prostor. Tím se pozornost pomalu přesouvá i na Albertova otce Hermanna, který vlastnil malou továrnu na výrobu elektrických nástrojů. Od Einsteina seniora je už malý krok k hlavnímu hrdinovi publikace. Sledujeme jeho dětství, školní léta až po studia i první výzkumy na prestižní technické škole ve švýcarském Curychu, kam se z Německa přestěhoval.
. Tvůrci publikace nastiňují poznatky Einsteinových nejdůležitějších předchůdců a teprve stranou 83 kniha pomyslně přechází do své druhé části. Ta si klade neskromný cíl čtenářské obci přiblížit samotný princip relativity. Tady už jdou žerty trochu stranou. Když se vysvětlují jevy, ke kterým dle velkého Ala dochází při rychlosti světla (přibližně 300 000 km za sekundu), neškoleným laikům se vyplatí zapnout mozkové závity na maximální výkon. Jako milosrdný dar z nebes pak vypadá odbočka do historie matematiky, ale chyba lávky - to jen autor textu Joseph Schwartz shromažďuje podklady, aby Einsteinovy předpoklady doložil pomocí rovnic. Čtenáře pak jako odměna za náročnou cestu čeká nejslavnější rovnice minulého století, tedy E=mc2. A jaké jsou mé dojmy...? Odpovím si opět citátem:
Tuším tady nějaký průšvih.
(Citát červa z jablka Issaca Newtona, strana 93)
. Nejprve výtka na adresu autorů. Myslím, že kniha přespříliš protežuje vysvětlení Einsteinova nejdůležitějšího objevu před údaji ze života samotného vědce. Je dost nevyvážené, když na podrobně popsané mládí navazují pouhé tři stránky, které mají informovat o zbytku života velkého génia. Chápu, že nezbyl prostor zmínit se o jeho krátkém působení na Karlově-Ferdinandově univerzitě v Praze, byť by to pro našince bylo bezesporu zajímavé. Těžko pochopitelnou vadou je ale nevěnovat více prostoru například emigraci Alberta Einsteina do Spojených států, kam jako Žid uprchl před Hitlerem. I informaci o získání Nobelovy ceny je věnováno jen minimum místa. Čtenář se ani nedozví, že ji konkrétně nezískal za teorii relativity, jak si může kdekdo myslet, nýbrž za "zásluhy o teoretickou fyziku, zvláště za objev fotoelektrického jevu."
Za větší průšvih ale považuji přítomnost tajemného muže slyšícího na jméno André Ampčre, který je na straně 58 zmiňován hned třikrát. Došel jsem k závěru, že se jedná o André Ampèra. Z původní litery è, ozdobené exotickým sklonem čárky, udělal tiskařský šotek jednoduše písmeno č. To by se Portálu, renomovanému nakladatelství s letitou praxí ve vydávání vzdělávací literatury stávat nemělo. A ono se to stává docela často - viz u svazku Freud špatně uvedené jméno psychoanalytikova rodiště, či polokomiksová Sociologie, kde jsou mé veleoblíbené filmy Metropolis a Brazil přeloženy jako Metropole a Brazílie (oba slavné snímky jsou mimochodem na seznamu vychytávek figurujících v druhém dílu komiksu Top 10). Ano, možná tyto fakta v knihách hrají vedlejší úlohu, ale vyprávějte to nebohému středoškolákovi, který si na základě takových informací připraví referát před celou třídou a následně nesklidí ovace podle svých představ.
. Naopak pochvalu si zaslouží obsáhlý výčet doporučené literatury, rozdělený do několika tématických celků, z nichž některá díla jsou opatřena i stručnou charakteristikou. Škoda jen, že původní seznam cizojazyčných publikací tentokrát nedoplnil Portál o knihy dostupné v češtině. Tradičně nechybí rejstřík - v tom sice najdete u Alberta Einsteina odkaz na termín, cituji: "téměř nervové zhroucení", avšak u Isaaca Newtona absentuje citace stránky s jeho životopisnými daty. Přesně v intencích hesla: „Když chyba, tak pořádná!" v rejstříku naopak nechybí onen zmíněný André Ampčer.
Tímto bych zakončil kritickou pitvu jednotlivostí a nyní rád odpovím na otázky takříkajíc visící ve vzduchu, které se dají shrnout zhruba takto:
Takže? Co z toho pro nás plyne?
(tak praví holčička lezoucí po zádech cvalíka na straně 118)
Určitě by neškodila větší pečlivost při vydávání portálovek. Jinak se mi kniha Einstein líbila. Předně mám rád styl Michaela McGuinnesse (u nás mu už vyšel Jung). McGuinnessovy kresby se nápaditě prolínají s textem i s převzatými obrázky evokujícími atmosféru přelomu 19. a 20. století. Uspořádání stránek skrývá řadu možností, které se výtvarník nebojí využívat - prvky stripu, různé rámečky a druhy písma, umístění odstavců… a nechybí ani dialogové bubliny známé z komiksů. Výsledek je pestrý, má šmrnc a vtip. Komiksáři mohou ocenit i přítomnost samotného Supermana, třebaže charakteristické esíčko na prsou protentokrát Clark Kent z úcty k osobě geniálního Alberta vyměnil za písmeno "A".
Na odlehčení nezapomíná ani psaná část z pera Josepha Schwartze. Kolegu malíře v textu ležérně oslovuje "Majku" a dokonce komentuje jeho obrázky. Schwartz si je vědom složitosti vysvětlované látky, a proto úměrně s vrůstající náročností přidává figurky s komentáři typu: „Měl byste nám dát šanci, abychom si na to zvykli.", "Vzoreček? Fuj!", "Je to dřina tohle sledovat." a mnohé další, aby si v tom myšlenkovém zápasu chudák čtenář nepřipadal tak sám. Ohledně vzdělávání přináší scénárista i jeden pragmatický postřeh jako vystřižený z Murphyho zákonů, který nelze nezmínit:
Mezi fyziky koluje rčení: "Novou teorii nikdy úplně nepochopíte. Prostě si na ni zvyknete."
Díky pane Schwartzi a McGuinnessi, zvykání na teorii relativity bylo ve Vaší přítomnosti velmi příjemnou záležitostí.
